Vzácný lednický park ničí voda

V parku lednického zámku, který je součástí kulturního dědictví UNESCO, smetla velká voda z Dyje kus historie. Asi deset vzácných jilmů a dubů, které zasadili dávní lichtenštejnští zahradníci, se vyvrátilo. A nejméně desítky dalších stromů mají své dny sečteny.

"Zámek je na vyvýšeném místě, k němu se voda naštěstí nedostala. Ale byli jsme na to připraveni," říká kastelánka Lednice Ivana Holásková. Spolu s dalšími zaměstnanci zámku plánovala, že vynesou nábytek a obrazy z historických sbírek do vyšších pater.

Vchod do takzvaného anglického parku, který každý rok obdivují desetitisíce turistů, je obehnán policejní páskou. Pro jistotu u ní hlídkují policisté. Denně musí odhánět plno turistů s fotoaparáty a kamerami, kteří si chtějí zkázu zvěčnit.

Návštěvníci se přes pásku nedostanou k velkým lákadlům Lednicko- valtického areálu - minaretu a umělému rytířskému hrádku Janohradu. Minaret trčí z obrovského jezera, ve které se park proměnil, jako maják na ostrůvku. A Janův hrad, na který mohli návštěvníci doplout po řece, je na tom stejně.

Molo, z něhož na výletní loďky nasedali, je teď asi tři metry pod hladinou Dyje a k Janohradu nevede řeka, ale souvislá široká vodní hladina.

"Ztratíme spoustu tržby. V první víkend sezony prodáme běžně tak třináct set vstupenek, letos sotva polovinu," posteskla si kastelánka.

Turistů tu sice o víkendu bylo hodně, ale zámek je moc nezajímal. Většinou si fotili zaplavené území s mrtvými a umírajícími stromy. Ty, které zatím nespadly a všude kolem v podivných úhlech trčí nad hladinou, mají podle zámeckého zahradníka Oty Bernada na kahánku.

Nebezpečí číhá i na stromy, které stojí sice ve vodě, ale zatím rovně jako svíce. Z půdy si potřebují brát kyslík, ten ale vytlačila voda.

"Ty stromy to pod vodou vydrží tak týden nebo dva. Pak, i když je to paradoxní, začnou usychat," řekl Bernad. Sčítání škod v zámeckém parku tak přijde na řadu až někdy za půl roku. Že strom umírá, to se dřív nepozná - nějakou dobu ještě umí žít ze svých předpovodňových zásob.

Oto Bernad nasedá několikrát denně na kolo a po zbylých cestičkách odjíždí na obhlídku. Jestli už by se zaplaveným dřevinám v zámeckém areálu mohlo dařit lépe, pozná podle rybářské stoličky. Ještě v pátek ráno stála zaražená do hráze mezi Dyjí a Zámeckým rybníkem, pár metrů nad hladinou řeky. Teď je z ní vidět jen opěradlo. "V sobotu nebylo vidět ani to, voda klesla. Ale bohužel už dva dny se nehýbe," prohlížel si v úterý Bernad svůj kontrolní bod.

Hráz se stoličkou je nejkritičtějším místem areálu. Pokud nepřestane Dyjí proudit zvýšené množství vody, protrhne se. "Pak se to tady zalije všechno," říká Bernad a vysvětluje, že asi dva metry široká mělčina mezi řekou a rozvodněným rybníkem vlastně není skutečnou hrází.

"Ta už je pod vodou, tohle je jen taková vyvýšená hrázka postavená na ní." Hladina řeky za chatrnou hrází je asi jeden a půl metru nad parkem.

IVANA SVOBODOVÁ, MF DNES

obsah | Česká republika