Odkaz Vladimíra Vološčaka padl na úrodnou půdu

PROČ SE SOKOLOVÉ Z KAJNĚ DOSTALI DO SVĚTA

"Ptáte se, jaký vliv má Sokol na naše lidi," zopakoval moji otázku starosta Slovenské Kajně Jozef Hričan. Bez dlouhého přemýšlení odpovídá: "Pozitivní. Prostřednictvím Sokola Vladimír Vološčak učil naše lidi, že všechny vzájemné problémy se dají řešit mírumilovně a přátelsky. Poctivost a bratrství byly jeho zásady, kterými se řídil v životě a prosazoval je mezi lidmi. Zejména mezi našimi mladými lidmi. Ty měl obzvláště rád a oni měli rádi jeho."

Starosta Jozef Hričan se nadechl: Vladimír Vološčak ve Slovenské Kajni zasel sémě, které se v současnosti uťešeně rozvíjí. Jeho odkaz se natrvalo vryl do vědomí a srdcí našich lidí."

Slunce na samotě "Na Lipovci"

Bylo vlahé sluneční odpoledne pozdního léta, kráčel jsem prašnou cestou, jaká se vine za posledními obydlími na kraji Slovenské Kajně. Od Nízkých Beskyd vanul mírný vánek, nedaleká vodní nádrž Domaša svojí vláhou zpříjemňovala rozehřátý vzduch. Už jen několik kroků a přede mnou se otevřel nádherný pohled na usedlost místními nazývanou "Na Lipovci." V zahradě vysázené tůjemi, okrasnými keři a spoustou různobarevných růží mě uvítala paní Magdaléna Vološčaková.

"Za svobodna jsem se jmenovala Lipovcová, toto překrásné místo nazvali lidé podle jména mého tatínka a dědečka. Po příchodu na Slovensko jsme si s manželem starý dům zrekonstruovali a přestavěli do dnešní podoby. Manželovi se tady moc líbilo..."

Ze dveří domu vyběhlo tak sedmileté černovlasé děvčátko s vlásky svázanými do copánku.

"To je Jessika, moje vnučka," vysvětluje paní Vološčáková, "její maminka, moje dcera, žije v Londýně. Vnoučata každým rokem prožívají léto tady ve Slovenské Kajni."

Jessika mi podala ruku a řekla: "Ahoj!"

"Ahoj," odpověděl jsem holčičce, "jak se ti tady v Kajni líbí?"

Chviličku hledala slova, pak s anglickým přízvukem ale jasně, řekla: "Líbí! Moc!" "A nejvíc?" zkoušel jsem.

"Nejvíc slunce! Je tady moc slunce. A ještě," chvilku opět hledala slova, "ještě kočky a kozy. Ale zejména, zejména slunce!"

Z exilu domů

Sedíme v zahradě, v dálce před námi se otvírají louky a lesy kolem řeky Ondavy, paní Magdaléna Vološčaková soustředěně hovoří a otvírá poutavý životní příběh dvou spřízněných duší.

V šedesátých letech, během studií v Praze, se paní Magdaléna seznámila s Vladimírem Vološčakem. Vyprávěl jí, jak se jeho otec po roce 1918 přistěhoval do Čech a Čechy se mu staly novým domovem. Když čtyřiadvacetiletý Vladimír v roce 1948 poznal, že vlády se ujímají komunisté, emigroval do Anglie. Podobně jako mnozí jiní emigranti z Československa, i Vladimír se hned od začátku zapojil do Sokola. Společně cvičili, hráli odbíjenou, kopanou, setkávali se, vzpomínali na domov. Později pracoval ve vedoucích manažerských funkcích v různých společnostech, ale činnost v Sokole se mu stala náplní života. Chtěl něco dělat pro sebe, ale zejména pro lidi ze svého okolí, a to mu plně umožňoval Sokol. Dlouhá léta byl cvičitelem a organizátorem sokolských aktivit v Anglii, později v celé západní Evropě.

"Poprvé jsme se setkali v Praze v roce 1966. Po třech letech jsme se vzali. Odjela jsem žít do Anglie," vzpomíná paní Magdaléna Vološčaková, "život s ním byl hezký, opravdu moc hezký. Plně se věnoval své práci a Sokolu. Nikdy neměl čas pro sebe, ale vždy měl čas pro jiné. Jezdili jsme spolu na sokolské slety. Prostřednictvím manžela jsem také poznala Sokol a oblíbila si sokolské aktivity. Mnohé jsem si uvědomila a mnohému jsem se naučila."

"Vzpomínáme s láskou na léta v exilu," odpovídá na otázku, jak nyní s odstupem času hodnotí léta prožitá v Anglii. "Bylo to stoprocentní! Bylo to stoprocentní období mého života. Prožívala jsem nezapomenutelná léta!"

Když se začala uvolňovat mezinárodněpolitická situace, několikrát navštívili Československo a rodiště paní Magdalény, Slovenskou Kajňu ve Vranovském okrese nedaleko vodního díla Domaša. Vladimírovi se zde moc líbilo, zamiloval si kraj i zdejší lidi. Po několika letech, kdy se zvětšovali jeho zdravotní těžkosti a lékaři mu doporučovali změnu podnebí, jednoznačně padla volba na Kajňu. V roce 1986 se manželé Vološčakovi definitivně přestěhovali na východní Slovensko.

Klíčová sokolská osobnost

Na ta léta rád vzpomíná starosta Slovenské Kajně Jozef Hričan:

"V prvích dnech ledna 1990 byl znovuobnoven Sokol v Praze, brzy na to i na Slovensku a mezi prvními jsme byli i my, kteří jsme založili Sokol v naší obci. Hned v prvním roce se nám podařilo na Domaši zorganizovat sokolský tábor pro děti z celého Slovenska. V krásné přírodě děti cvičily, hrály fotbal a odbíjenou, provozovaly další sporty, navazovaly nová přátelství."

Starosta Jozef Hričan, jinak tajemník Sokola ve vsi, uvádí mnohé akce, které místní Sokoli organizují nebo se na organizaci podílejí. Kupříkladu je to jarní turistický pochod na hrad Čičava, silniční běh Kajnianská desítka, uliční volejbalové a fotbalové turnaje, fotbalový turnaj veteránů a mnoho dalších akcí, zejména Sokolský půlmaraton od tohoto ročníku přejmenovaný na Memorial Vladimíra Vološčaka. Tělovýchovná jednota Sokol Slovenská Kajňa se zaměřuje také na společensko-kulturní aktivity, zejména dětský folklorní soubor Sokolík zaznamenal mnoho úspěchů u nás i v zahraničí.

Klíčovou osobností sokolských aktivit v obci, v okrese Vranov nad Topľou, na východním Slovensku i na Slovensku vůbec se za léta svého působení stal Vladimír Vološčak, obyvatel Slovenské Kajně. Lidé ho znali a on je miloval. V obci a v okolí ho znalo každé dítě, měl pro ně i pro dospělé vždy milé slovo. Za celý svůj život kypěl aktivitou: již v roce 1982 byl starostou Sokola v Londýně, po obnovení Sokola u nás byl místopředsedou Sokola ČSFR pro zahraničí, po roce 1993 starostou Sokola na Slovensku a starostou Východoslovenské župy Sokola.

Když v roce 1996 dotlouklo jeho ušlechtilé srdce, byla to citelná ztráta nejen pro manželku a dceru, ale i pro občany Slovenské Kajně a pro všechny Sokoly na Slovensku, zejména na tom výchoním.

Kořeny přinášejí ovoce

Kořeny Sokola, které zde zapustil a rozvíjel Vladimír Vološčak, našly úrodnou půdu. Manželka Magdaléna i starosta obce na něj stále živě vzpomínají: "Jeho prostřednictvím a prostřednictvím Sokola se naše obec dostala do širokého povědomí lidí u nás i v zahraničí. Mnoha lidem to nešlo a stále nejde do hlavy, ža tak malá vesnice, jakou je Slovenská Kajňa, dokázala vyvíjet tolik různých činností. Jako starosta obce hodnotím činnost Sokola u nás mimořádně pozitivně. Mimochodem, naši občané se účastí na akcích Sokola dostali nejen do celé republiky a samozřejmě také do Čech a na Moravu, ale i do Francie, Rakouska, USA a Kanady. Všude navázali zajímavé kontakty - i to je jeden z rysů sokolské práce," dodává Jozef Hričan.

A Magdaléna Vološčaková? "Já pokračuji v manželově odkazu. Snažím se zachovávat, rozvíjet a prosazovat jeho myšlenky a zásady. Tyršovy myšlenky a zásady Sokola. Kořeny, které zde manžel zasadil, přinášejí ovoce."