SLOVENSKÉ DOTYKY
 

HRANICE V ZRKADLE KOREŠPONDENCIE

Úvodník

Úvahám o zmenách režimu na česko-slovenskej hranici, prípadne o sprísnení pobytového režimu pre slovenských občanov na území ČR, sme sa venovali už viackrát. Ak sa k tejto téme opäť vraciame, musíme mať dôvod. Nie je ním (našťastie?) žiadny aktuálny vývoj v medzištátnych rokovaniach či v legislatívnej oblasti v jednom zo štátov. Na stole, či presnejšie v archíve Slovensko-českého klubu, sa nám však hromadí veľmi zaujímavá korešpondencia s touto témou. Dostala sa k nám rôzne: niektorú sme napísali, iná nám prišla ako odpoveď, ďalšie listy k nám doputovali zložitejšou cestou. Rozhodne však ukazuje problém aj s nových uhlov pohľadu, aj z tej často zabúdanej, pritom však najdôležitejšej perspektívy obyčajného života obyčajných ľudí...

Napríklad zástupca starostu obce Staré Hamry Petr Šimeček sa redaktorovi Práva Petrovi Uhlovi sťažuje: "Naše dvě obce v Beskydech, moravská Bílá a slezské Staré Hamry mají 20 km dlouhou hranici se čtyřmi kysuckými obcemi (Klokočov, Korňa, Vysoká, Makov). Obě naše obce se skládají celkem z 55 osad, z nichž deset je na slovenské hranici, přičemž každá z těch deseti osad má své pokračování na slovenské straně. Dělí je jen vozová cesta, turisticky značená červená hřebenovka. Cesta jde 100 m po moravské straně, pak 200 m po slovenské, a tak dál, jak to dovoluje terén. Do některých osad se dá dostat jedině tak, že se po takovéto cestě několikrát překročí hranice a to hranice zelená. Lidi tak chodí denně do práce, například v lese, a to i s koňma na přibližování dřeva. Chodí tak děti za babičkou, protože 40 procent manželství je smíšených." A o kus ďalej: "Podle slov náměstka ministra vnitra (Petra Ibla - pozn. aut.) má být zrušena právě ta hřebenová turistická cesta, protože prý se Slovákama není řeč! Víme, že nám lhal." Petr Šimeček píše aj o otrávenosti obyvateľov neustálymi kontrolami. "Režim se pomalu, nenápadně utužuje. Zasahuje do mnoha osudů lidí. A to právě těch, kteŕí by spíš měli dostat vyznamenání za to, že ještě v těchto podmínkách, těžkých i bez hranice, žijí." Starostovia obcí na českej (Staré Hamry, Bílá) i slovenskej strane (Klokočov, Korňa) sa obrátili i na oboch premiérov - Miloša Zemana a Mikuláša Dzurindu. Poukazujú na to, že bez slovenských pacientov skrachuje zdravotnícke stredisko na českej strane, podobný osud postihne aj pojazdnú predajňu potravín Upozorňujú na problémy s prácou v druhej krajine i na podviazanie turizmu. "Místní lidi budou brát policii jako své nepřátele," varuje Petr Šimeček a starostovia mu dávajú uhladenejšími slovami zapravdu.

Na to, že sa okolo režimu na hraniciach, dejú zvláštne veci, upozornil Slovensko-český klub už na začiatku roku 2001. V liste ministrovi vnútra ČR Stanislavovi Grossovi sa ohradil proti tónu analýzy dohody o bezvízovom styku a zmluvy o úprave režimu na česko-slovenských hraniciach. Práve táto analýza naznačovala možnosť pritvrdenia režimu na hraniciach a navyše označovala popretŕhanie väzieb po rozdelení za prvok stabilizácie! Odpoveď mala byť upokojujúca, Slovensko-český klub však naďalej pociťoval nedostatok komunikácie s MV ČR a obrátil sa v tejto veci na námestníka ministra Pavla Zářeckého. Uskutočnilo sa rokovanie, z ktorého vyplynul určitý model pravidelného informovania a konzultácií.

Ak si odmyslíme oficiálnu korešpondenciu, ktorá samozrejme nie je určená na zverejnenie, asi najviac listou s touto témou napísal historik docent Jan Rychlík. Zaujímavá je jeho korešpondencia s ministrom zahraničných vecí ČR Janom Kavanom a najmä polemika s už spomínaným prvým námestníkom ministra vnútra ČR Petrom Iblom. V najnovšej reakcii Jan Rychlík okrem iného upozorňuje, že vstup do EÚ nie je automatickým vstupom do schengenského priestoru, že k tomu môže dôjsť až o niekoľko rokov neskôr. A najmä, že existuje nejeden precedens výnimočnej úpravy pohraničného režimu. "Příkladem mohou být dohody mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem (Benelux), které zůstali v platnosti i po vstupu těchto zemí do ES a potom do EU. Dalším důkazem je situace ve Skandinávii: po přistoupení Švédska a Finska k EU zůstal režim na suchozemské hranici mezi těmito státy zcela volný a nenarušil dohodu o bezpasovém styku mezi Finskem, Švédskem, Norskem, Dánskem a Islandem z padesátých let. Přitom hranice mezi Finskem a Švédskem se stala hranicí mezi dvěma státy EUnenáležícími zatím k schengenskému prostoru, zatímco hranice mezi Švédskem a Norskem a Finskem a Norskem se staly naopak hranicemi mezi členskými státy a nečlenským státem EU." A ďalej: "Finsko a Švédsko prohlásili, že přistoupí později k schengenským dohodám jedině v případě, pokud to nijak neomezí styk s ostatními severskými státy a že v žádném případě nemohou zavádět a zavádět nebudou kontroly na suchozemské hranici s Norskem, které jak známo vstup do EU v referendu odmítlo. Ukázalo se, že tam, kde je politická vůle a pevný postoj, je řešení možné: jak známo, do schengenského prostorubylo pojato nejen Finsko, Švédsko a Dánsko, ale současně i Norsko a Island, ačkoliv nejenže nejde o členské země EU, ale nejde ani o země stojící před vstupem do EU, protože ani jeden ze států o členství neuvažuje." Je teda pravda, že EÚ od ČR sprísnenie režimu na hraniciach so Slovenskom požaduje? Napríklad výroky šéfa misie v ČR Ramira Cibriána to príliš nepotvrdzujú. A ak to žiada, tak sa treba pýtať prečo. Veď od škandinávskych krajín to nechcela... Na to by sa naše štáty mali únie oficiálne opýtať. Je už iba smutnou kuriozitou, na ktorú upozorňuje opäť Jan Rychlík: opatrenia, navrhované MV ČR, totiž podľa neho do značnej miery kopírujú režim (navyše neúčinný), zavedený na česko-slovenských hraniciach v rokoch 1939-45...

VLADIMÍR SKALSKÝ


Zpět na obsah