Pověsti slovenských hradů a zamků

Na pultoch českých kníhkupectiev sa nedávno objavila impozantná 640-stranová veľkoformátová kniha "Pověsti slovenských hradů a zámků". Vydavateľstvo Columbus tak nadväzuje na svoj počin spred niekoľkých rokov, keď vydalo fotoreprint prvorepublikovej trilógie Ľudovíta Janotu "Slovenské hrady". V doslove sa uvádza, že vydavatelia potom roky uvažovali, ako tohto "slovenského Sedláčka" sprístupniť českému čitateľovi a zaroveň dielo prekladom a moderným vydaním nezbaviť kúzla zašlých čias, keď na skalu Oravského hradu liezli bratia Čapkovci a na levočskej fare prespával Jaroslav Hašek. Túto dilemu vyriešil Columbus vydaním textu Františka Juru, o ktorom sa už pred rokmi polemizovalo, do akej miery je Janotom inšpirovaný.

Prvorepublikový pátos, s ktorým sú starodávne či fantastické príbehy prerozoprávané, môže niektorému dnešnému čitateľovi prekážať, nemožno mu však uprieť čaro. Rovnako ako ilustráciám z rokov vzniku Československa. Pozoruhodné je, že medzi "slovenskými" hradmi a zámkami nájdeme i Užhorod, Chust či Mukačevo, čiže sídla na vtedajšej Podkarpatskej Rusi, dnešnej Zakarpatskej Ukrajine. Ak pominieme pár tlačových chýb, vytknúť by sa vari dalo, že pre čitateľa nie je ľahké zorientovať sa rýchlo v tom, akú knihu to vlastne drží v rukách, z akej doby jej zjavná patina pochádza. Inak však dielo ponúka príjemné listovanie s jemným sentimentom...

A jeden nepoetický údaj na záver: na internete knihu kúpite už za 549 Kč.

(vs)

---

NITRA: POUSTEVNÍK NA ZOBORU

Mocná a rozlehlá říše velkomoravská se zachvívala pod nájezdy cizích vojsk. Ale i domácí rody se navzájem svářily a potíraly a ve Svatoplukových zemích se usadil jen nesvár, rozmíšky a váda, ba i krvavé zápolení.

Zestárlý Svatopluk již nedovedl odrážeti rány a pohromy, jež se valily jedna za druhou. Ty tam byly již ony doby nezkrotné pýchy, kdy pevnou rukou držel všecky okolní národy na uzdě a ve své spupnosti se vypínal nad samého Boha, jehož věrný služebník, biskup Metoděj, od něho vytrpěl mnoho příkoří.

Tíživé svědomí doléhalo na mysl knížete a stařecké slabošství mu našeptávalo, že on přivolal zmatky do země, do klidných dědin zhoubu a spoušť a že on sám je příčinou běd kdysi mocných a bratrsky semknutých rodů.

Když marně hledal cestu z bludiště zmatků a neklidu, uchýlil se z Velehradu do ústraní na nitranský hrad a naposled svolal radu lechů a vládyků, aby se radili, jak čeliti hrozícímu nebezpečí. Ale zemští rádcové již pomoci neuměli.

A tu se Svatopluk rozhodl, že navždy opustí všecek přepych a nádheru, bohatství a královskou moc, válečné šarvátky, hony a radovánky a po vzoru šlechetného Metoděje bude hledati spásu v poslušnosti velikého Boha.

Za bouřlivé noci vyjel před zraky udivených strážných do spícího kraje a sám a sám se dal k severovýchodu, kde lesnatý Zobor zdvíhal z nočných chmur své tvrdé čelo. Zamířil v místa, kde poustevníci postavili ve skalách uprostřed lesů nevelký kostelík.

V houštinách lesnatého svahu, chvílemi ozářeného svitem blesku, sestoupil Svatopluk s koně, vytrhl z pochvy meč a vrazil jej až po zdobený jilec věrnému bělouši do hrudi. Pak zakřesal v kamení nevelkou vatru, svlékl sobolinou zdobený šat a spálil všecky upomínky na bývalý život.

Bos a v chudém mnišském šatě ukryl zkrvavený meč ve skalách a prodíral se houštinami dál, až dospěl za ranního úsvitu k útulku poustevníků.

Nepoznán, přijat byl do jejich sboru a trávil tu poslední léta života, slouže Bohu a kaje se svých hříchů. Teprve když se přiblížila hodina jeho smrti, vyznal překvapeným poustevníkům, že je bývalý vladař říše velkomoravské, kníže Svatopluk.

"V pokoji, tajně mne pochovejte v zoborských skalách, kde jsem ukryl svůj meč. Věřím, že ještě přijdu, že se ještě vrátím mezi svůj lid, až mu bude nejhůře." A pak usmířen se všemi, poručil duši Bohu a zbožní poustevníci ho pochovali ve skalách Zoboru.

Tak podle podání slovenského lidu zemřel velký a mocný zakladatel říše velkomoravské, kníže Svatopluk.

---

Zpět na obsah