Neznámý příběh české fotografie

Nikoli přehled dějin fotografie v Čechách a na Moravě, ale rozmanitá užití nového média chce představit výstava, kterou pražská Galerie Rudolfinum vstupuje do druhého desetiletí své existence. Počátky současného světa protkaného sítí médií stopuje autor Jaroslav Anděl v bohatých a mnohdy stále téměř nepřístupných archivech české fotografie z let 1840 - 1950.

"Nechceme předvést pouze působivou řadu největších výkonů," říká ředitel galerie Petr Nedoma. "Snažíme se zprostředkovat úžasné počátky nového média, okamžiky, kdy ještě nejsou kladeny žádné překážky kreativitě a lze vytvořit něco nového bez obavy z opakování."

Autor koncepce a kurátor výstavy Jaroslav Anděl vystudoval dějiny umění na Univerzitě Karlově a fotografii na FAMU, od roku 1982 žije v New Yorku, kde působí jako kurátor a pedagog. I to je důvod, proč přibližně polovina z šesti stovek exponátů současné výstavy pochází z veřejných i soukromých sbírek v USA.

"V České republice panuje přesvědčení, že dějiny zdejší fotografie jsou již dobře zmapovány," dodává k tomu Petr Nedoma. "Tato výstava je také pokusem naše představy doplnit."

Dosud neprobádaná bohatství podle Jaroslava Anděla skrývají i mnohé české archivy: "Existuje řada institucí, které mají desetitisícové fondy, ale kromě svých vlastních zaměstnanců do nich nikoho nepouštějí. Především proto, že nemají peníze na jejich inventarizaci." Navzdory překážkám se do Rudolfina podařilo i snímky z málo přístupných fondů získat. "Byla to ale velmi složitá jednání, k některým materiálům jsme se museli takřka probojovávat," říká Jaroslav Anděl.

Rentgenový snímek i reklamní plakát

Výstavu tvoří jedenadvacet tematických oddílů. Ty podle Anděla představují počátky trendů, které určují vývoj médií dodnes: "Fotografie se zpočátku představovala jako technický prostředek. V posledních třiceti letech již je chápána jako zcela svébytné umění, ale v současnosti přichází ke slovu ještě úplně jiný pohled. Rozvoj informačních technologií nás vybízí k pohledu do minulosti, ke hledání kořenů současného světa."

Jednotlivé kapitoly se věnují fotografickým počátkům průlomu moderních médií do vědy, techniky, antropologie, umění, ale také zábavy či propagace. Úvodní oddíl se věnuje portrétnímu žánru, který dominoval prvním desetiletím fotografie - mezi exponáty jsou mj. podobizny Ladislava Čelakovského, Jana Nerudy či Jaroslava Vrchlického. Zvláštní pozornost je ale upřena na autoportréty fotografů samých.

Zákoutí Prahy zachycená v druhé polovině 19. století Jindřichem Eckertem, Františkem Fridrichem či Wilhelmem Ruppem lze obdivovat v kapitole věnované místopisné fotografii a její návaznosti na malířskou a grafickou vedutu. Pozoruhodné exponáty jsou součástí oddílu vědecké fotografie - například soubor rentgenově prosvícených objektů Jindřicha Eckerta s působivým názvem Pokusy při světle katodovém z roku 1896.

Dobrodružného ducha českých fotografujících cestovatelů prozrazuje oddíl antropologické fotografie, která podle kurátora Jaroslava Anděla ztělesňuje charakteristický rys západní civilizace - vymezování identity konstrukcí jinakosti. Také zde stojí za povšimnutí kromě fotografií i jejich názvy, jako v případě snímku, jejž okolo roku 1885 pořídil Enrique Stanko Vráz na Zlatém pobřeží v Ghaně: Děvčata tlukou těsto na knedlíky...

Kapitola Emblémy doby v závěru výstavy připomíná schopnost fotografie vytvářet dějinné symboly. Pozoruhodným svědectvím o tom, jak důležitý je pro obrazové sdělení jeho kontext, je fotografie Karla Hájka, která zachytila demonstrující studenty. Ta v autorově monografii z roku 1964 nese název Demonstrace proti fašismu na filosofické fakultě, 1936. Jedná se přitom o snímek demonstrace, kterou na konci roku 1934 uspořádali němečtí studenti na protest proti předání insignií české univerzitě...

S výstavou je svázána série doprovodných akcí. Filmové pátky v kině Konvikt/Ponrepo nabízejí přehlídku dokumentů, které se věnují historii fotografie, a také filmů, jež souvisejí s tematickými kapitolami výstavy a svědčí o rozvíjení naznačených trendů. Uvedeny budou snímky reprezentující avantgardu a abstrakci (např. Bezúčelná procházka Alexandra Hackenschmieda nebo Světlo proniká tmou Otakara Vávry), ale také etnografické a vědecké snímky i protektorátní propagandistické filmy.

Expozici doplní (poprvé ve středu 28. ledna) také tři koncerty z děl skladatelů, kteří právě ve sledovaném období výrazně posunuli vývoj ve svém oboru: Leoše Janáčka, Ervína Schulhoffa, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a dalších.

Čtvrtky jsou věnovány tematickým přednáškám, úterky patří komentovaným prohlídkám výstavy, vycházkám a výletům.

Výstava Česká fotografie 1840 1950 je otevřena ode dneška do 28. března. Zájemci si mohou opatřit i zvýhodněnou vstupenku umožňující opakovaný vstup.