Nová vláda ČR už má tvář

Budoucí vláda ČSSD s Koalicí dostala v pondělí 8. 7. 2002 večer tvář. Po téměř čtyřhodinovém jednání týmů obou stran byla oznámena jména konkrétních ministrů. Pod taktovkou Vladimíra Špidly usednou vicepremiéři Cyril Svoboda (KDU-ČSL), Pavel Rychetský, Stanislav Gross (oba ČSSD) a unionista Pavel Mareš.

Ministrem zahraničí se stane lidovecký místopředseda vlády Cyril Svoboda, ministrem spravedlnosti Pavel Rychetský, ministrem vnitra Stanislav Gross (oba ČSSD) a ministrem pro vědu, výzkum a lidské zdroje bude Pavel Mareš (US).

Ministři ČSSD:

Pavel Dostál zůstává ministrem kultury, stejně jako Jaroslav Tvrdík ministrem obrany. Naopak ministr financí Pavel Rusnok se přestěhuje na ministerstvo průmyslu a obchodu. Finance povede Bohuslav Sobotka, ministryní školství bude jmenována Petra Buzková. Ministerstvo práce a sociálních věcí obsadí Zdeněk Škromach, zdravotnictví Marie Součková. Ministrem zemědělství se stane Jaroslav Palas.

Ministři Koalice:

Ministerstvo dopravy povede Milan Šimonovský, životní prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL), za místní rozvoj bude zodpovídat Pavel Němec a ministrem bez portfeje odpovědným za informační technologie bude Vladimír Mlynář (US).

ČSSD a Koalice se večer dohodnuty na tom, že v úterý po obědě v místnosti Státních aktů Sněmovny slavnostně podepíší všechny vládní dokumenty. "Předpokládáme, že poslední formální požehnání dají poslanecké kluby jednotlivých stran a že v jednu hodinu bude možné definitivně smlouvu podepsat," prohlásil po jednání první místopředseda Unie Ivan Pilip.

Nebude pan Evropa ani stvrzení loajality

"Jednání dnes bylo ukončeno, došlo k dohodě o vytvoření nebo respektive návrhu, který předložím panu prezidentovi, o vytvoření vlády," potvrdil budoucí premiér, šéf soc. dem. Vladimír Špidla. Robert Kolář z US-DEU definitivně vypadl ze hry. Místo něj nastoupí na místní rozvoj ambiciózní Pavel Němec, který již několik hodin před verdiktem v Lidovém domě obesílal redakce svým životopisem. Lidovci uspěli se svým protestem proti tomu, aby jeden z vicepremiérů převzal evropskou agendu a tím vypálil rybník šéfovi KDU-ČSL a budoucímu ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi.

Koalici nevyšel plán zhatit jmenování soc. dem. Jiřího Rusnoka ministrem průmyslu a obchodu. Sešlo i z původního záměru, aby poslanci vládní koalice ztvrdili svou loajalitu k vládě podpisem pod programovým prohlášením. Špidla se spokojí s tím, že jako přílohy programu budou usnesení jednotlivých poslaneckých klubů. "Došli jsme k názoru, že by nebylo případné, aby to byl individuální podpis 101 poslanců," prohlásil Špidla s tím, že by to byla věc sporná. Špidla počítá s tím, že by ve čtvrtek, maximálně v pátek byl na audienci u Václava Havla a seznam vlády mu předložil. Špidla vyjádřil přesvědčení, že vláda bude stabilní

Nové tváře ve vládě:

S prací v exekutivě má 45letý Svoboda bohaté zkušenosti, po roce 1992 byl čtyři roky náměstkem ministra spravedlnosti, poté náměstkem ministra zahraničí pro oblast evropské integrace a krátce byl i vedoucím delegace pro vyjednávání vstupu České republiky do EU. V dosavadní politické kariéře zažil Cyril Svoboda i několik proher. Především uvnitř lidové strany musel o svou pozici několikrát bojovat a ne vždy vyšel z těchto konfrontací jako vítěz. Konflikt mezi jednotlivými skupinami uvnitř KDU-ČSL si však vynutil svolání mimořádného volebního sjezdu strany loni v květnu. V napjaté atmosféře se pak Svobodovi podařilo těsně Kasala porazit a konečně se stát prvním mužem českých křesťanských demokratů. Do Poslanecké sněmovny Svoboda poprvé kandidoval v roce 1996, ale neuspěl. Poté jej ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec (tehdy člen ODS) jmenoval náměstkem pro otázky spojené s evropskou integrací a od října 1997 byl i vedoucím delegace pro vyjednávání vstupu země do EU. Obě funkce zastával do ledna 1998, kdy se na půl roku stal ministrem vnitra ve vládě Josefa Tošovského.

Poslancem byl zvolen v předčasných volbách v červnu 1998. Předsedal petičnímu výboru sněmovny, byl členem stálé sněmovní komise pro kontrolu činnosti BIS a stálé delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Svoboda, který je vnukem jednoho ze zakládajících členů lidové strany, se jejím členem stal v listopadu 1995. Od května 1999 do ledna 2001 byl prvním místopředsedou strany a loni v květnu se stal předsedou KDU-ČSL.

Dlouholetý místopředseda Unie svobody-DEU Petr Mareš byl dosud znám hlavně jako expert na školskou problematiku. V minulém funkčním období Poslanecké sněmovny byl předsedou výboru, který se vedle vědy, vzdělání, mládeže a tělovýchovy věnoval i kultuře. Mareš byl v minulém funkčním období aktivní i jako člen stálé delegace do Severoatlantického shromáždění a od loňského března byl rovněž členem volebního výboru sněmovny. Před vstupem do unie nebyl Mareš členem žádné politické strany. Jako místopředseda nově vzniklé strany se zpočátku soustředil především na předčasné volby do sněmovny v červnu 1998 a podílel se na vypracování volebního programu unie. Ve volbách uspěl a byl zvolen poslancem za východočeský volební kraj. Po studiích pracoval jako aspirant a odborný pracovník v Ústavu československých a světových dějin Akademie věd. Rok byl archivářem ve Všeodborovém archívu a od roku 1988 působil jako vědecký pracovník v Československém filmovém ústavu.

Na Fakultě sociálních věd UK, kam nastoupil v roce 1990, přednáší dějiny mezinárodních vztahů a dějiny USA. Publikoval řadu odborných článků, studie o moderních dějinách a dějinách mezinárodních vztahů. Je například spoluautorem Dějin zemí Koruny české (1992), Encyklopedie moderní historie (1995) a Dějin NATO (1997).

Prosazuje bezplatné zdravotnictví a školství, podporu bydlení pro mladé rodiny a snížení rozdílu životní úrovně mezi bezdětnou rodinou a rodinou s dětmi. Do konfliktu se v poslední době dostala se Zdeňkem Škromachem (ČSSD), se kterým se počítá do křesla ministra práce a sociálních věcí, ohledně jeho požadavku na léky na recept "zdarma" pro lidi starší 70 let. Součková však tvrdila, že léky bez doplatku by měli mít všichni, kteří to potřebují, rozhodovat podle ní nemá věk, ale medicínské hledisko.

Mezi špičky sociální demokracie se Součková pronikla loni v dubnu, kdy na sjezdu strany vystřídala místopředsedkyni Jitku Kupčovou. Dostala na starost především mediální obraz ČSSD, její vliv ve straně stoupal. Byla mezi těmi, které Vladimír Špidla těsně před volbami jmenoval jako své potenciální vládní spolupracovníky. Do ČSSD vstoupila Součková v roce 1994. V listopadu 2000 byla zvolena do zastupitelstva Ústeckého kraje a pracuje ve zdravotním a sociálním výboru a ve výboru pro národnostní menšiny. Do svého zvolení místopředsedkyní ČSSD byla členkou rady krajského zastupitelstva.

Je odpůrkyní zavedení školného na vysokých školách. Koncem loňského roku spolu s poslaneckým klubem ČSSD usilovala o to, aby vysoké školy dostaly peníze na pokrytí nákladů, které jim vznikly po přijetí vyššího počtu studentů. V nedávných volbách kandidovala Buzková na prvním místě pražské kandidátky. V tradiční baště pravicových stran se ČSSD podařilo získat 25,85 procent hlasů a zaznamenat tak oproti volbám 1998 jediný kladný rozdíl (2,41 procenta hlasů) ze všech volebních krajů.

Členkou ČSSD od listopadu 1989 a v březnu 1990 byla zvolena místopředsedkyní strany. Vzájemné vztahy s tehdejším předsedou Jiřím Horákem však nebyly příliš idylické a v dubnu 1991 nebyla ve funkci potvrzena. Do nejužšího vedení strany se vrátila opět v roce 1993 a zůstala v něm až do své rezignace v dubnu 2000. Loni v únoru se stala předsedkyní pražské organizace ČSSD. Poslankyní českého parlamentu je nepřetržitě od roku 1992. Od roku 1996 byla místopředsedkyní Poslanecké sněmovny.

Jeden z nejdůležitějších postů v nové vládě, ministerstvo financí, bude zastávat teprve 31letý předseda poslanecké frakce, vzděláním právník. Je zastáncem zaměstnaneckých penzijních fondů, peníze z privatizace by použil na penzijní reformu. Deficit veřejných financí chce snižovat uvážlivě, s daněmi by příliš nehýbal. Sobotka se nebrání poklesu sazby daně z příjmu právnických osob, za nereálné však považuje její snížení ze stávajících 31 procent na Koalicí plánovaných 25 procent. Na druhou stranu se nevzdává myšlenky ČSSD zvýšit daně z příjmu fyzickým osobám.

V květnu loňského roku jako místopředseda poslaneckého klubu ČSSD vystřídal v jeho čele Zdeňka Škromacha, který se stal místopředsedou strany. Funkce Sobotku automaticky zařadila mezi členy nejužšího vedení, v němž si získal důvěru předsedy Špidly. Členem Poslanecké sněmovny se Sobotka stal v červnu 1996, mandát obhájil v předčasných volbách o dva roky později a opět letos. Pracoval jako člen mandátového a imunitního výboru (1996 až 1998), rozpočtového výboru (1996 až 1998, 1998 až 2002) a zasedal ve volebních komisích. Byl rovněž předsedou dočasné komise pro důchodovou reformu.

Zdeněk Škromach vychází ze své působnosti ve sněmovním výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Pracoval v něm od roku 1996, kdy se stal poslancem a poslední čtyři roky výboru také šéfoval. V minulém volebním období předložil čtrnáct návrhů zákonů, mimo jiné novely zákona o zaměstnanosti či o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Škromach byl pro plošné přídavky na děti, které však v minulém období ČSSD neprosadila. Důraz klade i na veřejnoprávní zdravotnictví, založené na pojištění, nikoliv na spoluúčasti pacienta. V sociální politice je podle něj třeba zaměřit se na pomoc mladým rodinám s dětmi a ženám samoživitelkám, zejména při zajištění nájemního bydlení. Jako politik začínal Škromach v odborech. Přes šéfa odborů v hodonínské Sigmě v roce 1989 se propracoval do vedení Odborového svazu KOVO. Má komunistickou minulost (v KSČ byl v letech 1982 až 1989), ale do politiky vstoupil v roce 1992 jako nezávislý na kandidátce ČSSD. Poslancem parlamentu se Škromach stal až o čtyři roky později, už jako sociální demokrat. Členem ČSSD se stal v roce 1995. Dva roky nato se stal poprvé místopředsedou strany. Funkci pak v dubnu 2000 "vyměnil" za předsednictví v poslaneckém klubu se Stanislavem Grossem, který tehdy místopředsednickou funkcí podmiňoval svůj vstup do vlády. Do vedení strany se vrátil vloni v dubnu, kdy se do čela ČSSD postavil Vladimír Špidla.

V Poslanecké sněmovně působil Palas řadu let v zemědělském výboru. Nejprve jako člen, poté jako místopředseda a od roku 1998 až do letošního června byl jeho předsedou. Za uplynulé čtyřleté období předložil devět návrhů zákonů, z nichž čtyři byly schváleny. Mezi nimi byl také návrh zákona o myslivosti. V čele zemědělského resortu chce Palas vyjednat co nejlepší podmínky pro vstup českého zemědělství do Evropské unie. Téměř padesátiletý Jaroslav Palas je už zkušeným politickým harcovníkem. Do vysoké politiky vstoupil v roce 1992, když kandidoval do Poslanecké sněmovny za Levý blok, za stranu, kterou pomáhal zakládat. "Chtěli jsme transformovat komunistickou stranu na moderní levicovou. Bohužel Levý blok se takto nevyprofiloval," tvrdí Palas. V roce 1995 přestoupil do ČSSD a i za tuto stranu se dostal v letech 1996 až 1998 do parlamentu. Svoji důvěru mu dali voliči i letos a zvolili ho do Poslanecké sněmovny na další volební období.

K problematice dopravy se Šimonovský dosud příliš nevyjadřoval, jeho profesní zkušenosti by jej předurčovaly spíše pro resort místního rozvoje. Zapojoval se do spolupráce měst a obcí na jižní Moravě a postupně se stal místopředsedou Sdružení obcí a měst Jižní Morava a předsedou Správního výboru Regionální rozvojové správy Jižní Morava. Je členem Regionální koordinační skupiny, kterou jmenoval ministr pro místní rozvoj pro přípravu strategických rozvojových dokumentů nového kraje. Bohaté zkušenosti má z komunální politiky. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do Zastupitelstva města Brna a následně i náměstkem brněnského primátora. Ve funkci zůstal i po volbách v letech 1994 a 1998. Z radnice odešel až na podzim roku 2000 po svém zvolení do Senátu, kde vystřídal bývalého šéfa Komerční banky Richarda Salzmanna (ODS). V horní parlamentní komoře zastává funkci místopředsedy klubu KDU-ČSL.

O třicetiletém Němcovi, znovu zvoleném poslanci za Středočeský kraj, se původně mluvilo jako o ministrovi dopravy a to již v době stínové vlády čtyřkoalice před více než rokem. Němec patřil ve sněmovně mezi nejaktivnější předkladatele nových zákonů. Za poslední čtyři roky vstoupilo v platnost patnáct novel a návrhů zákonů, na nichž se podílel. Když parlament projednával zákony, které měly podle jejich tvůrců zprůhlednit nejasné peněžní toky v České republice, postavil se Němec proti. Odmítal například zavedení povinných bezhotovostních plateb nad milión korun nebo protestoval proti zákazu anonymních vkladních knížek.

Do sněmovny byl zvolen v červnu 1998. Působil v ústavně- právním výboru a v mandátovém a imunitním výboru, jehož byl od července 1998 do letošního června místopředsedou. Do letošního června byl také členem stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby. Od července 2000 působí v dozorčí radě Státního fondu dopravní infrastruktury, stojí také v čele středočeské Unie svobody-DEU.

Letos již potřetí obhájil mandát poslance, kterým je již od roku 1996. Hned od počátku uplatňoval své odborné zkušenosti z ekologie ve sněmovním výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí i v zemědělském výboru. Vystudovaný přírodovědec měl i zkušenosti z praxe na úseku ochrany životního prostředí na referátu Okresního úřadu v Hodoníně. Už dva roky Ambrozek stojí v čele Českého svazu ochránců přírody, největší české nevládní organizace zabývající se ochranou přírody a životního prostředí. Ekologickou problematikou se zabýval i ve stínové vládě čtyřkoalice. V posledních čtyřech letech stál Ambrozek ve sněmovně za řadou poslaneckých iniciativ. Oceňoval, že se povedlo přijmout kompletní ekologickou legislativu, nutnou ke vstupu do Evropské unie, na které se také podílel. Přesto má představu o změně některých zákonů. Podle něj by měla sněmovna na podzim otevřít diskusi nad novou koncepcí ochrany přírody a krajiny.

Někdejší šéfredaktor týdeníku Respekt byl v červnových volbách jako jeden z mála unionistů jasně opětovně zvolen poslancem za Pardubický kraj. Mlynář se od začátku působení v politice netajil svými vysokými ambicemi. V listopadu 1997 byl ještě šéfredaktorem týdeníku Respekt. Již v prosinci se po pádu vlády Václava Klause stal členem týmu politických poradců nastupujícího premiéra Tošovského. V následné funkci ministra bez portfeje stál v čele několika vládních orgánů, například rady pro národnosti, rady pro nestátní neziskové organizace a meziresortní komise pro záležitosti romské komunity. Po určitou dobu působil též jako mluvčí kabinetu. Členem vlády se stal coby nestraník, v březnu 1998 se však rozhodl pro členství v Unii svobody. V únoru 1999 se stal jejím místopředsedou a o rok později si dělal ambice na nejvyšší post. Delegáti republikového shromáždění unie však dali přednost Karlu Kühnlovi a Mlynář byl zvolen prvním místopředsedou strany zodpovědným za problematiku spojenou s Evropskou unií. V červnu 2001 se znovu pustil do souboje o předsednické křeslo, opět však neuspěl a těsně prohrál s Hanou Marvanovou.

Po ukončení gymnázia si Mlynář vydělával jako sanitář. V srpnu 1989 si našel místo v kotelně motolské nemocnice, která byla posléze i provizorní redakcí samizdatových Lidových novin. V listopadu 1989 byl u zakládání Občanského fóra. Novinářské práci se profesionálně začal věnovat po listopadu 1989 - pracoval v redakci Lidových novin a v srpnu 1991 nastoupil do redakce Respektu, o rok později se stal zástupcem šéfredaktora a v prosinci 1994 na tři roky šéfredaktorem. Moderoval také televizní diskusní pořad Respektování.

Přestávka se protáhla

Naděje, že podvečerní jednání ČSSD a Koalice skončí rychlou dohodou o personálním obsazení vládních resortů, vzala za své kolem 20. hodiny, kdy původně oznámený briefing s novináři ve 20 hodin byl posunul. Tiskový mluvčí ČSSD Jiří Hron oznámil, že v jednání politiků nastala přestávka, po které se bude dál rokovat. Ani v 21 hodin další kolo vyjednávání nezačalo. O přestávce se část vyjednavačů netradičně přemístila do podzemní vinárny v Lidovém domě. Přestávka trvá již skoro hodinu a během ní se údajně vyjednává v několika skupinách.

Jednání dosáhla vrcholu

Debatou o personálním obsazení společné vlády ČSSDa Koalice v Lidovém domě od 18 hodin vrcholí jednání o podobě budoucí vlády. Není vyloučeno, že schůzka skončí definitivní shodou o procesní stránce smlouvy a obsazení ministerstev, koaliční smlouva však v pondělí rozhodně nebude podepsána. Jak Právo informoval Hron, i v případě, že se obě strany dohodnou, podpis koaliční smlouvy nebude dnes. K vyvrcholení téměř měsíční práce šéfa ČSSD Vladimíra Špidly při sestavování nové vlády, má totiž dojít na neutrální půdě, nikoli v Lidovém domě. Na tom měla trvat Koalice.

Unionistům šlo o legislativu, lidovcům o pana Evropu

Kromě diskuse o osobách, které mají ministerstva vést, jsou ale otevřené i další problémy. Například Unie svobody, jejíž vedení se ještě dnes sešlo, hodlá nastolit i otázku, je-li nutné, aby všichni koaliční poslanci podepsali koaliční smlouvu, a zavázali se tak na čtyři roky k podpoře vlády. ČSSD možná od tohoto požadavku ustoupí. KDU-ČSL, jejíž celostátní výbor dnes také jednal, navrhne, aby poslanci vyjádřili podporu vládě jen jmenovitým hlasováním o důvěře kabinetu. S textem koaliční smlouvy včetně podpisu všech poslanců souhlasila vedení tří zúčastněných stran v polovině minulého týdne. Ani členové Unie svobody-DEU ale nepovažují tento problém za vážnou překážku možnému ukončení vyjednávání o podobě vlády. Unionisté se chtějí také ptát na záměr ČSSD spojit ministerstvo spravedlnosti s funkcí vicepremiéra pro legislativu. Lidovcům se zase nelíbí záměr obnovit funkci vicepremiéra pro evropské záležitosti. Jejich šéf Cyril Svoboda je totiž zřejmě příštím ministrem zahraničí a "pan Evropa" by jej nejen připravil o evropskou agendu, ale byl by mu ve vládě formálně nadřazen.

FLASHNEWS

obsah | Česká republika