Zemřel kanonýr Josef Bican

Nejlepší střelec české fotbalové historie Josef Bican zemřel ve středu 12. prosince ve věku 88 let. V pražské nemocnici ve Vysočanech, kde byl dva měsíce hospitalizován, skonal krátce před polednem na zástavu srdce. "Nikdo přitom nevěřil, že by mohl mít nemocné právě srdce," posteskla si jeho manželka Jarmila Bicanová. Bicanovi selhalo srdce už minulý týden, lékařům se však ještě podařilo ho oživit. Při středeční zástavě srdce byly všechny pokusy o resuscitaci marné.

Bican v období před druhou světovou válkou a po ní reprezentoval nejprve Rakousko a poté Československo, v nejvyšší domácí soutěži nastřílel především v dresu Slavie Praha 447 ligových gólů. V roce 1997 vyhlásila Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků Bicana spolu s brazilským fenoménem Pelém a Seelerem z Německa nejlepším fotbalovým střelcem dvacátého století.

Do nejlepších Bicanových fotbalových let zasáhla koncem třicátých let německá okupace a válka. Nejlepší český útočník a střelec všech dob tak mohl sehrát pouhých čtrnáct zápasů za Československo. Po třech startech v roce 1938 za národní mužstvo musel Bican na další zápas československého týmu čekat až do jara 1946. Poslední čtrnáctý start absolvoval Bican v září 1949, tři týdny před šestatřicátými narozeninami. Přesto je jeho reprezentační střelecká bilance obdivuhodná: ve čtrnácti střetnutích dal dvanáct branek.

V nejvyšší československé soutěži vytvořil Bican řadu rekordů, jedenáckrát byl králem ligových střelců, naposled ještě v roce 195O v dresu Vítkovic. Nejvíc se však proslavil ve Slavii, za níž hrál po přestupu z vídeňské Admiry od léta 1937 do poloviny roku 1939.

Bican je členem Klubu ligových kanonýrů - stovkařů, první ligový gól vstřelil 29. srpna 1937 za Slavii, stý vsítil 24. listopadu 1946 rovněž za Slavii. Poslední ligový zápas sehrál ve dvaačtyřiceti 20.listopadu 1955 jako útočník Slavie, do níž se po angažmá ve Vítkovicích na sklonku kariéry vrátil. Domácí zápasy své milované Slavie navštěvoval s manželkou pravidelně ještě začátkem současného ligového ročníku.

---

Ohlasy pamětníků

Velkou lítost a smutek bylo cítit z hlasu všech spoluhráčů Josefa Bicana i jeho soupeřů poté, co se dozvěděli o smrti legendárního kanonýra.

"Byl to normální člověk, který hrál velmi dobře fotbal," charakterizoval ho brankář Alexej Bokšaj, jenž s Bicanem hájil barvy Slavie sedm let. "Bylo mnoho fotbalistů, kteří si zasloužili obdiv. Měl jsem rád Vlastu Kopeckého, který mu připravoval šance, jenže Pepi byl výjimečný v tom, že branky dokázal střílet jako na běžícím pásu. Ale útočníků tehdy bylo pět a proti nim stáli dva obránci, dnes by již tolik branek asi nedal," mínil Bokšaj. "Je veliká škoda, že nás opustil a je mi líto, že se tak dlouho trápil," dodal.

Další bývalý slávista Josef Kadraba Bicana nesmírně obdivoval, proto mu bylo líto, že si s ním nikdy nezahrál mistrovský zápas. "Na trávníku jsme se potkali, ale jako soupeři, když hrál na sklonku kariéry za Hradec Králové a ještě v Ostravě," řekl Kadraba. Bicana viděl poprvé hrát jako desetiletý kluk v roce 1943 v Rakovníku. "Od té doby byl můj idol. Pepi byl pro mě jedinečný fotbalista, jako kluci jsme byli všichni slávisti a všichni Bicanové," vylíčil. "Dnešní fotbalisté jsou tvrdší a rychlejší, ale on byl před brankou nedostižný. Stále platí to, co říkal, že šance je stejná teď jako dřív a on je uměl proměňovat."

Naopak Miloš Štádler měl to štěstí, že s Bicanem několik let v červenobílém dresu hrál. "Odešel nejlepší fotbalista světa. Obdivoval jsem na něm vše, od rychlosti, fyzické připravenosti a střelby. Byl to ohromný poctivec, vzor pro všechny," jen těžko hledal slova Štádler. V lize nastupoval s Bicanem pět let od roku 1952 a další čtvrtstoletí spolu hráli za starou gardu.

Slova obdivu má pro Bicana i jediný český fotbalista, který získal Zlatý míč pro nejlepšího evropského hráče, Josef Masopust. "V první řadě je třeba říci, že odešla velká postava nejen naší, ale i světové fotbalové historie. Je jen škoda, že kvůli válce ho nepoznal celý fotbalový svět," uvedl. Bicana označil za svůj velký vzor. "Po válce, když jsem začal hrát ligu za Teplice, tak jsem proti němu asi pětkrát nastoupil. I když to byl již starší pán, tak s míčem uměl, přestože nebyl již tak rychlý jako ve svých nejlepších letech," vzpomínal Masopust.