Selhávalo mi tělo

Svoje dlouhé vyplavané tělo nasoukala za stoleček, po tváři se jí rozlil šťastný úsměv. Yvetta Hlaváčová pokořila v sobotu historii, když překonala skoro 30 let staré ženské maximum při přeplavání kanálu La Manche (7:25:15). Původní záměr o přeplavání legendární mořské hlubiny v délce 34 kilometrů tam a zpět pak zcela vyčerpaná musela vzdát.

Jak vám je, tři dny po svém heroickém výkonu?

Zatím jsem ještě vyčerpaná, za tři dny jsem spala snad jen deset hodin. Jsem unavená a přitom nabitá energií. Ale převažuje dobrý pocit.

Vy jste ale útok na ženský rekord neměla v plánu, že?

Dostala jsem po čtyřech hodinách mořskou nemoc. Ale měla jsem rychlý čas. Přemýšlela jsem, jestli riskovat a zkusit rekord, nebo si síly rozložit na dvojnásobnou trať. Nedokázala jsem odolat. Když jsem ve Francii vylezla z vody, tak jsem měla výpadky paměti. Ani nevím, proč jsem vylezla. Cítila jsem se hrozně šťastná. Pak jsem se snažila přesvědčit posádku, že už to zpátky nevydržím. Ale plavala jsem dál. Bylo těžké skončit.

Ve vodě jste byla mnoho hodin. Na co jste myslela?

Jenom jsem se snažila vsugerovat si, že je mi dobře, že nezvracím. Pak už mi bylo tak špatně, že jsem si nedokázala v duchu ani nic říkat.

Jedenáct kilometrů před anglickou pevninou přišlo vysvobození z pekla, pokus o druhý rekord jste vzdala.

Byla jsem tak v šoku, že už bych ten druhý rekord asi nezvládla. Nedokázala jsem pochopit, že pořád plavu tak rychle, když jediné, co chci, je vylézt ven. Pět hodin jsem zvracela, svíralo se mi srdce, plíce a žaludek. Snažila jsem se je přesvědčit, aby mě vytáhli, ale nic. Ani přítel. Selhávalo mi tělo. Podle nich jsem vypadala O. K. Viděli jen, že plavu rychle. Myslím, že kdybych pokračovala, tak tam zůstanu. Byl to nejhorší zážitek mé kariéry. Když jsem se vracela na hotel, tak si personál myslel, že jsem opilá. Zvracela jsem před hotelem. Asi si říkali, to je úroveň takhle se ztřískat. (usmívá se)

Nelitujete toho, že jste se nestala první Češkou, která by kanál přeplavala tam a zpět?

Ne. Zvládnout rychlost je těžší. Spousta vynikajících plavkyň to zkoušelo. To byl můj sen, být v něčem nejlepší. Teď jsem královnou kanálu a všichni musejí o mně přemýšlet, ne já o nich.

Asi se tam nevrátíte, že?

Možná dřív, než si myslíte. Možná v září, musíme udělat válečnou poradu. Bude záležet, kdy se najde vhodný termín, protože nejdůležitější jsou mořské proudy. Moje tělo bude připravený, byl to úžasný trénink. Měla jsem pocit, že čím víc plavu, tím větší mám sílu. Jak jsem přestala zvracet, tak mi otrnulo. Už začínám špekulovat, co jsem mohla udělat lépe.

MARTIN PRACHAŘ

obsah | svět - svet