Hlasování poštou za dveřmi?

První hlasování do českého parlamentu na zastupitelských úřadech v červnu 2001 stálo náš stát 50 miliónů Kč. Dostavilo se 3000 voličů, z toho 300 v Kanadě. Konfrontován s tímto faktem, reemigrant z Kanady, senátor Edvard Outrata, je přesvědčen, že účast krajanů na volbách do zastupitelských orgánů ČR se přesto vyplatí. "Opak by vedl k rozhořčení těch, kteří nejvíc lobují za Českou republiku," uvádí. "Jde o to, aby příslušníci českých komunit mimo naše hranice se mohli účastnit toho, co děláme. Aby jejich hlas byl slyšet. To je ten nejdůležitější bod, o to asi hlavně jde, ostatní je vedlejší. Brát číslo účasti jako nějaký argument, je falešné."

Na veřejném semináři Volební právo a korespondenční volba, uspořádaném 5. února Stálou komisí Senátu pro krajany žijící v zahraničí, upozornila její předsedkyně, senátorka Jitka Seitlová, že stát je nástrojem výkonu volebního práva, které charakterizuje Listina práv a svobod jako základní právo občana, ať žije doma nebo v zahraničí. Jeho realizace vyjadřuje míru demokratičnosti každého režimu. Další senátor, Jaroslav Zvěřina, ospravedlnil malou účast v prvních volbách "distančními důvody". Proto Komise pracuje na návrhu poštovních voleb.

Na úskalí korespondenčního hlasování poukázal Václav Henych z Ministerstva vnitra: "Musí být zabezpečeno, aby každý mohl volit jen jednou. Nemůžeme připustit zpochybňování výsledků voleb." Na to Outrata, ex-předseda Českého statistického úřadu, ze své zkušenosti opáčil: "Nebuďme přepjatí zajistit tajnost volby."

Na semináři vystoupili jako hosté dva zahraniční diplomaté. Andrew Miller z pražského velvyslanectví USA informoval, že každý z jejich 50 států má svá specifická pravidla, a účastníkům od řečnického pultu ukázal knihu zvíci pražského telefonního seznamu, kde se lze dozvědět podrobnosti. V některých státech se Američan musí zaregistrovat jako volič před odjezdem do zahraničí. Některé jsou benevolentnější a při registraci rovnou vydají volební lístek. Některý stát má úzus, že krajané druhé generace žádají o zapsání do voličských seznamů v posledním bydlišti rodičů v USA. Při korespondenční volbě má každý stát rozdílnou lhůtu pro uznání platnosti hlasu: V Coloradu musí volební lístek dojít nejpozději 7 dní před oficiálním dnem voleb, ve státě New York 25 dní. Jinde paradoxně stačí, že razítko podací pošty na známce dopisu s hlasovacím lístkem nese datum před volbami, zatímco dojít může až 7 dní po datu voleb, aby hlas byl započítán. Zahraniční voliči mohou uplatňovat residenční právo v určitém místě USA - a mezi jeho kandidáty vybírat -, ale automatický nárok hlasovat v určitém okrsku nemají. Rovněž hlasy rakouských krajanů mohou být diversifikovány do různých obcí, k nimž cítí svou příchylnost, sdělil přítomným vedoucí oddělení pro rakouské občany žijící v zahraničí Ministerstva zahraničních věcí Rakouské republiky Thomas Buchsbaum.Ten shromáždění dále pověděl, že i když v jejich případě lze volit nejen na velvyslanectvích a konzulátech, nýbrž i na honorárních konzulátech (což je čestná funkce), jen 9% z 500 tisíc zahraničních Rakušanů se zúčastnilo voleb v listopadu 2002, což představuje 1,33% elektorátu. Malá účast spočívá nejen v odcizení a nezájmu, nýbrž i v obtížích spojených s účastí na volbách.

Švýcarské zkušenosti dal k lepšímu tamější český krajanský aktivista Oldřich Černý. Překvapivě, ze 750 tisíc zahraničních Švýcarrů je 50% na volebních seznamech. Z nich asi 17% volí (tzn. 8,5% z celkového počtu), přičemž své hlasy odevzdávají v okrscích obcí, které si individuálně vyberou. Černý zdůraznil jako důležitý stejný aspekt, na nějž na příkladu kanadských Čechů apeloval Outrata. "Důležitý je pro Švýcary pocit sounáležitosti, že přísluší někam."

Korespondenčně mají od roku 2003 možnost volit Belgičané. Kanaďané až do třetí krajanské generace. Naproti tomu Dánové, kteří žijí v zahraničí, se nemohou účastnit voleb do parlamentu, neboť hlasování probíhá pouze na území Dánska.

Jiří Jindra z pražské pobočky Společnosti pro vědy a umění rozptýlil na semináři podezření některých tuzemských politických seskupení, že by korespondenčních voleb v zahraničí mohla zneužít některá strana proti druhé. Předsedkyně Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku Helena Baslerová se k tomu při jiné příležitosti, když se u českých poslanců přimlouvala za korespondenční hlasování, vyjádřila: "Někteří politici mají strach, že by krajané mohli ovlivnit volby v České republice. Je to strach, který není opodstatněný." Dodala, že "v Rakousku není ten vzdálenostní problém, ale člověk si přece jen rozmyslí, zda má jet 50 či 60 kilometrů na český zastupitelský úřad, a to dvakrát, anebo nejet. Tito starší lidé si řeknou, že spíše ne." Jana Bratinková z Klubu občanů České republiky na Slovensku se přimlouvala, aby krajanům bylo umožněno dohromady volit jednoho "svého" poslance a "svého" senátora.

Do chodu semináře zasáhla na dálku také básnířka Jiřina Fuchsová z Los Angeles, jíž je politika druhým koníčkem, výzvou "Už žádné příští volby bez nás!", kterou adresovala také premiérovi Vladimíru Špidlovi.

Seminář, který probíhal v jednacím sále Senátu - účastníci zasedli do lavic jindy rezervovaných pouze pro 81 českých senátorů -, byl ohlasem na rezoluce konference Týdne zahraničních Čechů z počátku října minulého roku.

MZV ČR

obsah | publicistika