Klaus s vyznamenáním Mašínů váhá

Ozbrojený útěk bratří Mašínů rozděluje českou společnost natolik, že i prezident Václav Klaus s rozhodnutím o jejich vyznamenání váhá. Podle něj vyžaduje širší shodu.

"Netuším, jak se pan prezident rozhodne, návrh Senátu na vyznamenání teprve přišel. Něco takového ale podle jeho názoru vyžaduje poměrně široký společenský konsenzus," řekl Klausův mluvčí Petr Hájek.

Pro některé lidi jsou Mašínové vrazi, kteří zabili nevinné. Pro jiné jsou hrdinové, kteří bojovali za svobodu proti komunistické totalitě. Stejně rozdělení jsou i politici: zatímco pravicová část Senátu prosadila návrh na jejich vyznamenání, levicově orientovaní senátoři jsou ostře proti.

"Oba hrdinové byli ve válečném stavu s (komunistickým) režimem a cestu na svobodu v okamžiku ohrožení vlastních životů si prostříleli. Věděli, že proti zlu je nutno bojovat, a věděli také, že proti zlu je možno bojovat pouze silou," míní senátor za ODS Jan Pavlata.

Podle senátora Unie svobody Jana Rumla si Mašínové počínali legitimně, protože jejich činy lze zahrnout do protikomunistického odboje. "K demokratickým principům patří možnost postavit se na odpor režimu, který porušuje základní lidská práva a svobody. V tomto smyslu bylo počínání skupiny bratří Mašínů legitimní," říká Ruml.

Jakékoli úvahy o ocenění bratří Mašínů naopak vedle současných členů komunistické strany odmítají sociální demokraté. "Zabití svázaného zajatce je vražda. A vražda zůstává vraždou," řekl senátor Jan Rakušan (ČSSD). I někteří historici mají pochybnosti o prostředcích, které Mašínové při svém útěku použili, byť pro jejich pohnutky mají většinou pochopení. "Jistě byli stateční, bojovali za správnou věc. Ale mám velké pochybnosti, zda vždy používali ospravedlnitelné prostředky," soudí ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma.

Historik Jiří Pernes ale zase říká: "Ukazuje se tragika české společnosti. O lidech, kteří vystavili nebezpečí sebe a své příbuzné, se stále uvažuje jako o zločincích." Pernes má za to, že Mašínové dříve či později vyznamenání dostanou. "Dnešní pohled je stále ovlivněn rozdělením české společnosti v komunistické éře," řekl.

PRO

Martin Mejstřík (Klub otevřené demokfacie):

Mašinové nezabili nikoho, kdo nebyl ozbrojen a kdo poslechl jejich pokynů. Neodcházeli na Západ proto, aby nás tu zanechali na pospas totalitě a sami si šil užívat svobody. Oni utíkali proto, aby se vrátili a pomohli nám naši ztracenou svobodu vydobýt.

PROTI

Jan Rakušan (ČSSD):

V průběhu jejich akcí je několik sporných bodů. Já bych se však soustředil pouze na jediný: zabití příslušníka SNB Honzáka v Čelákovicích, šlo o odzbrojeného, svázaného, omámeného zajatce a toto slovo zajatce chci Ještě Jednou zdůraznit. Jak praví klasik, vražda na tyranu není zločinem, zabití bezmocného zajatce Je vždy vraždou a zločinem.


To se nedá odpustit, říká dcera jedné z obětí

"Mašínové jsou vrazi a to, co udělali, se jim nedá odpustit," říká i po padesáti letech třesoucím se hlasem Liba Coufalíková z Popůvek na Přerovsku.

Její otec Jan Lecián, člen Pomocné stráže VB, šéf místních hasičů a člen KSČ, přišel totiž kvůli bratrům Mašínovým v roce 1953 o oko.

"V okolí hořely stohy a on chtěl, aby se žháři legitimovali. Střelili ho do břicha. Druhá kulka se svezla po hasičské helmě a vystřelila mu oko," popisuje Coufalíková, které bylo tehdy osmnáct let. "Vracela jsem se z odpolední směny v Prostějově. A již zdálky jsme viděli zapálené stohy. Když jsem pak vystoupila v Mořicích, u autobusu mě čekala kamarádka, která mi řekla, že viděla, jak tatínka odváželi s kulkou v hrudi a s vystřeleným okem," vzpomíná Coufalíková, která se nemůže smířit s tím, že by bratři Mašínové mohli dostat vyznamenání. "Tatínek se tam ocitl náhodou a vůbec za to nemohl. Jestli je prezident vyznamená, nikdy mu to neodpustím," říká.

Podobný názor má i snacha Jana Leciána. "Myslím, že je nespravedlivé dělat z Mašínů hrdiny. Komunistický režim nebyl dobrý, ale přesto se neměli zabíjet nevinní lidé," tvrdí.

"Mašínové byli synové sedláků. Nevím, proti čemu bojovali," řekla včera Liba Coufalíková.

JOHANNA GROHOVÁ, LUDĚK NAVARA

obsah | Česká republika