České trampování není jen cestování

Proč by zrovna tramping měl být specificky českým fenoménem? Což nám na internetu nevyjede ohromné množství odkazů, když mu pojem "tramping" dáme vyhledat? Jenomže to nás nesmí mást.

Předně nesmíme vyjít z otrockého překladu anglického slova tramp, podle kterého je takový člověk tulák, vandrák a pobuda. U žen je to ještě horší: coura, rajda, běhna, děvka. To jistě neodpovídá názoru, který ve svých Dějinách trampingu (1940) zachytila legendární postava trampského hnutí Bob Hurikán (Josef Peterka). "Proč jsou naše děvčata nejhezčí a nejsprávnější? Protože tramp si s nesprávnou dívkou nic nezačne!" Kdepak rajda. Také pokud jde o činnost, není zřejmě "pěší výlet" adekvátním překladem. Možná ještě tak vandr.

Polská internetová stránka o sobě tvrdí, že je věnována "turystyce trampingowej, czyli podróźowaniu za jak najmniejsze pieniadze". Dejme tomu, ale velký duchovní náboj taková definice nemá. Na Novém Zélandu může být tramping třeba i cestování, při kterém na trase najdete i nabídku slušného zázemí kuchyněk a splachovacích záchodů. Takže to taky nebude ono.

Čím je český tramping specifický, poznáme nejlépe na tom, čím vším toto hnutí není. Není to skauting, není to ochrana životního prostředí, není to pouhé táboření. Čím vlastně je, poznáme až tehdy, když se podíváme na jeho historický vývoj.

Zrod ze skautingu

Tramping není skauting. Přesto s ním začali právě někteří z prvních českých skautů profesora Svojsíka, který skautské hnutí u nás v roce 1911 založil. Dalšími "zakladateli" byli nejspíše váleční dezertéři, kteří se za války ukrývali v krajině.

Bývalí a již odrostlí skauti začali do přírody jezdit po svém. Proto se jim také říkalo "divocí skauti". Adolescentům a těm ještě starším bylo skautské hnutí přece jen příliš těsné. A to čeští skauti nebyli tak přísně organizováni jako angličtí. Anglický skaut totiž v duchu zakladatele, anglického generála sira Roberta Badena-Powella, přijal hodnostní označení a vojenskou disciplínu. Měl v sobě sice i mnoho z tzv. lesní moudrosti odvozované od severoamerických indiánů, ale k domnělé indiánské svobodě měl jistě daleko. Není divu, že to české anarchistické povaze moc nevyhovovalo.

Objevuje se slovo tramp

Výraz tramp se objevuje až s knihou Jacka Londona Cesta, jež vyšla koncem 20. let 20. století. Inspirace to byla správná. Svoboda amerických tuláků je skutečně něco jiného než polovojenský dril.

Abychom však úplně nepředbíhali. Kam vlastně trampové, kteří ještě nevěděli, že jsou trampové, vyráželi? Například do okolí Prahy, do údolí Vltavy, Sázavy a Berounky, kde založili několik legendárních táborů, kempů a osad. V roce 1918 vznikla trampská osada Ztracená naděje, známá jako Ztracenka. V údolí Vltavy nad Štěchovicemi pak vznikla celá řada osad. Začínají se nosit telata, usárny, kovbojské klobouky, kteréžto prvky se zachovaly dodnes.

"Prvním ,Eldoradem' průkopníků trampingu se stalo Prokopské údolí. Divoké skalní masivy s četnými jeskyněmi a tehdy ještě naprostá pustina vyhovovaly těmto romanticky založeným pionýrům, než pokračovali v dobývání "tajemných krajů" směrem proti proudu řeky Vltavy," píše Bob Hurikán.

První trampové pocházeli většinou z proletářských vrstev, takže jejich výbava byla skutečně velmi prostá. Spali "pod širákem", protože stany neměli. Někdy si z chvojí a klacků stavěli chaty, shromažďovali se kolem ohňů na "slezinách", kterým se pak po indiánsku začalo říkat "potlach".

Vliv westernu

Ač jde o hnutí přírodní, měl na jeho podobu vliv i takový moderní vynález, jako je film. Češi totiž chodili na americké westerny. A protože i člověk vyznávající lesní moudrost je náchylný k módě, vypukla móda Divokého západu. Proto se také v dějinách trampingu období kolem roku 1920 říká "doba cowboyská". K jejím atributům náleží "sheriffské" hvězdy, strakaté košile, černé oblečení, revolverová pouzdra, široké opasky, oděvy s třásněmi. Stavějí se sruby a na řekách se objevují kánoe. Český klobouk se promáčknutím změnil v americký a nůž sebraný doma v kuchyni se proměnil v dýku.

Od roku 1927 začíná tzv. doba kanadská, doba velkého rozmachu. Vnějším znakem tohoto období jsou vysoké boty a mnozí nosí pumpky. Trampové s sebou nosí vařiče a pověstné kotlíky. Je to doba praktičnosti. Označení tramp již zdomácnělo a vznikají i trampské časopisy. V osadách se také sportovalo. "Pomůcky" však byly takové, které člověk buď mohl pobrat s sebou (luk, míč), nebo na nich rovnou cestoval (kánoe). Hnutí se dostává také do malých měst a má i ráz jakéhosi sociálního protestu. Proti komu? No přece proti měšťákům. Na přelomu 20. a 30. let země trpí následky velké hospodářské krize, hnutí se štěpí a jeho političtěji zabarvená větev má blízko ke komunistům.

Trampové a ''buržoasní párky''

V projevu senátora Hakena v prvorepublikovém Senátu zaznívá dosti revoluční tón: "Četníci nebudou zastavovat auta a od buržoasních párků požadovat oddacích listů, nebudou tak činit ani u buržoasie obojího pohlaví, tábořící v hotelích ve Vřetenovém Mlýně či jinde, nepůjdou na representační buržoasní plesy kontrolovat, je-li pěstěné masíčko buržoasních dam alespoň poněkud hedvábím či krajkou přikryto, ale budou honit dělníky a dělnice, dělnické hochy a děvčata při řekách, potocích, v lese i v polích, budou strkat ohelmované hlavy do stanů a krytů, slídit po intimnostech, měřit koupací obleky, prohlížet vaky a kapsy, vyslýchat, zjišťovat, udávat. Pak přijdou pochůzky k politickému úřadu, tresty na penězích, častěji vězení, pak i soud a nové tresty."

Jak vidno, třídní boj nevynechal ani lesy a říční údolí.

Ale děly se i jiné pozoruhodné věci. Například začátkem 30. let začínaly dokonce vznikat nudistické tábory, jenomže ty byly po roce 1932 zemským úřadem zakázány. Škoda, mohlo se tu navázat na starou tradici adamitů z dob husitských a mohli jsme mít před světem desítky let náskok.

Každé pořádné hnutí má své těžké období. Trampy to potkalo roku 1931, kdy přišel takzvaný Kubátův zákon, který se v podstatě pokoušel trampování zakázat. V roce 1935 byl zákon nakonec zrušen. Jakýsi tramp se prý soudil u zemského soudu o pokutu 30 korun a vyhrál.

Konec krásných časů

Relativně idylické časy však pomalu končily. Trampové se účastnili španělské občanské války a v době okupace domácího i zahraničního odboje. Po válce přišel komunistický režim, kterému se na trampingu nezdál americký nádech a romantika. Komunisté také rádi ovládali, jenomže ovládat lze jen něco, co má nějakou strukturu, což tramping neměl. Proto se komunisté museli omezit na nějakou tu razii.

V letech 1965-68 tramping zase ožívá (i Palachův následovník Jan Zajíc byl trampem), načež přichází období normalizace. Někde byli místní činitelé pilní. Na jednom trampském webu (ano, lesní moudrost se dnes snoubí s moudrostí komputerovou) například čteme: "Na přelomu 70-tých a 80-tých let byl náčelníkem okresního oddělení SNB v Příbrami i tzv. ,Král primitivů', který nutil pracovníky lesů bourat kempy a sruby. Když se mu výsledky likvidací zdály chabé, organizoval svazácké brigády příslušníků SNB, kteří ve volném čase likvidace prováděli jako hlavní náplň jejich aktivity SSM."

Některým činitelům se zdálo, že trampové se štítí práce a znásilňují ženy. Inu podle sebe soudím tebe. Povolené byly ohromné akce jako Porta, které se staly pro mnoho trampů příležitostí k sebeutvrzení v tom, jak jsou dobří a jiní než konzumní vrstvy. Ani odpadky prý po nich nezůstaly.

A co dál?

Rok 1989 znamenal zlom i pro tramping. Ne že by lidé nechtěli po revoluci svobodně prchat do lesů, ale najednou se jim otevřely nové možnosti. Už nebylo třeba snít na Sázavě o Americe, když se do Ameriky dalo prostě odjet. A také na Nový Zéland, do Keni nebo aspoň stopem po Evropě či Podkarpatské Rusi. Tramping také neunikl vpádu techniky a nového životního stylu, takže staří věrní si stěžují, že se noví trampové navlékají do amerických "hadrů", nejezdí vlakem, nýbrž autem a nespí pod širákem, ale ve stanech.

"Mnozí beztrestně přešlapují sheriffský kruh ohně, opíjejí se na akcích a ti horší znečišťují odpadky kempy a sruby, pokud je také nevypálí. Je hodně lidí v zeleném, jež potkáte v lese a ve skalách, tak desetkrát tolik, co před rokem 1989, ale klasických trampů, kteří mají v srdci kamarádství, přírodu a na nohách toulavé boty, těch ubývá." Diskutuje se o mobilech při trempování. A což teprve Honza Nedvěd a jeho "nedvědí" služba věci. Však víte... A vysvětlit cizinci, co je to vlastně tramping? Čech žijící v Americe píše: "Vykládejte o romantice čundrů Američanovi, který žije někde na předměstí a romantická dovolená je pro něj týdenní pobyt v Praze."

Tramping je českým jevem, protože je řekou složenou v české kotlině z mnoha přítoků. Není jen cestováním, není jen přírodní filozofií, sociálním protestem, únikem nebo sněním o americkém Západu. Je to - tramping. A co bude dál, to nikdo neví.

JAN JANDOUREK

obsah | Česká republika