Románovou Rafinerii Jana Cempírka rámuje cestování

Jan Cempírek se narodil v roce 1970 v Českých Budějovicích. Procestoval řadu zemí, nicméně jeho románová prvotina, kterou právě vydalo pražské nakladatelství Labyrint, nevznikla "na cestě". Živil se jako honák krav v Tasmánii, jako divadelní herec a reklamní textař. Dnes pracuje v rozhlase, časopisecky publikuje cestopisné reportáže a věnuje se také fotografii. Žije v Českých Budějovicích.

Procestoval jste hodně zemí. Říká se, že ten, kdo rád cestuje, před něčím utíká. Před čím jste utíkal vy?

Dobrá otázka. Ale v mém případě cestování nebylo útěkem před sebou samým, či nějakými problémy. Před rokem 1989 jsem hodně jezdil na Východ, po roce 1990 jsem zase objevoval jiný svět na Západě. Tedy k otázce: Cestování není pro mne útěkem, ale příjemnou posedlostí. A myslím, že patřím ke šťastné generaci, která si užila staré cestovatelské časy i ty nově otevřené možnosti. Obě strany této "travel" mince byly zajímavé.

Cestoval jste výhradně vlakem? Anebo jste jako světoběžník Jiří Svoboda nepohrdl ani klasickým stopem? A kam všude jste vlastně zavítal?

Od Jiřího Svobody jsem si svého času kupoval cestopisy na Václaváku. Já sám stopoval hodně. Nejlépe se mi stopovalo na Zélandu, nejhůře asi ve Švýcarsku. Teď to stopařům vracím, baťůžkáře beru často a rád. Ze zemí, které jsem projel, mi nejvíce k srdci přirostlo Norsko, Austrálie, Aljaška a Peru. Z geografických oblastí bych jmenoval prostor jihovýchodní Asie a země Kavkazu.

Vaše prvotina Rafinerie vznikala taky na cestách? Co vás vůbec přimělo k tomu, abyste román napsal?

Píšu snad od svých deseti let. Deníky, povídky, básničky. Jako kluk jsem rozepsal jeden foglarovsky laděný románek, který mi pak pochválil sám Jaroslav Foglar. Já zpychl a na po onom dílku jsem už nenapsal ani řádek. Ale i později jsem chtěl napsat aspoň jednu opravdovou knížku. To jsem si splnil Rafinerií. Román nevznikl přímo na cestě. Je to knížka o třech mladých lidech, kteří vidí své životy z perspektivy odlišných životních zkušeností. Cestování je zde jako "pouhý" atraktivní obal. Když jsem knížku psal, překvapilo mne, že postavy samy ožily. Začaly se rozvíjet, aniž bych je vedl. To byl pro mne velký zážitek.

Rafinerie má přes třistovky stránek - to je na debut docela dost. Učetl byste vy podobně rozsáhlou prvotinu jiného začínajícího autora?

Pokud bych o knížce nic nevěděl, neměl bych důvod knihu koupit a učíst. Pokud bych měl na knížku doporučení, koupil bych si ji a učetl. Co se týká Rafinerie - rukopis jsem během loňského podzimu poslal postupně do čtyřech vydavatelství. Dva respektované vydavatelské domy mi pak téměř současně odepsaly, že by o rukopis měly zájem. Uvidíme, zda si ty třistovky stránek najdou své čtenáře.

Máte kromě cest i nějaké literární inspirace?

Pracoval jsem ve vydavatelství, v novinách, teď dělám v rádiu. Je to prostředí mírně hysterické a velmi podnětné, možná ho v budoucnu využiji při čerpání témat. Rovněž oblast sci-fi literatury mi není vzdálená.

Sledujete současnou českou literaturu? Víte, do jakého kontextu vaše knížka vstupuje?

Občas si nějakou novinku koupím. Po pravdě řečeno, je to ale většinou na základě doporučení někoho známého. Rafinerie nastupuje do nabitého pole, přímého konkurenta však nevidím. Na trhu jsou buď klasické cestopisy, nebo romány odehrávající se třeba v cizí zemi, ale nikoliv "on the road". Rafinerie je trainstory, kulisy se tam mění. Z podobně zaměřených knížek jsem četl Rudišovo Nebe pod Berlínem a Prsatého muže od Josefa Formánka. Obě knihy jsem přečetl s chutí, ale myslím si, že Rafinerie je trochu jiná. Teď jsem začal číst životopisnou knihu Marcela Reicha-Ranickeho. To je také pěkná kláda: 500 stran.

RADIM KOPÁČ

obsah | kultura - kultúra