Slováci nad Čechy vybojovali "své zlato"

Čas 57:31. Útočník Demitra brilantním blafákem překonává českého brankáře Vokouna, pak vkleče se zdviženými pažemi klouže k mantinelu. Slovenský gólman Lašák se na druhé straně hřiště teatrálně chytá rukama za hlavu. V tuhle chvíli definitivně padla naděje hokejové reprezentace na bronz z mistrovství světa. A také nadvláda nad slovenským rivalem na vrcholných turnajích.

"Viděli jsme tady na zimáku ty krásné medaile, které si teď Slováci odvážejí domů," řekl obránce Jaroslav Špaček. "Mohli jsme je mít. Mohli jsme odjíždět s jedinou prohrou, to bylo šlo. Zklamali jsme." Soupeř byl na utkání víc nabuzený. S páteční porážkou od Švédska se vyrovnal lépe než Češi s debaklem od Kanady. Nastoupil i Pálffy, který měl po pátečním bodyčeku od Švéda Forsberga potlučená žebra. Vlastenecké nadšení se projevilo i v hledišti Hartwall Areny, kterou takřka výhradně ozvučovaly ostrůvky slovenských fanoušků. Čeští trenéři dali mužstvu v sobotu dopoledne volno. Pro oživení proházeli sestavu. Poprvé na turnaji nasadili juniora Michálka, postavili ho vedle Hudlera a Supa. Došla jim trpělivost, a tak nechali sedět neukázněného Dudu, jenž byl proti Kanadě opět zbytečně vyloučen.

Už nástup jako by signalizoval porážku. Vokoun při vjezdu na led zakopnul a dojel do branky po břiše. Hudler rozpustile plácnul holí roztleskávačku, jež odcházela z ledu. Demitra vyhrál úvodní buly nad Strakou. Právě tahoun Straka se v první části zranil. Slováci pokaždé vedli, Češi dotahovali. První čtyři branky padly v přesilovce.

Za stavu 2:2 neproměnil výtečnou šanci Špaček. "Lašák máchnul lapačkou a chytil mi to," řekl bek. "To byl klíčový moment. Kdybychom vedli, asi bychom to zavřeli a chodili do brejků." Vzápětí ujel dravý Bondra a prudkým "golfákem" rozhodl. Reprezentace už na obrat nenalezla sílu. Slovenský zadák Švehla byl v sobotu symbolicky vyhodnocen nejlepším hráčem svého mužstva. Ohlásil totiž, že utkání bylo poslední v jeho kariéře.

Jako nezbedníci na hanbě ve škole stáli čeští hokejisté po zápase na modré čáře. Zdrceně přihlíželi, jak rozesmátí slovenští soupeři přijímají medaile. Docela dlouho museli sledovat, jak Slováci v euforii zahazují části výstroje, objímají se a mávají fanouškům. "Jednoznačně to pro mě bylo deset nejhorších minut života," pronesl brankář Tomáš Vokoun. Reprezentanti si raději ani nesundali přilby, jako by chtěli zůstat nepoznaní. Útočník Jan Hlaváč v průběhu skoro celého ceremoniálu klečel. Češi sloužili jako komparz.

Neměli snad chuť utéct do kabiny? "To by bylo nefér. To se nedělá," řekl kapitán Robert Reichel, raněný chabým úsilím kolektivu. Statečně snášel porážku, aspoň navenek: "Vzpomněl jsem si, jak medaile dávali nám. Takový pocit jsem v životě nezažil. Aspoň mám na co vzpomínat i z té druhé stránky."

Z vítězů vlastenectví a nabuzení úplně sršelo. Už před utkáním prohlásil gólman Ján Lašák: "Výhra nad Čechy v tomhle souboji pro nás má cenu zlata!" On a jeho druhové se při vlastní hymně srotili k pózování fotografům. Někteří klečeli, jiní leželi. Všichni nadšeně ukazovali své malé kulaté trofeje. Při jejich národní písni jen Češi spořádaně stáli čelem k vlajce.

"Slováci se radovali, jako by vyhráli celý turnaj," řekl David Výborný. "Jsou to takoví šašci. Víc bych to neřešil." Obránce Jaroslav Špaček chtěl sobotní mučení použít jako lekci pro mladší spoluhráče: "Doufám, že si to všichni kluci budou pamatovat, jak se člověk cítí bez medaile. Potom budou vědět, o čem je řeč, až budeme hrát za rok doma." Teprve závěrečné podávání rukou poražené hráče vysvobodilo.

Slováci oslavovali až do rána...

Vše je odpuštěno! Prohra se Švédskem zapomenuta! Slovenští hokejoví fanoušci chápou porážku českého týmu v boji o bronz jako zadostiučinění hodné zlatých medailí. Na náměstí SNP v Bratislavě se před utkáním scházeli fanoušci bojovně naladěni. Některé popuzovala už jen přítomnost českých novinářů.

"9:1 pro nás! Rozbijeme vás víc než Kanada!" Boha začali vzývat, když se od rozdováděného moderátora na pódiu dozvěděli, že v Praze zrušili hokejové oslavy. "Pískat umíte? Tak jim to ukažte!" řval moderátor při každém nájezdu českých hokejistů. Burcoval fanoušky k hlasitějšímu projevu, Slováci to přece musí vyhrát už proto, aby pokazili radost Čechům. Ani mu nevadilo, že český text písničky, která měla emoce vyburcovat - Tak mu to přece nandej - nemá se slovenským vlastenectvím nic společného.

Počet vlajek, modrobílých balonků i protičesky laděných výzev se zvyšoval úměrně k počtu gólů podobně jako den předtím, kdy se na Slovensku oslavovaly góly Kanaďanů. Po Bondrově trefě na 3:2 přesvědčoval moderátor dav, aby se vydal do Prahy. Protože Čechům se přece Slováci musí vysmát nejlépe na Staroměstském náměstí. A už dlouho před koncem se na bratislavském náměstí držela minuta ticha za české zklamané naděje. Dvojnásobnou radost měli ti, kteří na vítězství domácího mužstva vsadili. Ale leccos se přitom provalilo.

"V semifinále jsem vsadil na Švédy a opravdu jsem přemýšlel, koho pro výhru pošlu. Mohli by mě taky zbít. Nevěřit našim se rovná vlastizradě," prozradil jeden z členů bezpečnostní služby, kteří dav na náměstí sledovali.

Konec zápasu odstartoval hokejové šílenství. Bouchaly zátky od šampaňského, řidiči troubili, vlajkonoši vzali útokem ulice, aby ochraptělým řevem všem sdělili, že nejlepší je Slovenskóóó! Hokejisté přistáli ještě před půlnocí, na letišti je přivítalo tři a půl tisíce lidí. "Jsem rád, že přišli," řekl brankář Ján Lašák. "Tahle medaile má cenu zlata."

Výprava se vzápětí přesunula v otevřeném autobuse do středu Bratislavy, kde vydrželo od odpoledne deset tisíc lidí. Oslavovalo se až do rána. Připíjelo se na bronzové medaile, ale také na to, že Slováci v hokeji konečně srazili hřebínek Čechům. "Porazit Čechy a získat třetí místo je super, ten zápas jsme museli vyhrát," řekl Pavol Demitra, střelec čtvrtého gólu.

...Češi byli v klidu

"Vítejte! Pro nás budete vždy mistři" stálo včera na transparentu, s nímž jeden z několika desítek fanoušků vítal hokejové reprezentanty po návratu z mistrovství světa. Velký zájem mezi fanoušky však den předtím utkání o bronz nevzbudilo. Bary v Praze, Brně nebo Havířově byly poloprázdné. Dusné počasí lidi často vyhnalo na zastíněné předzahrádky.

Skupinka věrných příznivců na pražském letišti musela na hráče dlouho čekat. Několikrát se přesouvali od jednoho východu k druhému, než je na správné místo odkázal jeden z letištních zaměstnanců. Speciál s hokejisty dosedl před polednem, ale hráči se z útrob letiště trousili jen pomalu. Často jen vyběhli pozdravit příbuzné a vzít do náruče děti. "Později," odvětili často na žádost o podpis a pak zmizeli za posuvnými dveřmi. Cestu domů jim totiž pokazil problém se zavazadly, z nichž většina zůstala ve Finsku. I když přijeli bez medaile, dočkali se nakonec hokejisté na letišti potlesku.

"Potěší, když fanoušci přijdou, hraje se přece pro ně. Tím spíš, když se to nepovede na sto procent," řekl trenér Slavomír Lener.

(mp), (kap), IVO ČERNÝ

obsah | svět - svet