Češi v Paraguayi
Vydejme se do zámoří, na americký kontinent. Ještě jižněji, než kde řádil hurikán. Vypravme se za Čechy žijícími v jihoamerické Paraguayi - Čech všude bratra má -, které nedávno navštívil šéf české diplomacie Cyril Svoboda.
Paní Blanka Weissová - Kašparová se narodila ještě v Československu ve Vysokém Mýtě. Do Paraguaye odjela s rodiči, když jí bylo šest let. "Můj otec měl takovou malou textilní fabriku. Jel do Hamburku a tam nakoupil bavlnu, jejíž cena ale do rána klesla na třetinu. A on už to tehdy vzdal, rozzlobil se, všechno prodal a odjel do Ameriky. Říkal, že půjde obdělávat půdu, že to je lepší," říká paní Blanka. Pan Gustao Miller se narodil už v Paraguayi. Dnes je mu třiatřicet let a patří ke třetí generaci Čechů, kteří se usadili v jižním cípu země kolem měst Encarnación a Coronel Bogado. Jeho dědeček přijel do Jižní Ameriky v roce 1928. "Asi se v Evropě schylovalo k válce, tak přijeli sem. Přicestoval s tátou, mámou a čtyřmi bratry. Děda mluvil česky, u něj jsem se česky učil. Někdy jsem mluvil i s tátou a s babičkou," vysvětluje lámanou češtinou pan Gustao. Dnešním mladým lidem z českých rodin žijících v Paraguayi se už mísí pro ně dost vzdálená čeština s denně užívanou španělštinou a domorodým jazykem guaraní. Gustao Miller se sice česky snaží mluvit, ale raději dává přednost španělštině. V zemi svých předků nikdy nebyl, přece jen je to skoro na druhém konci světa a on nemůže na dlouho opustit své hospodářství. Pěstuje sóju, bavlnu a rýži. Češi v Paraguayi nemají mnoho kontaktů s českým jazykem a kulturou. Internet je kromě hlavního města Asuncionu v oblastech, kde čeští krajané žijí, málo dostupný. Mohou se dívat na české filmy na videu nebo poslouchat českou hudbu. "Jó, my posloucháme. Zrovna v sobotu jsme se dívali. Syn mé sestry, který je lékař, přivezl z Československa opery na videokazetách. Dívali jsme se na Rusalku. Tekly nám při tom slzy, že jsme skoro zatopili místnost," vypráví paní Blanka Kašparová. Čeští krajané sice našli v Paraguayi nový domov, ale o svou identitu museli bojovat. Do roku 1958 měli krajané vlastní školu, ale během třicetileté diktatury generála Alfreda Stroessnera se nesměli příliš národnostně projevovat. 16 let pryč a ve městě Coronel Bogado vznikl "Spolek slovanských přistěhovalců a jejich potomků", který sdružuje už nejen Čechy a Slováky, ale i příslušníky dalších slovanských národností, kteří v Paraguayi žijí. "Ta situace není dobrá. Je nám dost těžko, protože je nás málo. Už se to tu moc pomíchalo. Těch pravých Čechů už je málo." Říká jeden ze členů spolku pan Jiří Mašek. Přece jen povzbudivěji působí pohled na děti potomků českých emigrantů. Scházejí se v tanečním kroužku a v krojích s českými národními motivy tancují v rytmu paraguayských i českých písniček. Tyto děti - čtvrtá generace lidí s českými kořeny - už ale česky vůbec nerozumí. Do města Coronel Bogado sice dojíždí z Argentiny česká učitelka, ale kdo ví, jestli se ještě podaří mezi Čechy v Paraguayi jazyk jejich předků a jejich národní identitu zachránit. Někteří z místních starousedlíků dokonce dodnes nevědí, jestli je ještě něco s jejich bývalou vlastí poutá. Své kořeny v Česku hledá například paní Ema Kitnerová a její syn pan Juan Hulák. "Ráda bych se dozvěděla, jestli mám v Evropě nějaké příbuzné," říka paní Kitnerová. Jejich předkové pocházeli z Moravy. Tito lidé hledají rodiny s příjmením Kitner, Hulák nebo Bílek, které žily nebo žijí na Českomoravské vysočině v okolí Bytřice nad Perštýnem, možná ve vesnicích Smrček, Býšovec, Sejřek nebo Bor. Pokud jste nositeli tohoto jména a bydlíte v této oblasti, přihlaste se Zápisníku zahraničních zpravodajů. Možná máte v Paraguayi příbuzné, o nichž ani nevíte.
PAVEL NOVÁK, převzato z www.radio.cz
|
obsah | svět - svet |