Běžec na lyžích Bauer dosáhl na historický triumf ve Světovém poháru

Obrovský sen si splnil běžec na lyžích Lukáš Bauer. Chtěl vyhrát závod Světového poháru, v sobotu se dočkal jako první český běžec na lyžích vůbec. Na uměle vysněžené trati v Novém Městě na Moravě nasadil hned od startu zdrcující tempo a předstihl nejen všechny soupeře ale i své odhady před závodem. Vyhlašoval totiž, že chce skončit v nejlepší desítce. Nakonec vyhrál s velkým náskokem víc než půl minuty před druhým Hoffmannem z Rakouska. Osmým místem znásobil českou radost Martin Koukal. Body získal za osmadvacáté místo i Michl.

Bauer přitom před závodem cítil únavu z tvrdé přípravy a vyhlašoval jasný cíl, přivézt medaili z únorového mistrovství světa ve Val di Fiemme. "Tomu jsem podřídil pro tuto sezonu vše," přiznal. Od startu ale závodil naplno a zhruba tři kilometry před cílem předjel vedoucího muže průběžného pořadí SP Reneho Sommerfeldta z Německa, který startoval o místo před ním. Ten se jej zkoušel udržet, ale až do cíle se mu díval na záda, skončil šestý, ale udržel vední v poháru. "Jsem obrovsky překvapený! Nečekal jsem to po té náročné přípravě," řekl sedmadvacetiletý Bauer, který se ještě před dojezdem dovolil tlesknout do dlaně s trenérem, stojícím u trati. Ocenil všech dvacet tisíc diváků, kteří jej hlasitě povzbuzovali. "Diváci mě hnali, nešlo to jinak. Děkuji všem, co se na výhře podíleli," dodal a pak se mu v návalu radosti ubjevily na tvářích slzy. Těm se neubránil ani Petrásek. Běžec a trenér se objali.

"Hodně pracujeme a trénujeme. Lukáš si to zaslouží, protože tomu obětoval všechno," řekl dojatý trenér.

"Od posledního Světového poháru v Ramsau jsem trénoval ve finském Vuokatti hrubou objemovou přípravu. Na závod v Novém Městě jsem vůbec neladil formu," přiznal vítěz. Liboval si i druhý Hoffmann, kterého přijelo povzbudit hodně fanoušků z Rakouska. "Takový výsledek jsem po slabším začátku sezony potřeboval. V létě jsem hodně trénoval a na mistrovství světa věřím v medaili," radoval se rakušan.

15 km volně: 1. Bauer (ČR) 34:54,8, 2. Hoffmann (Rak.) -30,1, 3. Elofsson (Švéd.) -30,7, 4. Di Centa (It.) -33,7, 5. Vittoz (Fr.) -33,9, 6. Sommerfeldt (Něm.) -39,4, 7. Valbusa (It.) -39,5, 8. Koukal (ČR) -48,6, 9. Zorzi (It.) -49,0, 10. Fredriksson (Švéd.) -53,2... 28. Michl -1:34,7, 38. Magál -2:30,3, 39. Šperl -2:31,3, 49. Kučera -2:51,7, 59. Krupička -3:31,2, 64. Bíman -3:52,5, 65. T. Rocárek -4:08,4, 68. Tempír -4:38,1, 69. Vrabec -4:39,2, 70. Novotný -5:07,0, 71. Brydl -5:12,2, 72. Šlechta -5:20,9, 73.

Valoušek -5:43,9, 74. J. Rocárek -6:16,4, 75. Schreiber -6:36,6, 76. Kubíček -7:09,2, 77. Jakubička (všichni ČR) -7:21,5.

Pořadí SP (po 12 z 20 závodů): 1. Sommerfeldt 466 b., 2. Fredriksson 430, 3. Hetland (Nor.) 340, 4. Vittoz a Bauer oba 317, 6. Teichmann (Něm.) 294... 22. Koukal 139, 111. Michl 3.

Bauer si pustil Metalliku - a vyhrál

Mezi chladnými lesy v Novém Městě na Moravě, v zapadlém hotelu Horník, se v sobotu po osmé ráno probudil budoucí lyžařský vítěz. Uběhla půlhodina, než přišel na snídani a do misky si naložil müsli a polil je mlékem. Netvářil se nijak nadšeně, rád by si přispal. Tušil v tu chvíli Lukáš Bauer, že ho za necelé čtyři hodiny čeká historické vítězství ve Světovém poháru? "Ani ne, necítil jsem se nijak výborně. Po snídani jsem si dal na pokoji protažení a pěkně nahlas si pustil Metalliku jako vždycky."

Tvrdá muzika vás správně naladí? Máte rád i Ozzyho Osbournea, že?

Jo jo, metalovější věci, to je moje. Líbí se mi rychlé tempo.

Když jste projel cílem, padli jste si s trenérem Petráskem do náruče. Tekly i slzy. Zažil jste někdy ve sportu větší emoce?

Srovnal bych to s olympiádou v Salt Lake City. Ovšem pořád dávám sedmé místo z olympiády výš než jedno vítězství ve Světovém poháru. Olympiáda je jednou za čtyři roky, je to top, úplný vrchol.

Ale případnou medaili z mistrovství světa byste řadil výš, ne?

To jednoznačně.

Šampionát ve Val di Fiemme se teprve blíží, začíná za měsíc. Nebojíte se, že forma přišla příliš brzy?

Ne, ne, ne. Už po prvním závodě sezony v Kuusamu se mě ptala spousta lidí, jestli druhé místo nepřišlo brzy. Ale já celé léto trénoval tak, že bych ještě ten měsíc do mistrovství měl vydržet. Závěrečná příprava by všechno měla jen pojistit.

Hodně si věříte. Jaké máte pro šampionát plány? Co byste si přál?

Samozřejmě medaili.

A jakou?

(potutelný úsměv) Nejdřív bych chtěl jakoukoliv. A kdybych si pak měl vybírat, tak určitě tu nejlepší.

Takže jste jedním z favoritů?

Za favorita bych se rád považoval, ale rozhodne až jeden konkrétní závod. Doteď jsem dělal všechno pro medaili, ale takových nás bylo víc. Špička je vyrovnaná, z prvních deseti chlapů může vyhrát kdokoli.

Už víte, do kterých závodů na mistrovství nastoupíte? Prý určitě nepojedete dohromady klasickou třicítku i 15 kilometrů volnou technikou.

Tak nějak. Bude to podobné jako na olympiádě, rozhodnu se až na místě. V Salt Lake City jsem se pro třicítku rozhodl den před závodem a vyšlo to super. Když se nebudu cítit na klasiku, nastoupím na bruslařskou patnáctku.

Máte za sebou první triumf ve Světovém poháru. Kdy vám bylo jasné, že v Novém Městě vyhrajete?

Po druhém ze tří kol. Náskok se pořád zvyšoval a věděl jsem, že pokud nespadnu, vyhraju.

Nelekl jste se té neobvyklé situace? Člověk občas zpanikaří.

Spíš jsem se stále víc uklidňoval. Na začátku jsem měl strach, jestli jsem závod nepřepálil, ale postupem času jsem věřil, že to dotáhnu. Jel jsem v pohodě, šel jsem po tom!

Co vám v těch chvílích letí hlavou?

Nic. Říkal jsem si: Hlavně nespadni, neudělej hloupou chybu! Soustředil jsem se na dvě ostré zatáčky, které mi dělají problémy. Při tom vyčerpání stačí jen malinké zaváhání a člověk leží.

A když jste ty zatáčky zvládl?

Jo, konečně je to tady! Výhra ve svěťáku mi pořád unikala. V Kuusamu to bylo jen nešťastnou shodou okolností, o tři vteřiny. Vypadá to, že ten nahoře mi vrátil radost za závod v Ramsau, kde mi nedávno moc nepomohl. Vůbec mi tam nejely lyže. Dnešní závěr jsem si naopak absolutně vychutnával.

S kým jste si to ještě na trati před cílovou rovinkou stačil plácnout?

S trenérem Mírou Petráskem. Zopakovali jsme to z mistrovství republiky před týdnem, kde jsem konečně po pěti letech vyhrál domácí titul. Dovolil jsem si to i tentokrát, když jsem věděl, o kolik vedu.

Překvapil vás konečný náskok? Třicet vteřin před druhým Hoffmannem, to je rozdíl několika tříd.

Už jen to, že jsem vyhrál, je pro mě veliké překvapení... Lyže mi jely obdivuhodně rychle, servisní tým pro mě připravil skvělou mázu. Děkuju jim i všem lidem kolem trati, byli skvělí, jak fandili. Ale pravda, taky jsem musel trochu pospíchat sám. (smích)

Opravdu je pro vás výhra překvapením? Přece jste minulý týden tvrdil, že chcete vyhrát Světový pohár.

To já řekl spíš do budoucna. Fakt jsem se cítil hrozně unavený, ještě ve čtvrtek jsem skoro nemohl chodit a radši vynechal trénink. Po hrubé objemové přípravě, kterou jsme měli ve finském Vuokatti, kde bylo až osmatřicet stupňů pod nulou, jsem se necítil zrovna jistě.

Takže forma půjde ještě nahoru?

Snad by mohlo stačit, když zůstane, ne? (smích) My jsme opravdu neladili na sobotu!

Tak čím to?

Víte, kolikrát se cítím úplně zničený, je mi strašně, a zajedu super výsledek. První závod ve Finsku: skočím do něj z plné přípravy, nejsem nijak svižný a skončím druhý. Třeba je to tím, že si neříkám: Jo, dneska mám formu, dneska to vyjde! Ale místo toho závodím s tím, že se o cosi pokusím, že nic velkého nečekám, takže mě to nesvazuje.

Na Vysočině vás tedy nesvazovalo nic, to bylo vidět. Jak vám bylo, když jste předjížděl i Němce Sommerfeldta, prvního muže Světového poháru, který startoval půl minuty před vámi?

Bylo mi... No, velmi dobře! Když jsem ho dojel, řekl jsem si: Toho musíš předjet za každou cenu.

Vnímal jste během závodu odér slivovice, kterou se fandové chrání proti mrazu?

Zdálo se mi, že dřív byla slivovice cítit daleko víc. To by nám stačilo jen fouknout do balonku a zjistilo by se, že jsme všichni dojížděli opilí... (smích) I cigaretového kouře, který mi hodně vadí, bylo tentokrát nějak míň.

I nažhavené fanoušky vnímáte, že?

Jasně. Hnali mě dopředu. Jednou, to bylo v esíčkách (těžká část na trati - pozn. red.), jsem se musel snažit lidi ignorovat, abych tu pasáž nevyletěl a nahoře na kopci pak neumřel vysílením. Byl to hukot. Vzpomínal jsem na závod v Cogne, kde fanoušci hnali Francouze Vittoze tak silně, až jsem si myslel, že mě musí zadupat.

Chválil jste servismany za fantastickou přípravu lyží. Jak je odměníte?

Snad jsem je odměnil už tím výsledkem. No, něco určitě vymyslím.

A co pro sebe? Koupíte si dárek?

Chtěl bych silniční kolo, ale já teď spíš spořím a jednou bych si chtěl postavit barák. Takže budu muset ještě hodně spořit.

Už máte doma na Božím Daru aspoň parcelu?

Zatím ne, na všechno přece musím vydělat. (smích)

(mp), JAN PALIČKA, MF DNES

obsah | Česká republika