Agenti proti nacistům i komunistům

Rozhlas stále volal vojska na pomoc Pražskému povstání. V úte rý 8. května r áno to už major Katek nevydržel a řekl seržantu Taubovi: pojedeš se tam podívat. Za chvíli seděli maličký Kurt Taub, vytáhlý poručík Eugen Fodor a řidič Nathan Shapiro v džípu s bílou hvězdou. Třebaže měl čtyřicetiletý Fodor vyšší hodnost, výpravě velel jako neformální zástupce Kateka o šest let mladší Taub.

Na pomoc bojující Praze

Byla to nebezpečná výprava. Jejich vůz zastavovaly houfy německých vojáků, kteří se jim chtěli vzdát, ale Shapiro se mezi nimi proplétal dál. Jednou na ně dokonce stříleli Češi - netušili, že se jedná o Američany. Bílou hvězdu na kapotě nemohli partyzáni zalehnutí v příkopech podél cesty vidět a malý nápis USA po stranách se snadno přehlédne. Cožpak čekali, že na území, které je plné příslušníků wehrmachtu, esesáků, gestapáků a německých uprchlíků z východu, se odváží osamocený otevřený vůz Spojenců?

Krátce po sedmé hodině večer brzdil džíp s Američany před sídlem České národní rady v Bartolomějské ulici v Praze. Netušili, že před několika hodinami podepsal povstalecký velitel Prahy generál Karel Kutlvašr s německým generálem Rudolfem von Toussaintem kapitulaci wehrmachtu v české kotlině. Avšak silné oddíly SS pokračovaly v náporu na československou metropoli dál. Americké pancéřové vozy stály u Rokycan, půldruhé hodiny jízdy - dál na výslovnou žádost Moskvy nesměly. A kde je Rudá armáda? O ní nikdo nevěděl.

Seržant Taub jednal s několika členy České národní rady. Hlavní slovo měl místopředseda komunista Josef Smrkovský, pár vět také řekli tajemník ČNR sociální demokrat Josef Kubát a předseda vojenské komise štábní kapitán Jaromír Nechanský. Ostatní raději mlčeli. Jestliže budou Němci v Praze a jejím okolí porušovat podmínky bezpodmínečné kapitulace, kterou jejich zástupci podepsali v Remeši, požádejte o pomoc americkou armádu, navrhoval Taub. Po půlnoci mohou přijet naše tanky.

Kubát a někteří další členové ČNR jásali, jen Smrkovský zkameněl. Pořád doufal, že Rusové dorazí do Prahy první a sklidí za to slávu, s níž se svezou i komunisté. Různými vytáčkami se snažil dokázat, že žádost k Američanům je zbytečná. Jedině Nechanský se nenechal zviklat a řekl Taubovi, aby ho odvezli do Plzně. Pokusí se o domluvu s americkým velitelem. V Plzni se dozvěděli, že se snažili zbytečně - Rusové už byli u Mělníka!

V delikátním postavení

Po osvobození zřídily všechny čtyři vítězné velmoci v Praze vojenské mise. Jejich úkolem bylo pátrat po svých mrtvých, raněných a zajatých vojácích, repatriovat zavlečené československé občany domů. Ovšem neoficiálně provozovaly všechny mise špionáž. Šéfem americké skupiny Američanů, která se usadila na Hradčanech v budově na Loretánském náměstí číslo 2, se stal major Katek. Ten tu měl řadu přátel, s nimiž se seznámil v Londýně. Chodil hrát tenis na vojenské dvorce v Dejvicích, golf do Klánovic, měl rád večeře v Klubu spojeneckých důstojníků v hotelu Esplanade, s chutí přijímal pozvání na všechny večírky a také sám večeře pořádal. Americká mise se stávala jedním z center pražského společenského života. Scházeli se tam mnozí politici, vysocí důstojníci, umělci a podnikatelé.

"Katek měl strašně rád společnost," říkal Kurt Taub. "Všechny ženy okouzloval. Byl výborným hostitelem. Hodně četl. Také rád psal, uměl psát zprávy. Všechna ostatní hlášení redigov al." Šéf spřízněné kanceláře prezidenta Beneše Jaromír Smutný o ně m prý prohlásil: Cítí se víc Čechem než Američanem - a to je pro nás prospěšné. Začátkem července 1945 navštívil Katek gener ála Josefa Ba rtíka na ministerstvu vnitra. Bartík tam vedl politické zpravodajství. Dva přátelé si museli oficiálně vyjasnit své úkoly a popovídat si. Za několik dnů přišel major za generálem znovu, tentokrát však se stížností: Váš Hlavní štáb tvrdí, že organizujeme v západním Německu jednotky SS. Je to nesmysl! Americký velvyslanec Lauren ce Steinhardt bu de proti této pomluvě protestovat.

Bartík o ničem nevěděl. Ohlásil to svému nadřízenému, komunistickému ministru vnitra Václavu Noskovi. Ministr se rozzlobil: Někdo tuto dezinformaci vyzradil! Hned o tom informuj Reicina! Komunista Bedřich Reicin byl šéfem vojenské kontrašpionáže OBZ. Zanedlouho začala OBZ s odposlechem telefonů Katekovy skupiny a s kontrolou jejich pošty. Pokusy komunistů odstranit americkou misi tak začaly.

Klacky pod nohy

Dne 30. ledna 1946 přišel podplukovník Katek na ministerstvo vnitra se závažnou informací: V Římě se zdržuje Ferdinand Ďurčanský, jeden z ministrů slovenské proněmecké vlády, se ženou a dětmi. Vy ho vedete na listině válečných z ločinců. Jestliže oficiálně požádáte o jeho vydání, vaši žádost podpořím. Zprávy o využití této nabídky sice chybí, ale Ďurčanský do Československa nikdy nedorazil.

Na jaře 1947 zase Katek umožnil generálu Bartíkovi a dvěma důstojníkům z Hlavního štábu a ministerstva vnitra převzít dokumenty z archivu říšského ministerstva zahraničí, které se týkaly Rudolfa Berana, předsedy československé vlády v zimě 1938-1939. Všechno bylo málo platné. OBZ o spolupráci nejevila zájem a byla ostře protiamerická.

Vrcholem bylo zadržení Katekova kolegy Kurta Tauba 19. června 1946. "V pět hodin ráno mě nechal odvést třemi lidmi z mého bytu do své kanceláře na ministerstvu vnitra pan Toman," vzpomínal Taub. "Ukázal mi pokladnu, v níž měl franky, dolary a další peníze, a nabízel: To by bylo všechno vaše, kdybyste se stal mým agentem. Měl jsem toho dost: Zavolejte na velvyslanectví." V oficiálním spisu československé kontrarozvědky se pak psalo o tom, že Taub měl "nesrovnalosti v osobních dokumentech" - a to byl důvod k jeho zadržení.

Taubova zpravodajská hra?

O Kurta Tauba se začala zajímat sovětská výzvědná slu žba těsně před válkou, když Taub utekl před Hitlerem nejprve do Stockholmu. Není divu, protože jeho brat ra - komunistu - Valtra Tauba už zverbovala. Do svých služeb Sověti údajně získali Kurta v listopadu 1941, tedy po jeho příjezdu do USA. Dali mu krycí jméno Dabl. To bylo přiléhavé, protože až po mnoha letech Rusové zjistili, že mladý muž ihned ohlásil tuto svoji činnost americkým úřadům ve Washingtonu. Pro sovětskou rozvědku tedy pracoval od začátku pod americkou kontrolou. Kontakty s Rusy udržoval až do roku 1944. Po návratu do Prahy v roce 1945 se Taub setkal s jedním nejmenovaným sovětským zpravodajcem. Domluvili se na úkolech a způsobech spojení.

Koncem roku 1946 se pokusil obnovit kontakt náčelník jednoho oddělení StB Alois Sušanka, agent sovětské kontrarozvědky Směrš, kterého tam vedli pod krycím jménem Twist. Kurt Taub souhlasil. Zprávy, které mu podával, dostávali okamžitě i Sověti. Následující rok se s ním setkal sovětský zpravodajec Ivan Čičajev, který vystupoval pod jménem Vladimír Tichonov. Kurt Taub prý odmítl podávat informace, které by mohly poškodit Spojené státy, zato vyzrazování zpráv o třetích zemích se mu nepříčilo. Vymínil si, že jeho spojkou zůstane Sušanka.

Vypovězeni ze země

Naposled se Sušanka-Twist setkal s Kurtem Taubem ve svém bytě 5. března 1948. Přišel tam i sovětský zpravodajec známý jako Dimitrij Chazjanov. Členové americké mise už byli v té době vypovězeni z Československa. Dva dny před nuceným odletem z Prahy, 16. března, se Chazjanov a Dabl znovu sešli. Čechoameričan se Rusovi přiznal, že pomáhal několika předním politikům utéct z republiky. Současně mu dal jména deseti agentů, které měl zdědit Taubův nástupce na americkém velvyslanectv í Spencer Taggart. Ov šem vymínil si, že proti nim Sověti nejméně půl roku nezasáhnou, aby nevyšlo najevo, že je prozradil on. 18. března odletěli Taub, Katek a jejich spolupracovníci do Bruselu.

KGB si činnost Kurta Tauba pochvalovala. Prý jí předal cenné údaje o lidech, struktuře a metodách americké výzvědné služby a o armádě, o sovětských dezertérech, kteří se dostali do amerických služeb. Opravdu byl Kurt Taub tak vynikajícím sovětským vyzvědačem? První polistopadový šéf československé výzvědné služby plukovník Přemysl Holan se domnívá, že to bylo pouze sovětské zdání: "Ve skutečnosti zřejmě hrál široce založenou zpravodajskou hru, kterou krok po kroku pečlivě promýšleli nadřízení důstojníci."

Únorový stres

Silvestr 1947 slavili Katek, Taub a další členové jejich skupiny v bytě národně socialistického poslance a ředitele nakladatelství Melantrich Julia Firta. Přišel tam i ministr Jan Masaryk. Všichni se shodli na tom, že nadcházející rok přinese zásadní střetnutí s komunisty. "První den puče zavolal Gottwald amerického velvyslance a řekl mu, že Katek a já musíme ihned odejít," vzpomíná nyní bývalý seržant Taub. "Avšak my jsme zůstali a pomohli jsme mnoha lidem k útěku." "V těch dnech jsem prožívala obrovský stres," svěřila se Beathy Taubová-Taylorová. "Jednou nepřišel Kurt tři dny vůbec domů. Tenkrát jsem byla těhotná a potratila jsem."

"Od února 1948 do konce mého pobytu mne neustále hlídali členové StB," uvádí Taub. Naštěstí měla sledovačka málo aut. Dne 16. března si interně stěžovala: Od 12. března jsme měli na sledování Kateka a Tauba tři vozy. Ale hned druhý den nám bylo jedno odebráno. Druhé je nyní v opravě, takže máme jediné. Historik Igor Lukeš je přesvědčen, že ani Katek nebyl v Praze skutečným vyzvědačem. Ano, získával důvěrné informace od svých českých hostů jako každý diplomat. Byl ale tak na očích, že nemohl žádné podzemní sítě špionů vytvářet.

Mohl sloužit na odlákání estébáků, zatímco opravdu efektivní sítě vyzvědačů mohli spřádat jiní. Samozřejmě to je jenom hypotéza, podle jiného pramene CIA takovou síť ještě nebudovala. Nicméně takový postup není výjimečný - špionážní služby ho s chutí používají.

Utváření nové fronty

Katekova skupina zakotvila ve Frankfurtu. Trvalo několik týdnů, než se Američané vzpamatovali z únorového šoku v Praze a než zformulovali nové úkoly i pro tajné služby. Příliv tisíců uprchlíků z Československa do západního Německa a Rakouska včetně prominentních politiků, vojáků, vědců, podnikatelů i prostých lidí jim mnoho času nedával. Koncem května se přihlásili u Kateka emigranti plukovník Jaroslav Kašpar-Pátý a podplukovník Alois Šed a. Ch těli sestavit skupinu, která by vysílala do republiky vyzvědače. Vždyť hrozila válka Západu se Sovětským svazem a jeho spojenci.

Postupně vznikaly další skupiny. Oba Čechoameričané vytvářeli pro jejich činnost nezbytnou základnu - napojení na výzvědnou službu CIA, finanční a materiální zajištění, obstarávali doklady a tak dále. Charles Katek tedy řídil zpravodajský boj proti komunistickému Československu, který byl nejsilnější v letech 1948-1952. Několik zpravodajských skupin vedl Kurt Taub-Taylor v Regensburgu (Řezně). Ovšem to už je jiná kapitola.