Češi a Slováci v Kosovu pomáhají velkému návratu

Srbská část tohoto města připomíná po nedávných násilnostech město duchů. Dusivou atmosféru spoluvytváří i komín tepelné elektrárny, která se tyčí nad vypálenými domy a chrlí oblaka kouře.

Transportovat vyhnané rodiny není příliš vděčná práce ani pro ostříleného vojáka. Kolona aut stojí na kontrolním stanovišti již od dopoledne a posádky vozů nervózně bubnují prsty do volantu. Nikdo neví, jak zareagují místní Albánci, a chvíli to vypadá, jako by vojáci vše záměrně zdržovali.

Ale tak tomu není. Z bezpečnostních důvodů jsou vpuštěny vždy jen dva vozy, které doprovází těžká technika - dvě česká "bévépéčka" a dva slovenské aligátory. Ty zatarasí jakoukoli dopravu v ulici, vojáci se rozestaví po několika metrech se samopaly v ruce a teprve potom jsou Srbové vpuštěni do svých domů - či do toho, co z nich zbylo. Není to jediný úkol, který zde česká a slovenská jednotka plní. Včera stříleli do vzduchu u kontrolního stanoviště, když jeden Albánec odmítl zastavit a sahal kamsi pod sedačku.

"To je ale spíše výjimka," říká kapitán Blecha. "Když vidí na silnici kanon, většinou ani nemuknou." Před několika dny na silnicích ještě kanony nebyly a Blechova rota zachraňovala uprchlíky vlastními těly. "Od té doby nevíme dne ani hodiny. Každou chvíli jsme převeleni jinam. Většina mých hochů nespala čtyři dny." Jeho slova potvrzují dva vojáci hlídkující u vyrabovaného domu, odkud si Srbové odnášejí komínové roury a zbytky dalšího vybavení.

"Na základně v Sajkovaci jsme se byli jen jednou osprchovat, vyměnit prádlo a zase zpátky. Usínal jsem únavou každých několik vteřin v džípu, než mě vždy probudil nějaký náraz." Náhle odběhne pryč. "Kde máme toho Srba? Viděli jste ho někdo? Kam mi zmizel?" Muž se naštěstí vzápětí objevil a přitáhl z domu ještě prádelní šňůru. První i druhá rota jsou totiž v těchto dnech na povel švédskému a finskému praporu, které samy nestíhají plnit své úkoly, a tak jim Češi a Slováci vytrhávají trn z paty. "Finové nás z Lipljanu, kde jsme společně hájili kostel, vůbec nechtěli pustit," říká Blecha. Jenže to už zase vojáci dostali úkol hlídat srbskou enklávu v Gracanici.

Dnes je jejich hlavním úkolem uhlídat Obilič. Pancéřové vozy, které používají, měly být podle původních plánů brzy staženy, protože prý "jenom překážely na parkovišti". Tato vzpomínka dnes budí jen smutný úsměv na tváři.