Před sto lety se narodil Mac Frič

Připomínka stého výročí narození filmového režiséra Martina Friče, řečeného Mac, je připomínkou trochu zvláštní. Když si totiž začnete vybavovat jeho nejlepší filmy, což se v takových situacích zajisté dělá, záhy zjistíte zajímavou věc - lze totiž velmi dobře postupovat i opačně: připomínat si nejlepší české filmy čtyř desetiletí, a skoro pod každým najdete jeho jméno.

Rodák z Prahy přišel na svět 29. března 1902 v rodině železničního inženýra, ale sám šel jinou cestou. Opustil reálku i Uměleckoprůmyslovou školu a přes divadlo se dostal k filmu - poznal práci kameramana, působil jako scenárista a herec. Jako pomocný režisér Josefa Rovenského a Karla Lamače pak získal základy profese, v níž se stal brzy mistrem nad jiné. Dařilo se mu jak v komediích, tak ve vážných žánrech - například Jánošík byl jeho prvním ale nikoli posledním úspěchem na festivalu v Benátkách, podílel se na prvním slovenském filmu Varuj…!, natočil Čapkova Hordubala i povídky.

Ale komedie, to byla přece jen jeho doména. A tak si jich jen jako doklad úvodního tvrzení alespoň několik vyjmenujme: s Burianem Anton Špelec ostrostřelec, Funebrák i Lelíček, s Voskovcem a Werichem Hej rup! a Svět patří nám, s Oldřichem Novým Kristián, Eva tropí hlouposti, Valentin Dobrotivý, Roztomilý člověk, Hotel Modrá hvězda, s Hugo Haasem Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše. A dál: Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, Počestné paní pardubické, Prstýnek.

K vrcholům Fričovy poválečné tvorby pak patří Pytlákova schovanka a Císařův pekař a Pekařův císař, pohádky Princezna se zlatou hvězdou a Dařbuján a Pandrhola, Lidé z maringotek. A ty závěrečné, z let 1967 a 1968, to byly Přísně tajné premiéry a Nejlepší ženská mého života.

VĚRA MÍŠKOVÁ, PRÁVO

obsah | Česká republika