Válečný hrdina, kterému se těžko žilo v míru

Nelítostná tvrdost k sobě samému i k vojákům a nezkrotná odvaha. Takový byl hrdina SSSR Josef Buršík, jenž zemřel v britském Northamptonu.

Bývalý tankista byl posledním žijícím Čechem, jenž za hrdinství ve druhé světové válce obdržel titul hrdiny Sovětského svazu. A jakkoliv to zní - vzhledem k jeho touze po svobodě a míru - paradoxně, Josef Buršík patřil k mužům, kteří se narodili pro válečnou vřavu. Až v ní vynikla jeho odvaha, jež hraničila s pohrdáním životem. Až v bitvě o Kyjev, Bílou Cerekev či při masakru v Dukelském průsmyku se uplatnila Buršíkova schopnost bleskového a správného úsudku nehledě na zoufalou situaci, v níž se nacházel.

Jen "maličkost": když se pod jeho tankem probořil v krutém mrazu led ukrajinské říčky, takže nad hladinu trčela jen věž stroje, seděl se svými vojáky v zatopeném vozidle několik hodin, aby pak, když je míjely německé jednotky, zahájil palbu do jejich boku. Nehledě na strádání v ledové tříšti zlikvidovali Buršíkovi muži tři německé tanky. "Válka je válka, není v ní místo pro lítost. Kdo chce přežít, musí být tvrdý. Josef v tom ale vynikal. Titul hrdiny SSSR nedávali Sověti zadarmo, tím spíše cizincům. V krvavé bitvě o Kyjev, jehož střed obsadila jako první Buršíkova rota spolu s Tesaříkovou a Sochorovou, však hrdinství Čechoslováků nešlo přehlédnout," vzpomíná tehdejší štábní důstojník pěší brigády Miroslav Šmoldas.

Buršíka považuje za přímého chlapa zrozeného pro válku, který i v míru lidem bez obalu říkal, co si o nich myslí. "Josef nebyl jediný, jenž po válce doplatil na pravidla, bez nichž by v boji nepřežil. Měl odpor ke kompromisům, kariéristům a zbabělcům, ti naopak v míru často prosperují, takže se životem hůře a hůře protloukal," míní Šmoldas. Buršík se netajil odporem proti komunistickému režimu a zřejmě jen titul hrdiny SSSR ho spasil před popravou. Byl obviněn z velezrady a odsouzen k patnáctiletému žaláři. A opět: extrémní situace provokuje Buršíka k neuvěřitelným činům. Nehledě na onemocnění tuberkulózou prchá z mírovské vězeňské nemocnice do západního Německa a odtud do Anglie, kde pokračuje ve spolupráci s britskou tajnou službou. Josef Buršík o sobě dává znovu vědět až v roce 1968 po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Organizuje demonstrace a protesty. "Nikdy už nestrávil křivdu svého válečného velitele a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody, jehož měl za slabocha," říká historik Zdeněk Vališ. Buršík nebyl sám, koho se Svoboda jako jeho bývalý velitel po válce nezastal před žalářováním či popravou.

JAN GAZDÍK, MF DNES

obsah | svět - svet