Románek téměř platonický, leč osudný

Pro herečku Lídu Baarovou to byl osudový vztah zcela jistě. Pro doktora Josepha Goebbelse, říšského ministra propagandy a muže stojícího na mocenském žebříčku zřejmě hned za Hitlerem, osudový být mohl. Vedl totiž málem ke konci jeho manželství i k politickému pádu.

Oba svědci tohoto příběhu jsou již mrtví, a tak máme podrobnější svědectví pouze od Lídy Baarové, která napsala dvě verze svých pamětí. Goebbels si sice vedl deník, ale pro jistotu mu mnoho intimností nesvěřoval. (Co všechno asi znamenají formulace, že "pracoval dlouho do noci"?)

Neodbytný ctitel

Baarová tvrdí, že se s Goebbelsem poprvé setkala na berlínské olympiádě. Z Goebbelsovy strany však začal tento příběh dříve. Bylo to 5. ledna 1935, když se na natáčení filmu Barkarola dostavil do studia sám Adolf Hitler s doprovodem. Přítomen byl i Goebbels, na kterého dvacetiletá herečka zapůsobila. Zapůsobila ovšem i na Hitlera, který si ji dokonce dvakrát pozval k sobě na čaj. Asi mu připomínala jeho bývalou přítelkyni Geli Raubalovou, která spáchala sebevraždu.

Zahraniční kritiky na film Barkarola byly spíše skeptické ("ničím neospravedlnila své obsazení do hlavní role", napsali o Baarové v Anglii), ale v Německu se snímek prosadil. A Goebbelsova slabost pro herečku se stupňovala. Setkali se však až v roce 1936. Baarová tehdy zastavila se svým vozem před vilou svého přítele Gustava Fröhlicha, také herce. Náhle šel kolem Goebbels a za ruce vedl dvě ze svých čtyř dcer. Prohodili spolu pár zdvořilostních vět. Později se potkali na jednom večírku u příležitosti olympiády a ministr pozval Fröhlicha i Baarovou na jachtu. Fröhlich byl pak náhle odvolán do studia, ale Goebbels si vynutil, aby Baarová zůstala.

Ministrův tlak se stupňuje. Často Baarové pod různými záminkami volá (představuje se jako Müller). Při premiéře filmu Varräter v rámci "Parteitagu" nacistické strany, když zpěvačka z plátna zpívá "Ich bin so verliebt", dodává náhle Goebbels, který sedí vedle Baarové "ich auch". Možná ho povzbudilo, že herečka je svobodná. Sám byl sice ženatý, měl ženu Magdu, ale jejich manželství nebylo harmonické. Ačkoli navenek vystupovali jako vzorná německá rodina, docházelo mezi manžely k mnoha sporům, které často urovnával sám Hitler. Magda byla sice zřejmě oddanou ženou, ale patrně byla Goebbelsovi i nevěrná - a on to věděl.

U jezera Krumme Lanke si nechal od města Berlína "věnovat" pozemek a tam postavil sídlo pro svá četná milostná dostaveníčka. (Nijak mu nevadilo, že současně v rámci nacistické kampaně horlil za manželskou věrnost.) Tam pozve i Baarovou a u hořícího krbu (hraje také na klavír) chce, aby mu vyprávěla o svém dětství. Působí na její city. Líčí, jak jako mladík bloudil Mnichovem, neměl ani pořádný kabát, aby se zahřál, kapsy měl prázdné. Baví ji historkami, a dokonce před ní paroduje Hitlera, kterého jinak bezmezně uctívá.

Přítelkyně pana ministra

Co si o tom mohla dvacetiletá dívka myslet? A věděla vůbec, jaký režim tento muž představuje? Později píše ve svých pamětech Života sladké hořkosti: "Byla jsem cizinkou, která jen příležitostně přijímala pohostinství této země, a tak jsem si nedovedla učinit o celém nacistickém hnutí přesný názor; byla jsem politicky nevzdělaná, to jistě, a kromě toho v těch dobách nevystoupily ještě zřetelné tendence ke světovládě a kruté nacistické způsoby, které pak ohromily Evropu." Ke konci svého života bude tvrdit, že zatímco Goebbels ji miloval, ona jeho nikoli.

Na veřejnosti se nicméně začíná říkat, že je Baarová "přítelkyní pana ministra". "Vidíš," řekne jí Goebbels, "lidé jsou přesvědčeni, jak jsme si blízcí - a ty se tomu vyhýbáš."

"Máte přece děti... a já mám Gustava Fröhlicha..." řekla mu prý. Ministr však měl připravenou odpověď: "Ale nemáš, nenamlouvej si to... To jsou iluze."

Nepříjemné není jen Goebbelsovo naléhání, ale také reakce okolí. Mnozí totiž tuší, že ať je to mezi ministrem a herečkou jakkoli, mohla by Baarová pomoci svým vlivem některým filmovým projektům. Goebbels jí vyhoví, ale nadšený z toho není. Mezi ministrem a Fröhlichem dojde jednou dokonce k žárlivé scéně. Na veřejnosti se pak začne říkat, že herec Goebbelsovi nafackoval, a v kabaretech je možno slyšet, že "každý by chtěl být někdy fröhlich, což je jazyková hříčka. Fröhlich znamená v němčině "šťastný". Žárlivost na Goebbelse je asi poslední kapkou narůstajících partnerských sporů herecké dvojice. Nakonec se rozcházejí. Baarová nyní Goebbelsovi čelí sama.

Láska na vlastní způsob

Byla však Baarová někdy skutečně milenkou pana ministra? Kontroverzní historik David Irving, který se Goebbelsovým životem podrobně zabýval, tvrdí, že jejich románek byl prý téměř výlučně platonický. Mnohá svědectví dalších hereček, které prý ministr nutil, aby mu byly po vůli, nejsou prý věrohodná. "To by mu nezbyl žádný čas na práci," tvrdila po letech sama Baarová.

V pozdních interview s Baarovou také nacházíme trochu jiný akcent než v jejích pamětech. "Milovala jsem ho svým vlastním způsobem. Byla jsem velmi mladá a v tomhle věku člověk snadno propadá citu. On mě miloval tak hluboce, že jsem se zamilovala do samotné jeho lásky." Jejich vztah, to jsou neustálá setkání, pozvání, telefonáty. Manželku Magdu pak Goebbels konejší dary. Dokonce si vymyslí jakýsi způsob soužití ve třech. Je zaranžováno setkání Lídy a Magdy, kde Magda Lídu přesvědčuje, že tak velký muž je potřebuje obě. Baarová tvrdí, že tento způsob soužití odmítla a prosila Magdu, aby jí pomohla dostat se z Německa. "Ale tím mě zničíš!" vykřikla prý Goebbelsova manželka. "On by mě opustil! To nesmíš dopustit. On prostě potřebuje nás obě a my mu musíme sloužit."

Atmosféra kolem vztahu však nakonec zhoustne. Některé německé kruhy dávají Baarové najevo své nepřátelství. Zdá se, že Goebbels by byl dokonce ochoten se rozvést a opustit svou funkci a nechat se třeba jmenovat velvyslancem v Japonsku, tedy vlastně odejít do exilu. Nakonec Magda požádá o pomoc přímo vůdce. Hitler nekompromisně nařídí manželství udržet. V novinách se objevují fotografie šťastné rodinky na setkání s vůdcem. Tyto události, ke kterým došlo v roce 1938, uvrhly ministra i herečku do depresí. Obětí se však stává Lída Baarová. Při premiéře filmu Hráč ji najatá klaka po představení vypíská jako "ministrovu děvku". "Německý lid" ji už nechce. Nesmí dál natáčet, ale nesmí ani opustit Německo. S Goebbelsem se ještě uslyší v telefonu, ale pak už se nikdy neuvidí. Za dramatických okolností se jí s pomocí jejího rakouského agenta daří odjet do Prahy. Za protektorátu natočí několik českých filmů (například slavnou Dívku v modrém), a dokonce nějaké i v Itálii.

Neblahé následky

Rok 1945 přináší konec války, sebevraždu Goebbelse s celou rodinou, osvobození, pro Lídu Baarovou však zadržení a ponižující pobyt ve vězení. Během výslechů dostane její matka infarkt a zemře v nemocnici a otci je amputována noha. Následující rok její sestra Zorka, také herečka, spáchá sebevraždu, protože jako sestra Lídy nesmí hrát. Když Baarovou na Vánoce 1946 pustili z vězení, byl její život v troskách. V roce 1947 se vdala za technického ředitele divadla Jana Kopeckého, který po únoru 1948 pomohl zorganizovat jejich společný útěk za hranice. Baarová žila v Argentině a později v Rakousku a v Německu. S filmy skončila již koncem padesátých let, ale pak ještě dlouho hrála divadlo.

Podruhé se vdala v roce 1969 za lékaře Kurta Lundwalla. Zemřela v 86 letech v Salcburku na selhání srdce. Na poslední stránce svých pamětí píše: "Jistě jsem mnohdy chybila; ale za ty chyby jsem byla víc než přísně potrestána."

JAN JANDOUREK

obsah | Česká republika