Archeology nadchl nález bohyně plodnosti

Zásadní objev se podařil archeologům nedaleko Prahy. Nalezli zde pečetidlo z doby stěhování národů v podobě perské bohyně plodnosti Anáhitá. Význam sošky lze podle archeologa a orientalisty Petra Charváta srovnávat i s objevem Věstonické venuše.

"Je to nález naprosto unikátní, srovnatelný s inventářem jeskyně Býčí skála," řekl Charvát. Býčí skála proslula mimo jiné soškou bronzového býčka z halštatské doby. Archeolog David Daněček nalezl pečetidlo v místech, kde při výzkumu narazil na pohřebiště z doby stěhování národů, tedy zhruba 4. až 5. století. Není podle něj vyloučeno, že se tam podaří odkrýt hrob "výše společensky postavené osoby".

Nejbližší obdobné nálezy podle něj pocházejí z Porýní, kde archeologové odkryli i hrob se zbraněmi a ozdobami. Do těchto dobových souvislostí patří i dosud první český nález, který je unikátní i svým ztvárněním. Do české kotliny se soška mohla dostat buď obchodní cestou, nebo vojenskými kontakty podél severní hranice římského impéria.

"Jde o sedící nebo poloklečící ženskou postavu v dlouhém plášti zelené barvy se zlatou kápí a patrně i zlatým náhrdelníkem, která si zakrývá tvář knihou anebo kodexem, případně dvojicí slonovinových destiček. Na spodní části plastiky, která evidentně měla mít podobu nějakého pečetidla, se nalézá erotický motiv," popsal sošku Charvát.

Soška podle něj mohla být majetkem nějakého kmenového náčelníka. Podle Charváta pochází z počátku sásánovského období (226 až 633 po Kristu) pozdně starověkého Íránu. Archeolog odhadl její stáří na 4., 5., nanejvýš počátek 6. století. Charvát soudí, že jde s největší pravděpodobností o vyobrazení íránské bohyně plodnosti a úrodnosti Anáhitá, která se za vlády Sásánovců těšila velké oblibě a popularitě a dochovalo se mnoho jejích vyobrazení. O pravosti sošky svědčí podle Charváta jak materiál (sádrovec), tak druh glazury i poměrně výrazná eroze povrchu.

Právě doba stěhování národů se podle Charváta vyznačuje v uměleckém řemesle barvitým slohem. Jde o skvostné zbraně, efektní osobní předměty nebo součástky koňských postrojů. "Drahými kameny se bohatě zdobily také součástky kroje a výstroje vysokých důstojníků římské a byzantské armády, které jsou v podstatě stejné na rozsáhlém území Evropy od Kavkazu až po Atlantik. Nalezené pečetidlo je dokladem tohoto kulturního proudění," uvedl Charvát.

LIDOVKY

obsah | kultura - kultúra