Mýtus jménem přehradní kaskáda

Když v roce 1997 velká voda zpustošila Moravu a Slezsko, objevily se hlasy, že by se i na zdejších řekách měla kvůli velkým povodním postavit přehradní kaskáda jako na Vltavě. Dnes už je téměř jisté, že s podobným argumentem nikdo nepřijde.

Dlouho jsme se snažili vyvrátit názor, že kaskáda chrání dostatečně Prahu. Není to pravda a tato povodeň to ukázala, říká náměstek pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu Praha Jan Kubát. Přitom ani on nepochybuje, že o roli, kterou soustava přehrad na Vltavě sehrála, budou odborníci ještě dlouho diskutovat. Čísla hovoří jasně: objem vody, která se prožene řekou při stoleté povodni, je asi dvojnásobný, než je objem všech vyprázdněných přehrad vltavské kaskády! "Vtip je v tom, že nádrže vypadají velké, ale ve srovnání s plochou povodí a s průtoky tak velké nejsou. Když se zaplní, už nic Prahu neochrání," říká Kubát. Přehrady sice mají zádržné prostory pro případ povodní, ty jsou však schopny zachytit maximálně dvacetiletou vodu.

Energetika, či ochrana? Obojí uspokojit nejde

Toho, že vltavské přehrady nejsou schopny zadržet velkou povodeň, si však byli vědomi jejich projektanti už na samém počátku. Otevřeně řečeno: dali přednost výrobě elektřiny před povodňovou ochranou. "...není možné plně sladit požadavky energetiky a ochrany před povodněmi, neboť v případě, že bychom chtěli dosáhnout absolutní ochrany, bylo by nutno užitkové objemy v nádržích kaskády zaměnit za ochranné prostory," píší odborníci v oficiální publikaci, kterou po dokončení hlavních přehrad vydalo ministerstvo lesního a vodního hospodářství.

Rozhodnutí, že přehrady budou především sloužit výrobě elektřiny, neměli v rukou jen čeští vodohospodáři: parametry vltavské kaskády doplněné energoekonomickým rozborem byly v roce 1954 konzultovány v Moskvě společně s plánem rozvoje československé energetiky...

Odborný tým dvanácti expertů, který na žádost české vlády vyhodnocoval příčiny a následky povodní na Moravě před pěti lety, se nevyhnul ani hodnocení úlohy přehrad. Kladně posuzuje fakt, že dvě přehrady zmenšily maximální odtoky až o 40 procent. Jenže to má háček - takové hodnocení se týká například Vírské přehrady na Svratce, která byla tehdy jen čistě shodou okolností vyprázdněna. Trochu to připomíná náhodu v roce 1954 - povodeň valící se na Prahu byla zmírněna prázdnou Slapskou přehradou...

Přehrada zastaví jen menší povodeň

Mohou tedy přehrady bránit povodním, nebo ne? "Významný vliv kaskády je patrný při menších povodních, odhaduje se přibližně dvacetiletých. Potom se její význam vytrácí," říká Kubát. "Absolutní ochrana před povodněmi není možná. Nemůžeme vzdorovat jakékoli povodni," doplňuje Josef Hladný. Právě on stál v čele expertního týmu po povodních na Moravě. Přehrada však může povodeň zmírnit. "O výši škod totiž rozhodují poslední centimetry," uvádí Hladný. Jeho expertní tým v závěrečné zprávě upozornil na způsob, jakým byla před pěti lety při povodni z některých moravských přehrad upouštěna voda, tedy na takzvaný manipulační řád. Ten předepisuje, jak moc a za jakých okolností je možné přehrady vyprazdňovat. A právě tyto manipulační řády na moravských přehradách bránily upustit větší množství vody ještě před začátkem hlavní povodňové vlny.

Možná by se s přehradami mělo zacházet trochu jinak

"Možná by stálo za to i přehodnotit manipulace na přehradách na úkor zásobního prostoru, vytvořit možnosti pro větší předpouštění. Snad by bylo možné i snížit stanovené hladiny," říká vodohospodář Václav Čermák z Brna. Ten navíc zastává nikoli všeobecně přijímaný názor, že přehrady mohou za určité shody okolností povodňovou situaci dokonce i podstatně zhoršit. "Řeky mají různou délku a voda z krátkého vodního toku dorazí na soutok rychleji než voda z dlouhého, pokud ta srážka zasáhne celé povodí. Když ale jde velká voda přes naplněnou přehradu, může povodeň urychlit a pak se na jednom místě setkají dvě povodňové vlny," říká Čermák. Taková situace podle něho mohla nastat právě v Praze, neboť pod městem se rozvodněná Vltava spojila s rozvodněnou Berounkou.

Odborníci z Povodí Vltavy však upozorňují, že se dosud vždy dařilo za pomoci kaskády vodu regulovat právě tak, aby se povodňové vlny pod Prahou nesetkávaly. "Ačkoli je možnost ovlivnění povodňových průtoků kaskádou pouze omezená, ve všech případech zvýšených průtoků posledních let se podařilo vhodnými manipulacemi kulminační průtok v Praze ovlivnit tak, aby nedošlo ke střetu kulminačního průtoku z Vltavy a kulminací z Berounky a Sázavy," upozorňují Blanka Brožová a Jiří Friedel z Povodí Vltavy.

Jak se psalo o přehradách v 50. letech

"... A ještě pak, až již bouře dávno odletí a vlahý vzduch zažene dusivé parno, ještě dlouho potom se bude z přehrady neškodně zvolna odpouštět přívalová voda, zkrocená ve své síle a rychlosti. Tak přispívá socialistický stát k ochraně svých občanů, jejich majetku, polí, luk, závodů a celých obcí vybudováním nákladných údolních přehrad. Stamilionové škody a ztráty lidských životů, které způsobovaly bystřiny našich hor po prudkých deštích, jsou již dnes znemožněny více než třiceti pěti přehradami..."

Co dokáže vltavská kaskáda

(v milionech metrů krychlových)

Objem stoleté povodně 2000
Celkový objem přehrad 1021
Minimální "povodňová" rezerva v přehradách 95,3

Schéma vltavské kaskády

Lipno 1 (1960)
Objem 306 mil. m3
Zatopená plocha 4870 ha
Instalovaný výkon 120 MW

Lipno 2 (1960)
Objem 1,7 mil. m3
Zatopená plocha 45 ha
Instalovaný výkon 1,5 MW

Hněvkovice (1992)
Objem 28 mil. m3
Zatopená plocha 371 ha
Instalovaný výkon 10 MW

Orlík (1962)
Objem 720 mil. m3
Zatopená plocha 2640 ha
Instalovaný výkon 376 MW

Kamýk (1963)
Objem 12,8 mil. m3
Zatopená plocha 195 ha
Instalovaný výkon 40 MW

Slapy (1954)
Objem 270 mil. m3
Zatopená plocha 1392 ha
Instalovaný výkon 144MW

Štěchovice (1945)
Objem 11,2 mil. m3
Zatopená plocha 115 ha
Instalovaný výkon 22,5 MW
(mimo přečerpávací elektrárnu)

Vrané (1937)
Objem 11,1 mil. m3
Zatopená plocha 250 ha
Instalovaný výkon 13,8 MW

Vltavu lidé krotí už staletí

V roce 1954 se našlo na česlech štěchovické přehrady mrtvé lidské tělo. Byla to hodně nešťastná náhoda. Slapská elektrárna se světově ojedinělou koncepcí byla právě dokončena. Jenže do turbíny vtrhla voda špatně spuštěným uzávěrem - právě ve chvíli, kdy uvnitř byli lidé. Všichni se zachránili, jen vedoucího inženýra, který opouštěl turbínu poslední, voda strhla.

Je to trest boží za to, že jste odstranili sochu svatého Jana Nepomuckého, říkali prý místní. Socha stávala v hlubokém vltavském údolí na vysokém sloupu a měla přinášet štěstí vorařům, kteří proplouvali nebezpečným úsekem Svatojánských proudů. Při výstavbě slapské přehrady však byla socha přemístěna a Svatojánské proudy navždy zmizely pod hladinou. Rok 1954 byl ovšem pro výstavbu českých přehrad zlomový - byla naplněna Slapská přehrada, klíčové dílo Vltavské přehradní kaskády se špičkovou elektrárnou, a ve stejném roce začala stavba dalšího gigantického díla - přehrady Orlické. A v tomtéž roce se odehrála ještě jedna významná událost - již dokončovaná, ale prázdná Slapská přehrada zadržela velkou vodu valící se na Prahu. Hlavní město tak uniklo povodni. Jenže sama historie přehrad na Vltavě je mnohem starší. První plány na jejich výstavbu se zrodily dávno před druhou světovou válkou. Tehdy ovšem nešlo vůbec o ochranu před povodněmi. "Plány prvních děl počítaly pouze s nízkými stupni budovanými za účelem splavnění toku. Teprve pozdější vývoj potřeb společnosti a technických znalostí ovlivnil výstavbu ve prospěch velkých nádrží," píší odborníci z Povodí Vltavy Blanka Brožová a Jiří Friedel.

Jenže ani velké nádrže, jako například Slapy, neměly za cíl ochranu před velkou vodou - jejich hlavní úlohou byla výroba elektřiny. Nebyl to záměr nijak nový. Snahy využít vodní energii Vltavy trvají už řadu století. Ve třináctém a čtrnáctém století už stály na Vltavě desítky jezů a mlýnů. Jen v Praze jich bylo osm. Jezy ovšem situaci za povodní komplikovaly. Navíc bránily i lodní dopravě, a tak císařovna Marie Terezie vydala v roce 1761 nekompromisní rozhodnutí: zbořit všechny jezy mezi Prahou a Litoměřicemi! Snaha využít Vltavu pro vodní dopravu byla od té doby hlavním úkolem vodohospodářů až do konce druhé světové války (za monarchie se dokonce uvažovalo o propojení Vltavy s Dunajem). V období první republiky se zrodila i první dvě díla vltavské kaskády: přehrady ve Štěchovicích a ve Vraném nad Vltavou. Obě mají kromě elektráren i velká zdymadla a umožňují proplouvat lodím o nosnosti až 1000 tun. Jenže po nich přišla dramatická změna.

Budovatelské nadšení obyvatel mladého socialistického státu bylo potřeba správně nasměrovat. Tehdy se zrodil plán na výstavbu velkých přehrad s elektrárnami a vysokými hrázemi. Tak vysokými, že by výstavba plavebních komor byla příliš drahá, a tak se od ní rovnou upustilo. Je ovšem nepochybné, že šlo o špičková technická díla: například ve Slapské přehradě byla na výrobu elektřiny vůbec poprvé na světě použita Kaplanova turbína pro mimořádně velký spád více než padesáti metrů. Na Orlíku, dokončeném v roce 1962, pracují Kaplanovy turbíny dokonce pod spádem 72 metrů! Navíc i stavební řešení je zajímavé - velká voda na Slapské přehradě teče přepadem po střeše elektrárny.

Ale už tehdy se v duchu hesla "poručíme větru dešti" počítalo, že přehrady pomohou bránit povodním. "Při projektování vodních děl Orlík a Lipno se pak pamatovalo na protipovodňovou ochranu a byl vyhrazen retenční (zádržný) objem," píší Brožová a Friedel. Jenže ne velký - stačí tak na dvacetiletou velkou vodu.

Kaskáda sice byla nejnověji doplněna přehradami Hněvkovice a Kořensko, které měly zásobovat jadernou elektrárnu Temelín chladící vodou, nakonec však zůstala nedokončena. Projekty zaplavit přehradami dlouhý říční úsek mezi Českými Budějovicemi a Lipenskou přehradou zůstaly jen na papíře. Podle plánů by se tam "vešly" další tři nádrže: Dívčí Kámen, Rájov a Rožmberk.

LUDĚK NAVARA, MF DNES

obsah | Česká republika