Češi na své "ruské" legionáře úplně nezapomněli

"Ve Vladivostoku jsme začali s opravami náhrobků sto dvaceti legionářů a čtyři metry vysokého pomníku. Po těch desetiletích nicnedělání je to radostná zpráva," říká český vojenský přidělenec v Rusku Karel Kotek. Přiznává však, že jde jen o první krůček. Pro Rusy hroby legionářů totiž už nejsou symbolem nepřátelství a v Česku se našly i peníze na opravu pomníčků. Ministerstvo obrany přispělo pět milionů korun. V bojích proti bolševické vládě padlo ke konci první světové války 4112 legionářů, po nichž původně zůstalo 140 pomníků. Dnes se legionářské památníky dají spočítat na prstech jedné ruky. Například v Irkutsku je místo bývalého hřbitova, kde ležely ostatky československých legionářů, park kultury. V Tomsku ustoupil hřbitov továrně na kabely... a stejné je to v Novosibirsku či Omsku.

"Zachraňujeme, co se dá," dodává Kotek. Přiznává, že pokud by se s Rusy nejednalo, mohl do několika let zaniknout i hřbitov ve Vladivostoku. "Objevili jsme tam totiž zbrusu nový a dost pompézní cizí hrob. Ale jakmile jsme začali o rekonstrukci hřbitova jednat, Rusové to sami označili za vandalství a úředníka, jenž umístění hrobu mezi pomníky legionářů povolil, propustili."

Vladivostocké úřady jsou podle Kotka vstřícné. Jakkoliv tomu bylo ještě nedávno naopak. Jednotky šedesátitisícového sboru běločechů jak Rusové legionářům říkali - totiž bolševikům tvrdě zatápěly. V několika bitvách je Čechoslováci doslova rozprášili. "Rusové viděli v legionářích po desetiletí nebezpečné protivníky, a to ovlivnilo i jejich vztah k hrobům legionářů," míní Stehlík.

Uznává to i Kotek. "Pověst legií jako nesmiřitelného protivníka sehrávala ještě nedávno v jednáních s Rusy obtížnou překážku. Dnes jsou bez předsudků a uznávají, že o hroby našich vojáků je nutné se postarat," míní Kotek. Publicista Václav Bartuška, bez jehož informací by se Kotek neobešel, říká: "Legionářům to dlužíme. Bourají představy o Češích jako národu hospodských povalečů."