Život českých policistů v irácké poušti

Deset dní u jihoirácké Basry mezi našimi vojenskými policisty, kteří hlídají základnu Spojenců, chrání konvoje s vodou a učí irácké bezpečnostní síly znát právo i střílet. Každou noc jezdí čeští vojáci společně s britskými "na patrolu". Britská základna, uvnitř které žijí i čeští vojenští policisté, měří po obvodu přes 12 kilometrů. Její součástí je letiště, nemocnice, střelnice, ale i restaurace včetně pobočky Pizza Hut. Noční patroly hlídají prostor za ostnatým drátem.

Nazelenalé světlo přístrojů pro noční vidění odhalí každý podezřelý pohyb.Ten nemusí patřit zrovna teroristům, ale i obyčejným zlodějům. "Stalo se, že se místní prostříhali plotem, překonali všechny nástrahy a traktorem odtáhli ze základny obrovský generátor," říká praporčík Ondřej Froněk. I obyčejný zloděj však chodí v Iráku dobře ozbrojen. A pak mu dáme loktem, zahodíme ho a odstoupíme," křičí vojenský policista Ondřej Froněk a předvádí sebeobranný chvat na mladém Iráčanovi. Překladatel mu stojí za zády a křičí ještě hlasitěji, aby dvacítka začínajících iráckých policistů vše dobře slyšela.

Iráčané při každém předváděném úderu hlasitě vykřikují. Když něco udělají špatně, dělají za trest deset kliků. Kroutí se při tom a vzdychají. Kondice není zrovna jejich přednost. "Někdo už je po rozcvičce vyřízený," pokyvuje Ondřej hlavou.

Slunce tu pálí i v prosinci, paprsky procházejí maskovací sítí jako cedníkem. A pod ní se čeští vojáci snaží, aby se Iráčané chovali jako policisté. "Tak ještě jednou a pomalu. Jestli to nebudete dělat pomalu, budete dělat pomalu deset kliků," říká klidně a pomalu Ondřej. Iráčané ani nečekají na překlad, tuhle výhrůžku už znají. Dělají vše podle pokynů. Nebo se o to aspoň snaží. "Při cvičení to není vidět, ale v učebně při teorii často zjistíme, že adepti na policejní práci neumí číst a psát," podotkne překladatel Mohamed.

Teorie policisty nebaví, sledování výkladu a sledování svých hodinek věnují zhruba stejně času. Měli by se tu dozvědět něco o zbraních a munici, ale třeba i základy práva. Nejvíc se jim ale přece jen hodí zacházení se zbraní a obrana vlastního života. Velitel irácké policejní akademie už našim vojákům sdělil, že několik jimi vycvičených mužů je už po smrti.

Samopaly pod stromečkem

U vchodu do obrovského stanu jídelny září vánoční stromeček. Působí tady trochu zvláštně. Pár vojáků z Fidži, kteří se na základně připravují na ochranu volebních místností, si pod něj položilo své samopaly a zařadili se do dlouhé fronty mužů a žen v uniformách. Denně tady projde několik tisíc vojáků, kteří mají výběr z několika druhů jídel. Kuchaři pocházejí většinou z Indie, podle toho vypadá i jídelníček. Hodně rýže, ryb, maso kuřecí a jehněčí.

Prvních pár týdnů nevynechali naši vojáci jedinou možnost dát si pořádnou porci. A potom? "Naším největším přáním bylo, aby nám armáda poslala utopence. V posledním letadle prý byly," usmál se mladík v české uniformě. Výcvik policistů je práce poněkud jednotvárná, a tak ho neprovádí jen jedna skupina vojáků. "Snažíme se, aby měli co nejpestřejší program. Proto se střídají na všem, co tady máme zabezpečovat. Cvičí policisty, jezdí jako doprovod s kolonami vody a pomáhají Britům hlídat základnu," říká velitel osmadevadesátičlenné-ho kontingentu Miroslav Murček.

Strategické místo

Otevřený vojenský rover se valí iráckou pouští. Před chvílí opustil základnu britské armády, které se už dlouho říká Shaibah. Ještě před dvěma roky to bylo vojenské letiště s nejlepšími Saddámovými piloty. Do Kuvajtu je to kousek, do Íránu jen o kousek dál. Strategické místo. I proto si ho Briti vybrali a udělali z něj své největší irácké stanoviště.

Rover má na anténě připevněnou českou vlajku a jede na konci dlouhého hada cisteren. Hlídá kolonu, která veze z Kuvajtu na základnu tisíce hektolitrů drahocenné vody. Voják v zadní části vozu stojí otočen zády ke směru jízdy a míří na automobil, který se přiblížil nebezpečně blízko koloně. Hledáčkem sleduje každý pohyb v autě. Jedna ruka na spoušti, druhá řidiče odhání do větší vzdálenosti. Útoky na koaliční vojáky se množí, opatrnosti není nazbyt. Řidič po chvilce uposlechne, zpomalí, a už z uctivé vzdálenosti uvnitř autav vztekle gestikuluje. "Takových situací je spousta, ale nikdo na nás ještě nezaútočil," říká Ondřej Froněk přes kuklu. "Zatím na nás hodili jen pár kamenů. Střelbou jsme ale odpovídat nikdy nemuseli."

O čtyři sta kilometrů dál zuří nelítostné boje. Američtí vojáci počítají mrtvé, ale tady v okolí Basry je zatím klid. V noci je občas slyšet výbuch minometných granátů, ale na základnu dopadl poslední v červenci. Všechny incidenty se od té doby odehrály mimo základnu.

Česká M.A.S.H.

Utrhané nohy, popáleniny, průstřely. Válka o sobě dává vědět na operačních stolech dvou českých chirurgů, kteří slouží na základně v britské polní nemocnici. Musí být neustále k dispozici - jiné chirurgy nemocnice nemá. Nežijí proto ani s českými vojáky, ale pohybují se jen v blízkosti sálů. "Zraněné přivážejí hlavně vrtulníky. O většině případů se dozvíme minimálně s čtvrthodinovým předstihem, takže nějaký čas na přípravu tady je," říká doktor Jiří Páral. Za poslední tři měsíce provedli chirurgové zhruba čtyřicet operací. Asistovaly u nich i čtyři české zdravotní sestry. Minimálně v deseti případech šlo o život. Pomáhali vojákům i místním. "Jedna z posledních operací byla amputace nohy iráckému chlapci, který šlápl na nástražný výbušný systém."

Šíša bar a kino

Je večer. Pár vojáků se schází v Šíša baru a popíjí pivo. Šíša bar je jakási společenská místnost českého kontingentu. Šíša tady znamená vodní dýmka. Pivo tady znamená jeho nealko verze. Alkohol je na celé základně přísně zakázán. Ve všech podnicích základny to vypadá po setmění podobně. Drsní chlapíci s neprůstřelnými vestami opřenými o jednu nohu a se zbraněmi opřenými o druhou popíjejí Fantu či Colu a hrají karty či šachy. "Večery jsou tady dlouhé. Zorganizoval jsem na každý den promítání filmu. Když bylo teplo, tak venku, to chodilo docela dost lidí. Teď když se ochladilo, promítáme uvnitř a zájem dost opadl," říká kaplan kontingentu Jan Kozler. A co nejvíce táhne? Černý jestřáb sestřelen a James Bond. "Na Amadea moc lidí nepřišlo," usmívá se Jan.

I večer a v noci je ale dost práce. Někdo má službu přímo u jednotky a dva rovery vyjíždějí pravidelně pomáhat Britům s noční ochranou základny. Světlomet si prodírá cestu tmou. Na obzoru vysoko planou ohně z nedaleké zapálené rafinerie. Rovery objíždějí v několikahodinových intervalech celou základnu. Ondřej prohlíží skrz zelené světlo přístroje pro noční vidění prostor za plotem z ostnatého drátu.

Tam venku se v noci může dít cokoli. Přístroj je namontován přímo na zbrani a slouží zároveň jako zaměřovač. Auta co chvíli zastaví, z prvního vyskočí mladý Angličan a označí místo, kde je plot porušen. Ráno se místo pořádně prověří a plot případně opraví. Teď v noci to není bezpečné.

Na kraji základny je i hřbitov Saddámovy techniky. Pár tanků a obrněných vozů, několik rozmlácených letištních autobusů. Světlomet všechno zběžně pročeše. "Když někdo něco ukradne, většinou to schová tady," vysvětluje Ondřej. Patrola končí a s ní i dnešní den. Nic zvláštního se nestalo. Až na planý chemický poplach kvůli nalezení podezřelé rakety nedaleko továrny. Za chvíli začne nový den. Přijedou noví iráčtí policisté a budou se snažit naučit něco nového. Aby mohli bránit nový Irák, který Čeští vojáci opustí za dva měsíce.

MAREK VÍTEK

obsah | svět - svet