České ruce lákají více než mozky

Každý příchod zahraničního investora potěší a zároveň vzbudí otázku. Čím je tak přitahujeme? Jsme levnou dílnou Evropy, nebo středoevropskou oázou high-tech, kde jsou špičkoví odborníci ještě ochotni pracovat za nižší platy než jejich kolegové ve vyspělých zemích? Investoři bohužel stále přicházejí spíš za levnýma českýma rukama než za oslnivými nápady a znalostmi "made in Czech". Vypovídá o tom nejnovější studie Českého statistického úřadu. Ten k ní využil podklady OECD a investiční banky Goldman Sachs.

"High-tech ekonomika" nehraje v českém hospodářství významnou roli. Moderní obory tvoří jen 3,6 procenta HDP. Průměr Evropské unie je kolem 4,5 procenta. Žebříčku vévodí Spojené státy s 6,8 procenta. Nejvyšší měřítka snese kromě Ameriky ještě Irsko, země severní Evropy či Jižní Korea. Do první ligy se dostalo i Maďarsko, které se může podílem nové ekonomiky směle zařadit po bok USA, Británie či Irska. Mezi nejmodernější státy světa však nepatří ani druhá nejsilnější ekonomika světa, sousední Německo, či Belgie. Role high-tech je v těchto zemích jen o málo výraznější než v Česku. Obory nové ekonomiky byly přitom hlavními strůjci v obrovském boomu americké ekonomiky v devadesátých letech. Hospodářství postavené na znalostech vytáhlo za poměrně krátkou dobu Irsko z periferie Evropy mezi nejbohatší země. Nejen Irové, ale i Finové či Švédové jsou dnes díky tomu bohatší než Němci.

Atraktivní visačku "nová ekonomika" mají informační a komunikační technologie, telekomunikace, elektronika, letecký a kosmický průmysl či finanční služby. Nejsilnější stránky České republiky - automobilky či strojírenské firmy do této skupiny nepatří. Právě tyto obory přitom živí nejvíc Čechů a Moravanů. Nová ekonomika zaměstnává jen kolem 152 tisíc lidí, tedy něco málo přes tři procenta. Ač čeští politici sní, že se země stane druhým Irskem, zatím jsme tomu vzdáleni. To, co můžeme investorům nabídnout, je totiž hodnota o několik tříd nižší. Z příchozích zahraničních investorů jen firmy Accenture a IBM toužily hlavně po vysokoškolácích, u ostatních investic dominují místa s nižší kvalifikací. Irskému vzestupu předcházely ohromné investice do vzdělání. Kdo chce v Irsku na vysokou školu, má šanci. V domácích poměrech je bohužel vzdělání stále exkluzivním zbožím. Řady vysokoškoláků se příliš nerozšiřují. Státu stále chybějí na vysoké školy i vědu a výzkum peníze. V USA má vysokoškolský diplom třetina lidí, v Irsku více než pětina a rychle jich přibývá. V České republice mohou investoři vybírat jen z 9,2 procenta lidí se srovnatelnou úrovní vzdělání. Změna k lepšímu se zatím nerýsuje.

Ani dobrá znalost angličtiny, bez níž se obory nové ekonomiky neobejdou, není v Čechách samozřejmostí. Česká republika těžila po pádu totalitního režimu ze své průmyslové minulosti. Průmyslové obory zemi živily, a tak nebyla pod takovým tlakem rozvíjet moderní ekonomiku jako Irsko či Maďarsko bez průmyslové tradice. Ani Německo či Belgie, země se silným tradičním průmyslem, na němž stál jejich úspěch, nebyly okolnostmi tlačeny k moderní ekonomice.