Česko má knižní rekord

Více než čtrnáct tisíc titulů, které byly vloni v tuzemsku vydány, je suverénně největším počtem knih v devítileté historii samostatné České republiky. Varovné prognózy zejména z první poloviny devadesátých let, předpovídající, že knižní produkce zajde na úbytě, se ukázaly dokonalými trefami vedle. Ze statistiky zpracované Národní knihovnou vyplývá, že v loňském roce v Česku vyšlo 14 321 titulů. Znamená to, že denně vycházejí přibližně čtyři desítky nových knih. Toto číslo ještě nemusí být konečné, neboť není snadné získat informace o kompletní knižní produkci. Pro srovnání: v roce 1993 nakladatelé přinesli něco málo přes osm tisíc nových svazků.

"Tohle snad ani nemůže jít výš - vždyť je to o skoro dva a půl tisíce titulů více než loni," řekl tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jaroslav Císař. S takovým počtem titulů se podle Císaře Česko řadí někde mezi dvacáté a třicáté místo v pomyslném žebříčku knižně nejaktivnějších zemí. Může se srovnávat se státy, jako je Rakousko či Švýcarsko. Na vrcholu knižní produkce stojí Čína, Velká Británie, Spojené státy a Německo. Na britských ostrovech vychází až kolem jednoho sta tisíc knih ročně, v Německu je to zhruba šedesát tisíc.

Statistika Národní knihovny v Praze hlásí: v roce 2001 bylo v České republice vydáno 14 321 titulů. A to znamená jediné: rekord v polistopadové historii samostatného státu! Čísla z Národní knihovny jsou jedinou ucelenou a oficiální statistikou, která je k dispozici. Avšak kdybychom chtěli vědět, kolik knížek se v minulém roce u nás prodalo a jaké byly celkové počty výtisků, vyjdeme s prázdnou. Taková čísla u nás prostě neexistují. Roční výkazy o neperiodických publikacích v České republice sestavuje Národní knihovna na základě povinných výtisků novinek, které jí zasílají nakladatelé; tyto údaje dále přebírají mezinárodní organizace jako UNESCO.

Výsledky podle odhadů zachytí kolem osmdesáti procent z reálného stavu knižní produkce, neboť nedojdou například hlášení o některých regionálních tiscích, naopak do statistiky mohou být zpětně započítávány i knížky z posledních dvou let.

Vítězí odborná literatura

Největší díl z oné roční várky zaujímá odborná literatura. Připadá na ni většina z celkové produkce a stále více vytěsňuje další oblasti. Nakladatelství chrlila zejména biografie, práce z oblasti historie a přírodních věd. Že se odborným textům v Česku daří, potvrzuje i Jana Vytlačilová z nakladatelství Grada Publishing - firma od roku 1996 podstatně rozšířila své redakce a její ediční plán stále bytní: zatímco před sedmi lety připravila 125 novinek, loni se jejich počet vyhoupl na číslo 225.

Množstvím vydaných titulů ovšem loni neskomírala ani beletrie: v Národní knihovně jich napočítali celkem 3726, což obnáší šestadvacet procent ze souhrnné produkce. Největší boom krásná literatura zažila v letech 1994 a 1995, kdy si ukousla více než pětatřicet procent z knižního koláče. Podle Jaroslava Císaře, tajemníka Svazu českých knihkupců a nakladatelů, jsme v tomto ukazateli pořád ještě nad evropským standardem - ve vyspělých státech čítá beletrie patnáct až dvacet procent z celku. Je tenhle rekord dobrou zprávou? Podle knihkupců rozhodně ne!

Děs v oku knihkupcově

"Pro mě je to jednoznačně negativní trend. Je tady přetlak titulů a řada prodavačů řeší problém, jak vůbec všechny ty svazky narvat na pulty," děsí se majitel osmnácti prodejen Jan Kanzelsberger.

"Tady pomůže pouze trh - k redukci musí dojít rychle. Ale řekněte nějakému nakladateli, ať netiskne takové ptákoviny - obviní vás, že jste novodobý Koniáš!" Velká produkce podle něj podstatně ztěžuje orientaci čtenářů; ti bývají často už předem otráveni z pohledu na přeplněné regály. Další úskalí se projevuje v rychlém "stárnutí" knížek - čím více titulů vyjde, tím tvrději jedna druhou vytlačuje.

"S trochou nadsázky lze říci, že publikace, která vyšla před měsícem, už může být stará," míní Císař. "Vinni" jsou podle něho jak nakladatelé, kteří se nepouštějí do dotisků, tak někteří knihkupci, kteří vlastně už jen nenasytně baží po dalších novinkách. "Síla nakladatele se čím dále více projevuje v tom, jak dlouho je schopen udržet titul na trhu. Jen málokdo si dnes dovolí vázat peníze v knížkách rok či dva, a to i u titulů, které by za to stály," tvrdí pražský knihkupec Jiří Seidl. "Ve světě není problém kdykoli si koupit klasickou literaturu. U nás? Někdy marně sháníte knížku vydanou před několika měsíci. Je to zřejmě typicky východoevropský problém."

Pohyb v kruhu

Obrovská produkce nedílně souvisí také s další tendencí na trhu - s malými náklady. "Čeští nakladatelé nemohou riskovat. Zejména u beletrie již několik let výrazně snižují své náklady," všímá si Jiří Seidl. "Aby udrželi objem financí, sypou ze sebe nové a nové tituly," dokončuje tenhle "začarovaný kruh" Jaroslav Císař. Takováto politika zatěžuje jak distribuci, tak nakladatelský personál, který knížky připravuje. "V zahraničí se nakladatelé nestačí divit, jaké u nás panuje hektické pracovní tempo. Co u nich má na starosti několik redaktorů, u nás zvládne jeden," podotýká dále Jaroslav Císař.

A jak se ten početní rekord novinek projevuje v sumě peněz, která za knihy byla zaplacena? Tady se musíme spokojit s knihkupeckými odhady: "Knížek se prodává v podstatě pořád stejně," shodují se tři pražští knihkupci Bohumil Fišer, Jiří Seidl i Jan Kanzelsberger.

ALICE HORÁČKOVÁ, MF DNES

obsah | Česká republika