Zima jako před Mnichovem 1938

Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko spojují dva zájmy: dostat Bratislavu do Severoatlantické aliance a vyjednat si přijatelné podmínky vstupu do Evropské unie. Proč tedy spolupráce najednou drhne?

Mnichovskou trojku - Spolkovou republiku Německo, Rakousko a Maďarsko - navíc spojuje snaha odstranit Benešovy dekrety a rehabilitace odsunutých sudetských Němců a neodsunutých slovenských Maďarů. Maďaři, jejichž menšiny na rozdíl od německých v okolních státech zůstaly, navíc usilují o opětovné kulturní, hospodářské i politické sjednocení maďarského národa. Budapešť by tím překonala nejen následky druhé světové války, ale i první, protože většina Maďarů se nikdy nesmířila s takzvanou Trianonskou smlouvou, která v rozporu s principem práva národů na sebeurčení stanovila po rozpadu Rakouska-Uherska hranice zbytkového maďarského státu tak, že třetina Maďarů zůstala za jeho hranicemi.

KDO ROZBIL VISEGRÁDSKOU ČTYŘKU?

Premiér Viktor Orbán, nejsebevědomější předseda vlády v moderních dějinách Maďarska, vypracoval dlouhodobou koncepci, která má v rámci rozšíření Evropské unie umožnit, aby patnáct miliónů Maďarů začalo znovu žít jako jeden národní celek. A nebojí se o tom mluvit nahlas, nebojí se říci ani to, že právě z tohoto důvodu přijala Budapešť zákon o zahraničních Maďarech.

Orbán se také odvážil prohlásit, že i pro Maďarsko jsou nepřijatelné Benešovy dekrety, které téměř ničím se neprovinilé Maďary postavily naroveň sudetských nacistů a slovenských fašistických činitelů.

Nebyl to ale předseda maďarské vlády, který kvůli patnácti miliónům Maďarů rozbil visegrádskou čtyřku. Rozbila ji česká a slovenská paranoia z Benešových dekretů. Na krotké vyjádření Orbána, v němž pouze připustil víru v to, že po rozšíření EU budou Benešovy dekrety zrušeny, reagovala hysterická Zemanova Praha, větřící revizionistické spiknutí, návrhem Bratislavě bojkotovat schůzku visegrádských premiérů. Orbán se pak marně spolu se šéfem maďarské diplomacie Jánosem Mártonyim snažil vysvětlit, že Budapešť nemůže označit dekrety za přijatelné, ale že jejich zrušení v rámci EU nechá na Rakousku a Německu. Vysloužil si za to jen nadávku "politického impotenta", kterou ho věren svému stylu hospodského intelektuála počastoval Miloš Zeman.

SPOLEČNĚ PROTI DRUHÉ KATEGORII

Česká a slovenská vláda, nikoli Maďarsko, tak přiznaly, že Benešovy dekrety jsou pro Prahu a Bratislavu důležitější než celý Visegrád. Může to být smrtelná rána celému projektu uskupení, které se ani za poslední tři roky na odiv stavěné smršti desítek visegrádských summitů nestačilo zbavit dětských nemocí. Přitom právě nyní, po mnoha téměř bezobsažných setkáních, měl Visegrád ukázat svoji sílu. Na zrušené premiérské schůzce u Balatonu měli totiž šéfové vlád čtyřky společně odmítnout návrh rozpočtu na rozšíření EU, který činí z nových členských států Unie země druhé kategorie. Text už byl hotov a na rozdíl od mnoha jiných věcí se na jeho znění všechny čtyři země bez problémů shodly.

MAĎARSKO VZHLÍŽÍ K VÍDNI A BERLÍNU

Maďarskému premiéru Orbánovi klinická smrt Visegrádu příliš vadit nebude. Bouřlivě se rozvíjející Maďarsko stejně stále více hledělo k Vídni a Berlínu než ku Praze či Varšavě. A náruč Rakušanů a Němců hledajících marně spojence pro revizi výsledků druhé světové války je Maďarům dávno vstřícně otevřená.

Vadit a chybět bude visegrádská čtyřka zbylé trojce. Zajímavě se rozvíjející, byť trochu uměle vytvářené předivo kulturních, ekonomických a politických vazeb totiž mohlo udržet Maďarsko na naší straně střední Evropy. Nedávno jsem napsal, že zima roku 2002 má hořkou příchuť předmnichovské zimy 1938. Nyní bych k tomu rád přidal jednu větu - tu příchuť jsme jí my Češi spolu se Slováky krátkozrace dodali tak trochu sami.

Autor je středoevropským zpravodajem HN

LUBOŠ LOPATA, REFLEX

obsah | publicistika