SLOVENSKÉ DOTYKY
 

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ PŘES HRANICE

Po vstupu do unie

V dubnovém čísle našeho časopisu jsme informovali o změnách v pobytovém režimu - i slovenských občanů - v ČR po vstupu do Evropské unie. Jak jsme slíbili, dnes přinášíme základní informace o oblasti sociálního zabezpečení a registrace zaměstnanců. Zvolili jsme zveřejnění v české verzi, protože čtenáři Slovenských dotyků budou tyto informace aplikovat převážně v České republice a tedy s českou terminologií.

Vztahy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou v otázkách sociálního zabezpečení řídily do 30. dubna 2004 výlučně následující dvoustranné smlouvy: Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (vyhl. č. 228/1993 Sb., dále jen "Smlouva o sociálním zabezpečení"); Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů (vyhl. č. 227/1993 Sb., dále jen "Smlouva o zaměstnávání"); Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o poskytování a úhradě zdravotní péče (vyhl. č. 48/2001 Sb.m.s.).

Od 1. května 2004 se vztahy mezi oběma státy řídí komunitárním právem, konkrétně Nařízeními Rady (EHS) 1408/71, 574/72 a 1612/68. Uvedená nařízení se ve svém věcném rozsahu vztahují na dávky v nemoci a mateřství; dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti; dávky ve stáří; dávky pozůstalým; dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání; pohřebné; dávky v nezaměstnanosti; rodinné dávky.

Tato nařízení - "evropské zákony" - mají při své aplikaci přednost před vnitrostátními zákony i mezinárodními smlouvami. Znamená to, že v otázkách upravených jak ve dvoustranných smlouvách, tak i v nařízeních bude přednostně aplikována úprava obsažená v nařízeních. V česko-slovenských vztazích se zásadní změna v poskytování dávek pracovníkům migrujícím mezi oběma státy týká především dávek v nezaměstnanosti (upravených ve Smlouvě o zaměstnávání) a rodinných dávek (státních sociálních dávek upravených ve Smlouvě o sociálním zabezpečení).

Jak je to v EU

U zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby přecházející hranice je důležité, aby nenastala situace, kdy není v žádném členském státě pojištěna, anebo kdy je pojištěna v několika členských státech zároveň. V některých členských státech je pojištěna každá osoba, která má v tomto státě trvalé bydliště (např. v Dánsku), zatímco v jiných členských státech používají jiné kritérium, dle kterého je kryt pojištěním každý, kdo v takovém státě pracuje (např. v Německu). Kdyby neexistovala koordinace, mohlo by uplatňování různých kritérií pro pojištění vyplývající ze systémů sociálního zabezpečení vést ke kolizi zákonů. Například negativní kolize zákonů (nebýt pojištěn v žádném členském státě) by nastala v situaci, kdy pracovník sídlí v Německu, avšak pracuje v Dánsku. Dle dánských úřadů by takový pracovník nebyl pojištěn, jelikož v Dánsku nemá trvalé bydliště, zatímco dle německého zákona by také nebyl pojištěn, jelikož v Německu nepracuje. Za jiných okolností může dojít k pozitivní kolizi zákonů, kdy je příslušná osoba zároveň pojištěna ve dvou členských státech. Obě tyto situace, negativní i pozitivní kolize zákonů, jsou nežádoucí a ohrožují volný pohyb pracovníků. Nařízení č. 1408/71 zajišťuje, aby taková pozitivní nebo negativní kolize zákonů nemohla nastat. Předpis stanoví kritéria, dle kterých lze aplikovat pouze jednu národní legislativu, přičemž obecným pravidlem je, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na místo jejího trvalého pobytu (článek 13 Nařízení č. 1408/71).

Migrující pracovník se může setkat s tím, že zákony o sociálním pojištění hostitelské země zahrnují doložky, z kterých vyplývá diskriminace z důvodů státní příslušnosti. Taková diskriminace může například spočívat v kvalifikačních podmínkách nebo v podmínkách pro vyplácení peněžité dávky. Jedním z pilířů Smlouvy zakládající EHS je základní princip, že se zakazuje veškerá diskriminace z důvodů státní příslušnosti (článek 7). Ve vztahu k sociálnímu zabezpečení je tento princip výslovně znovu opakován v článku 3 Nařízení č. 1408/71, který stanoví, že osoby sídlící na území členských států, na které se vztahují ustanovení Nařízení, podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod dle legislativy členského státu jako státní příslušníci dotyčného státu.

Podle zákonů některých členských států je možné vyplácet dávky (například důchod) jen tehdy, jestliže osoba uplatňující nárok má stálé bydliště v dotyčném státě. Podle Nařízení č. 1408/71 se však státy vzdávají všech doložek vyžadujících trvalý pobyt. Invalidní, starobní a vdovské a sirotčí důchody a důchody vyplývající z pracovních úrazů a nemocí z povolání, kterých bylo nabyto dle zákonů členského státu, musí být příslušné osobě vypláceny, a to i tehdy, jestliže tato sídlí v jiném členském státě.

Ve všech členských státech podléhá nárok na některé dávky dovršení jistého předepsaného období. Podle této podmínky je třeba, aby dříve než získá nárok, nárokující osoba po konkrétně stanovenou dobu pracovala nebo sídlila v příslušné zemi. Kdyby tato záležitost nebyla regulována na úrovni Společenství, mohly by tyto kvalifikační doby stavět zaměstnané a samostatně výdělečně činné migrující pracovníky do nevýhodného postavení. Je mnoho případů, kdy člověk stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě, a přitom nesplní předepsanou dobu pro nárok na dávku v žádném z nich. Pro nápravu této situace zahrnuje Nařízení č. 1408/71 ustanovení, že pro nabytí práva na dávky je třeba tam, kde to připadá v úvahu, započítat pojistná období dosažená v jiných členských státech. Tomu se říká sdružování pojistných období nebo období trvalého pobytu. V Nařízení se toto sdružování vztahuje na různé druhy dávek, jak jsou konkrétně uvedeny v článku 18 (nemoc a mateřství), 38 (invalidita), 45 (starobní, vdovské a sirotčí důchody), 64 (pohřebné), 67 (příspěvek v nezaměstnanosti) a 72 (rodinné dávky a přídavky).

Sociální práva jednotlivých skupin občanů

Příhraniční pracovník je osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná, která provádí svoji profesi v jiném členském státě než je stát jeho stálého pobytu a kam se alespoň jednou týdně vrací. Jako příhraniční pracovník požíváte ochrany ustanovení o sociálním zabezpečení Evropské unie stejně jako všechny ostatní kategorie osob, na něž se vztahují tyto předpisy. Například: jste pojištěni v zemi, kde pracujete; máte nárok na rodinné přídavky i pro rodinné příslušníky, kteří mají stálý pobyt v jiné zemi; budete dostávat důchod zvlášť ze všech zemí, kde jste byli pojištěni alespoň po dobu jednoho roku. Platí však nicméně některé speciální předpisy pro dávky zdravotního pojištění a dávky v nezaměstnanosti. Pokud jde o dávky zdravotního pojištění v naturáliích (ošetření, léky atd.), máte jako příhraniční pracovník právo výběru: můžete tyto dávky dostávat buď v zemi, kde máte trvalý pobyt nebo v zemi, kde pracujete. V mnoha případech bude pro vás praktičtější dostávat dávky zdravotního pojištění v naturáliích v zemi, kde pracujete a kde trávíte většinu času. Až budete v důchodu, přijdete však o statut příhraničního pracovníka a v důsledku toho nebudete již mít nárok na dávky zdravotního pojištění v naturáliích v zemi, kde jste byli dříve zaměstnáni. Rodinným příslušníkům příhraničních pracovníků přiznává stejné právo výběru jen několik zemí. Pokud jde o dávky v nezaměstnanosti, máte až na zvláštní výjimky nárok na dávky -jste-li zcela nezaměstnaný - pouze v zemi trvalého pobytu.

Sezónní pracovník je osoba, která po dobu maximálně osmi měsíců vykonává práci sezónního charakteru v jiné zemi, než je země jeho trvalého pobytu. Jako sezónní pracovník máte podle ustanovení o sociálním zabezpečení Evropského společenství stejná práva a povinnosti jako ostatní kategorie pracovníků. Hlavně to, že jste pojištěni v zemi, kde jste v příslušné sezóně zaměstnáni. Speciální předpisy existují pouze pro dávky v nezaměstnanosti. Jako sezónní pracovník, který je zcela nezaměstnaný, máte právo si vybrat: můžete dostávat dávky v nezaměstnanosti buď v zemi, kde jste byl sezónním pracovníkem, nebo v zemi, kde máte trvalý pobyt. Jako sezónní pracovník, který je zcela nezaměstnaný a který dostává dávky v nezaměstnanosti v zemi, kde byl sezónním pracovníkem, můžete - za stejných podmínek jako ostatní nezaměstnaní - odjet do jiné země a hledat si tam práci. V těchto případech je však tříměsíční období pro zachování práva na dávky omezeno pouze na dobu, která zbývá do konce sezóny, na niž jste byl přijat do práce.

Vyslaný pracovník je osoba, která je normálně zaměstnaná v jedné zemi, ale je dočasně vyslána do jiné země za účelem práce pro svůj podnik. Maximální doba vyslání (z hlediska aplikace právních předpisů o sociálním zabezepečení) je 12 měsíců; ve výjimečných případech může být prodloužena na 24 měsíců. Jako vyslaný pracovník jste i nadále pojištěn v zemi, kde jste normálně zaměstnán. Znamená to, že budete i nadále platit příspěvky do systému sociálního zabezpečení této země a nadále vám budou v této zemi růst nároky na dávky. Máte nárok na veškeré okamžité nezbytné dávky lékařské péče v zemi, do které jste byl vyslán. Pokud jste tuto zemi zvolil za místo trvalého pobytu, budete mít nárok na veškeré dávky lékařské péče, které se poskytují podle legislativy této země. Máte nárok na rodinné přídavky ze země, kde jste i nadále pojištěn, bez ohledu na to, v které zemi mají trvalý pobyt vaši rodinní příslušníci. V případě nezaměstnanosti máte nárok na dávky v nezaměstnanosti v zemi, kde jste normálně zaměstnáni. Pokud jste však přenesli místo trvalého pobytu do země, kam jste vysláni, můžete i zde dostávat dávky v nezaměstnanosti. (Dříve než opustíte zemi, kde jste byli normálně zaměstnáni, měli byste si vyžádat formulář E 101 a E 111. Tyto formuláře potřebujete, abyste mohli prokázat, že jste byli vysláni a také, abyste prokázali své nároky na naléhavě nezbytné zdravotní dávky v naturáliích.)

Jako důchodce (t. j. osoba pobírající důchod starobní, invalidní nebo pro vdovce či vdovu) budete požívat značné ochrany ustanovení o sociálním zabezpečení Evropského společenství. Toto se týká nejen bývalého zahraničního pracovníka. Takže, i když jste nikdy ze své země během své profesionální kariéry neodjeli, můžete využívat ustanovení Společenství, jste-li důchodce a máte trvalý nebo krátkodobý pobyt v jiné zemi.

Máte nárok na dílčí důchod z každé země, kde jste byli pojištěni alespoň po dobu jednoho roku, pokud vyhovíte podmínkám národních zákonů (např. důchodový věk, čekací doby). V případě potřeby se budou pojistná období realizovaná v různých zemích sčítat.

Váš důchod se vám bude vyplácet kdekoliv v Evropské unii (nebo Evropském ekonomickém prostoru) bez jakéhokoliv omezení, změn nebo odkladů. Toto však neplatí pro některé příplatky k důchodům nebo sociální důchody, které se vyplácejí po prověření majetkové situace. Máte nároky na veškeré dávky v naturáliích v zemi, kde máte trvalý pobyt, i když jste v této zemi nikdy nebyli pojištěni. Jedinou podmínkou je, abyste měli nárok na dávky zdravotního pojištění podle legislativy jedné ze zemí, z nichž dostáváte důchod, kdybyste v této zemi měli trvalý pobyt;

Během dočasného pobytu v jiné zemi máte nárok na veškeré dávky v naturáliích, které se během tohoto pobytu ukáží jako nezbytné.

Máte nárok na rodinné přídavky pro rodinné příslušníky, bez ohledu na to, kde máte vy nebo vaši rodinní příslušníci trvalý pobyt v Evropské unii (nebo v Evropském ekonomickém prostoru). Tyto dávky jsou vypláceny institucí v zemi, odkud dostáváte důchod. Máte-li nárok na několik důchodů z několika zemí, budete normálně dostávat nejvyšší dávky, které se vyplácejí podle legislativy jednoho z těchto států.

Čím dále tím větší počet mladých lidí se rozhoduje, že část nebo celé své studie budou realizovat v jiné zemi. Mezi problémy, kterým musí studenti čelit, patří možnost využívat služeb zdravotnictví a nemocenského pojištění. Ustanovení o sociálním zabezpečení Evropského společenství o sociálním zabezpečení, přestože omezeně, nabízejí určitá praktická řešení.

Studenti, kteří mají trvalý pobyt v zemi, kde studují, mají nárok na veškeré dávky zdravotního pojištění v naturáliích, které se poskytují podle legislativy této země. Potřebují proto formulář E 109, který jim bude vydán na požádání institucí, kde jsou oni nebo jejich rodiče pojištěni. Během dočasného pobytu mají studenti v zemi, kde pobývají za účelem studia, nárok na veškeré naléhavě nutné dávky zdravotního pojištění v naturáliích. Pro tento účel potřebují formulář E 111, který jim vydá na vlastní žádost instituce, u niž jsou studenti nebo jejich rodiče pojištěni. Pokud jde o ostatní dávky (např. dávky, které nejsou naléhavé), musí o ně nejprve zažádat (formulář E 112), nebo se musí vrátit do státu, kde mají normálně trvalý pobyt.

Každým rokem cestují po celé Evropě milióny turistů na dovolenou do ciziny. V případě náhlého onemocnění nebo úrazu musí mít přístup k lékařské péči a zdravotním dávkám v zemi, kde se nacházejí.

Vztahují-li se na vás ustanovení o sociálním zabezpečení Evropského společenství, máte nárok na všechny naléhavé dávky zdravotní péče v zemi, kde pobýváte a to za stejných podmínek jako osoby, které mají v této zemi trvalý pobyt. Vyžádejte si prosím před odjezdem na dovolenou formulář E 111; tento formulář musíte mít sebou pro případ, že byste museli požádat o dávky. V případě nehody nebo onemocnění byste pak měli předložit formulář instituci v místě, kde se budete nacházet. Pokud zapomenete vzít sebou formulář E 111, budete případně muset normálně za dávky zdravotního pojištění v zemi, kde se budete nacházet, zaplatit, i když se bude jednat o naléhavě nezbytné dávky. Následně však máte právo předložit účet vaší instituci zdravotního pojištění a částka vám bude proplacena podle sazeb pro refundace v zemi, kde jste byli ošetřeni.

Následnická ustanovení po ČSFR

Vzhledem k absenci odpovídajících řešení v předpisech EU, která by určovala následnictví v právech a povinnostech při zániku společného státu, po 1. květnu 2004 budou nadále aplikována ta ustanovení Smlouvy o sociálním zabezpečení, která určují příslušnost České republiky, nebo Slovenské republiky, k dávkám a dobám pojištění získaným za existence společného Československa.

Jedná se konkrétně o článek 12 (odvozené důchody pozůstalých), článek 20 (hodnocení dob zaměstnání získaných ve společném státě do 31.12.1992), články 28 - 31 týkající se příslušníků ozbrojených sil a sborů a článek 33 uvedené smlouvy (důchody přiznané do 31.12.1992).


Evidence zaměstnanců - občanů SR

Smlouva mezi ČR a SR o vzájemném zaměstnávání občanů (č. 227/1993 Sb.) a Správní ujednání mezi MPSV ČR a MP SVR ke Smlouvě mezi ČR a SR o vzájemném zaměstnávání občanů (č. 50/2001 Sb.m.S.) zůstávají nadále v platnosti, ustanovení těchto smluvních dokumentů však budou nahrazena ustanoveními komunitárního práva.

Pro přechodnou dobu, než vstoupí v platnost připravovaný nový zákon o zaměstnanosti, se bude na území České republiky využívat v omezeném rozsahu stávající registrační systém z výše uvedených dokumentů. Tento systém bude aplikován v minimální míře nutné k naplnění požadavků Nařízení Rady (EHS) 311/76, o sestavování statistik o zahraničních pracovnících. V žádném případě neovlivní práva nebo povinnosti migrujících pracovníků.

Zaměstnavatel se sídlem v ČR registruje své zaměstnance - občany SR v místě svého sídla, zahraniční zaměstnavatel se sídlem v SR registruje své zaměstnance - občany SR podle místa výkonu práce. V případech, kdy se jedná o občany, jejíchž zaměstnání nebo výkon práce na území ČR nepřesáhne sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem třicet dnů v průběhu kalendářního roku, informuje zaměstnavatel úřad práce příslušný podle místa výkonu práce. Registrační a informační karty mohou zaměstnavatelé získat na úřadu práce nebo si je mohou vytisknout z webových stránek www.mpsv.cz -> migrace osob -> zaměstnávání cizinců (občanů nečlenských států) v ČR -> zaměstnávání slovenských občanů v ČR -> přílohy.

Na rozdíl od dosavadní praxe se především nepožadují žádné doklady (pracovní nebo jiná smlouva, doklady o profesní způsobilosti a pod.) ani podpis zaměstnance a vyžadována je jen část dosud vyplňovaných údajů.

Na základě podkladů MPSV ČR, MV ČR a EK zpracoval (vs)


Zpět na obsah