Rumunští Češi odcházejí za lepším
Ještě po druhé světové válce byly české vesnice v rumunském Banátu přelidněné, dnes však mají zcela opačný problém - pomalu ale jistě vymírají. To je třeba případ Rovenksa, které leží na nejvyšším kopci tohoto kraje.
Zpravidla se vracejí zpět do vlasti předků. Žene je vidina pohodlnějšího života. Ten je totiž na rumunsko-srbských hranicích velmi tvrdý. Drtivá většina obyvatel žije pouze z toho, co si vypěstuje a co prodá ve městech na trhu. Jiné pracovní příležitosti se najdou jen výjimečně. Ale nejde jen o Rovensko. Masivní "útěk" obyvatel prožívají i další české vesnice: Svatá Helena, Gerník, Bígr, Eibentál a Šumice. Zatímco před deseti lety se k české národnosti v Rumunsku hlásilo 5800 lidí, v současnosti je to o dva tisíce méně. "Je to zoufalé," říká ředitelka Českého centra v Rumunsku Vilma Anýžová. Jedinou šanci pro záchranu české menšiny v Rumunsku vidí ve vzniku nových pracovních příležitostí. "Třeba do Rovenska jezdilo hodně turistů z Čech, ale agroturistika nikdy nevydělala tolik, aby vesnici uživila. Veselejší je to už v Gerníku. Nadace Člověk v tísni tam rozjela projekt, díky němuž našlo přímo ve vesnici stálou práci deset lidí - montují pro jednu domažlickou firmu elektrosoučástky," vypráví Anýžová.
Znalci poměrů upozorňují především na nevhodné chování turistů, kteří se ke zdejším obyvatelům chovají jako kolonizátoři k americkým Indiánům. "Když si návštěvníci koupí banátské sýry nebo slaninu, je to elegantnější pomoc, než když jim vozí z domova žárovky. Oni si mohou pořídit vše, jen nemají peníze," poznamenává Anýžová.
Banát![]()
V neděli tu bez výjimky platí: žádná práce, jen zábavaHurá na nedělní piknik. Marius, sedmadvacetiletý banátský Čech z Lupkové, nasedá na traktor a míří k říčce za vesnicí. "Ryby budou, i pivo a rakija," láká lámanou češtinou na party. Po pár desítkách metrů zastavuje na prašné silničce u pravoslavného kostela, před nímž sedí dvě unuděné sedmnáctileté Rumunky. Hned se drápou na traktor, štíhlé a sympatické... Neznalého Čecha překvapí jen mezery ve zkaženém chrupu, ty tu má skoro každá. Když se Marius akrobaticky vyhne stádu koz, přibrzdí u pobořeného plotu. "Hajda, nastup si, Sveto," zve o kus dál další dívku - nekorunovanou miss téhle vesnice, v níž žijí pohromadě Češi s Rumuny i Srby. Sveta je cikánka s černými vlasy až k pasu. "Copak můžu? Vidíš, že pasu husy," mává proutkem."Vem je na traktor," nenechá se odbýt Marius, a nakonec černovlásku přesvědčí; ta zahání kdákající drůbež na dvůr a přidává se k nám. Neděle je jediným dnem, kdy mladí na rumunsko-srbské hranici nemusí na pole nebo na Dunaj lovit ryby. Den klidu se dodržuje bez výjimky. Jedině teď můžeme zjistit, jak se baví a jak hledají své lásky. Najednou začínáme pochybovat o dosud všudypřítomné idylce devatenáctého století. Čekají tato děvčata s panenstvím až na své manžele, anebo už do Banátu přišla doba volné lásky? Marius se tváří, jako by nerozuměl, ale vzápětí ho popadá záchvat smíchu. "To bylo za našich maminek," říká. A po chvilce se zašklebí: "A tomu ostatně taky nikdo nevěří."
Disko z počítačeŽe se do Banátu vkrádá západní civilizace, je nepřehlédnutelné. Tak třeba diskotéka v nedalekém městečku Oršava. Nebýt charakteristického "balkánpopu", mohli bychom se tam cítit jako doma. Na parketu se vlnily dívky s pečlivým make-upem, mladíci předváděli oblečení západní módy. Barman se naučil i triku svých zahraničních kolegů - dvojím cenám. A tak nás, cizince, pivo stálo dvakrát víc než Rumuny. Třicet korun."Kam jdete?" křikl rumunsky kdosi z hloučku postávajícího u vrat předposledního stavení v Oršavě. Ze dvora se nesla pulzující hudba a my jsme zaimprovizovali: "Na vaši oslavu přece." Šok. Hlučnou zábavu ve vesnické garáži obsluhoval obrýlený mladík s počítačovou myší v ruce. "Co se tu děje?" zjišťovali jsme. A tak jsme poznali Kristýnu, pravnučku Čechů, kteří sem kdysi připluli na vorech. Plavovlásku slavící tu noc osmnáctiny. Její otec, prošedivělý Václav Nedvěd, ohodnotil nedůvěřivě blikající monitor: "Fuj, to je moderna." Přesto mezi sedmdesátkou mladých lidí pobíhal do svítání s mísami jídla: bramborovým salátem, masovými kuličkami i cukrovím. Jen kořalku hostům zakázal. "Bolí mě z hluku hlava, ale musím dohlídnout, aby se to nezvrtlo."
Podvečerní mazleníJá musím nýčko pucovat ryby," odřezává Marius dýkou hlavy. "Necháme je tady, večer si pro ně přijdou lišky." Zatímco ve většině rumunských rodin vládne patriarchát a ženy obědvají jen při vaření, mezi mladé se už vkradl náznak feminismu. Všechny tři dívky si hrají se želvou, která se neúspěšně schovává v kopřivách, zato Marius škrábe brambory, aby byly ke smaženým karasům hranolky. "Když se všichni vrátí ze škol, sejde se nás tady i třicet," vypráví. Chtěl by studovat, nejprve si však na to musí na řece vydělat peníze. "Můj cíl je vysoká škola, mohl bych pracovat ve státních lesích." Z vesnice přijíždí červené BMW s dalšími kamarády. Ti měli štěstí - jejich rodiče zbohatli při válce v bývalé Jugoslávii - přes hraniční Dunaj pašovali naftu.Všichni teď hrají karetní prší, upíjejí rakiji a vyprazdňují PET láhve s pivem. Atmosféra pod vrbou se uvolňuje. Najednou jsou skoro všichni v páru a navzájem se mazlí. Husopaska Sveta se od nás nechá políbit na tvář, snáší i letmé dotyky. "Vemte si mě do Prahy," koketuje. A hned je tu spousta vtipů, party vrcholí. "Oddávám vás," říká jeden z Rumunů jménem Vlad. Všichni brečí smíchy, a Sveta se teatrálně tulí. "Neber Vlada vážně, to nemluví on, ale pálinka," šeptá Marius. Po smažených rybách zůstává příjemná pachuť na patře, po alkoholu dopité lahve. Vše přikrývá soumrak. Traktor se s řevem rozjíždí k vesnici a z dálky se ještě ozývá laškovný hlas Svety: "Přijeďte zas, nepřestanu vás nikdy milovat!" RADEK KEDROŇ, TOMÁŠ POLÁČEK, MF DNES
|
obsah | svět - svet |