Kdo (ne)chce vést českou reprezentaci?

Po nevyvedené kvalifikaci na mistrovství světa v Japonsku a Korei, se česká fotbalová reprezentace ocitla v téměř hmatatelné nemilosti obce českých fotbalových fanoušků. Nejvíce popela se celkem pochopitelně sneslo na hlavu hlavního lodivoda národního týmu trenéra Jozefa Chovance. Ten však po ostudném barážovém klání s Belgií o odstoupení ještě sám neuvažoval. Tvrdil, že veškerá rozhodnutí v tomto směru nechá na Českomoravském fotbalovém svazu (ČMFS). Den na to však sám dobrovolně rezignoval. Prý celou situaci přehodnotil a pochopil, že už národnímu týmu nemá co nabídnout. Tak trochu rychlé vytříbení názorů, ale to se konec konců dalo v té chvíli očekávat. Tímto krokem však započala od té chvíle často diskutovaná a mnoha otazníky obestřená společenská hra s názvem "Kdo (ne)chce vést českou reprezentaci?" Průběh a vývoj této napínavé hry se pak načas stal ústředním tématem sportovních rubrik českých deníků.

Následně po Chovancově rezignaci oznámil ČMFS čtveřici kandidátů na uvolněné křeslo hlavního kouče. Ti měli postupně podstoupit několik křížových výslechů a zpracovat obhajoby svých předpokladů pro tuto privilegovanou funkci. Vždyť dirigovat reprezentaci by mělo být snovým vyústěním kariéry každého fotbalového trenéra.

Trenéři reprezentační "jedenadvacítky" Karel Brückner, Baníku Ostrava Jozef Jarabinský, pražských Bohemians Vlastimil Petržela a Liberce Ladislav Škorpil, na tuto šanci zprvu kývli. Zapojili se do hry.

Na startu se za největší favority považovali Karel Brückner a Jozef Jarabinský. Bylo to dáno rozvrstvením vlivu v ČMFS, který se jako v mnoha předchozích případech rozpoltil na dvě frakce. Zatímco česká zpočátku stála za nekomrpomisním "generálem" Jarabinským , moravská si držela svého "olomouckého stratéga" Brücknera. Posledně jmenovanému navíc současně nahrávala i škodila skutečnost, že se jako asistent podílel na závěrečných vystoupeních reprezentačního "áčka" a také další četné reprezentační úspěchy i neúspěchy, kterých dosáhl se "svou jedenadvacítkou". Zbylím dvěma kandidátům se příliš nadějí na úspěšný "finiš" nedávalo.

Poté co se uvedené preference začaly propírat mediální mašinérií, došlo k prvnímu narušení průběhu trenérského klání. Vlastimil Petržela odstoupil od kandidatury. Nebyly to jen klubové povinnosti, které cílevědomého kouče vedly k takto defenzivnímu kroku. Bojovného ducha srazila právě ona zmiňovaná předurčenost dílčích výsledků. "Myslel jsem si, že na začátku bychom měli mít všichni stejné šance. Že půjde o přirozenou zdravou soutěž. Za těchto okolností však nevidím důvod, proč bych měl pokračovat," nechal se tehdy Petržela slyšet. Odhalil snad něco z dobře utajovaného zákulisí nebo se nechal vyprovokovat novinářskou spekulací? Kdo ví? Jak však praví známé divadelní heslo "představení musí pokračovat". Trojice trenérů vběhla do druhého okruhu. Po schůzkách jednotlivých kandidátů s představentsvem svazu, kdy se měli trenéři pochlubit svým potencionálním přínosem do "nemocné" reprezentace se český favorit Jozef Jarabinský(podporovaný samotným předsedou Janem Obstem) překvapivě pustil do kritiky svazu obecně a spůsobu volby trenéra zvlášť. Podobné kontroverze ze strany ostravského trenéra však nejsou žádnou novinkou, a tak vše vyprchalo bez větší skandalizace.

Skandalizaci naopak neunikla jiná naprosto nečekaná a možná ne zcela relevantní skutečnost. Jakýsi tajemný neznámý vsadil na Brücknerův úspěch 130 000 korun. Sázková kancelář Tipsport zavětřila podraz a sázky na volbu trenéra ihned stáhla. Od té chvíle se mediální ukazatele otočili jak větrná korouhev. Brückner se stal jasným favoritem. Začalo se hovořit o manipulaci a předem domluvené komedii. Mnozí uvěřili, další tuto tezi zavrhli.

Nedlouho potom se však svaz odhodlal k překvapivému kroku. Rozhodl, že konečný verdikt padne o šest dní dříve, než bylo v plánu. Poté se uskutečnila schůzka šesti nejvyšších představitelů ČMFS. Tam se přítomní šéfové dohodli na společném kandidátovi, kterého by posléze měli navrhnout ke schválení výkonnému výboru. Společným "českomoravským" kandidátem se stal Karel Brückner. "Podřezal jsem si větev hned zpočátku," ohodnotil volbu Jarabinský. "Některé moje názory se zřejmě neschodují se svazovou politikou. V kandidatuře bych však nepokračoval pouze za předpokladu, že bych se dozvěděl, že za celou soutěží bylo něco nefér."

O několik hodin později Jozef Jarabinský oznámil, že nebude pokračovat v kandidatuře na post reprezentačního trenéra A mužstva.

Ve středu 13. 12. 2001 Jozef Obst oznámil, že výkonný výbor ČMFS se jednohlasně shodl na jmenování Karla Brücknera do funkce reprezentačního trenéra A mužstva.

Novopečený trenér Karel Brückner si z toho všeho, co se kolem volby událo či neudálo příliš hlavu nedělá. "Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem překvapen. Bylo to ano-ne, jiná možnost neexistovala. Mám skutečně dobré pocity. O žádné manipulaci nic nevím. Řekl bych, že to byly neopodstatněné spekulace," okomentoval dvaašedesátiletý doyen mezi českými trenéry nejcennější trefu své kariéry. Teď už se chce věnovat výhradně fotbalu. Toho řečnění okolo bylo prý až dost.

Existují však značné pochybnosti zda právě Brückner může být tím, kdo provětrá nezdravé ovzduší v národním týmu. Většina ze současné generace českých fotbalistů prošla "jeho jednadvacítkou", a tak k nim zachovává jistý otcovský přístup. Bude tedy schopen zjednat si kázeň a vypořádat se s náladovými primadonami? Dokáže udržet vítězného ducha? - reprezentace do 21 let byla druhá na mistrovství Evropy a poté vyhořela na olympijádě - Dokáže se vyrovnat s tlakem, který na něj dolehne ze všech stran? To jsou otázky, které Karla Brücknera budou ještě nějakou dobu provázet. Zatím si udržuje své tradice. Zjednal si už spolupráci se svým dlouholetým asistentem Miroslavem Beránkem, který se stal novým trenérem pražské Slavie. A pokud bude úspěšný, všichni jistě brzy zapomeneme, jak podivné události provázely jeho zvolení. Na druhou stranu lze věřit, že nám naši funkcionáři brzy připomenou, že fotbal už dnes není jenom o gólech.

MARTIN PÍSECKÝ

obsah | Česká republika