Cesky a slovensky svet

Vánoce nedokázal lidem vzít žádný režim. Jak tyto svátky prožívali v době první republiky, za protektorátu, za války v exilu, ve stalinistických padesátých letech, v uvolněnějších šedesátých a za normalizace, vám přiblížíme dnes.

Když Hitler zabral na podzim 1938 české pohraničí, odešly odtud nebo byly vyhnány tisíce lidí - Čechů, Židů i německých antifašistů. Směřovali do vnitrozemí. Ti šťastnější nacházeli azyl u příbuzných nebo se jim podařilo pronajmout si byt, ale uprchlíků bylo takové množství, že byli na čas provizorně ubytováni i v sokolovnách, školách, továrních skladech nebo v odstavených železničních vagonech.

Zdvihla se mohutná vlna solidarity, probíhaly sbírky, noviny denně apelovaly na občany: "Dovoláváme se lidskosti každého z vás, pomozte dětem, které musely opustit své domovy! Věříme, že není mezi vámi ani necitelnosti, ani sobeckosti a že tato výzva nebude nikým oslyšena!"

Vánoce ve znamení uprchlíků

Před vánočními svátky se kampaň ještě vystupňovala. Na náměstích stály "vánoční stromy republiky" a lidé štědře přispívali na děti uprchlíků, aby i v provizorních podmínkách mohly prožít pěkné Vánoce. Dobročinné organizaci České srdce se přihlásily tři tisíce rodin, které se nabídly, že si i k sobě na Vánoce vezmou děti, které ztratily domov. Poslední neděli před svátky vrcholila sbírka nazvaná Národní pomoc. Toho dne panovaly patnáctistupňové mrazy, kdo nemusel, nevycházel, a tak si skauti, kteří jednotlivé domácnosti obcházeli, libovali, že skoro každého zastihli doma. Sbírka byla velice úspěšná, lidé měli připraveny peníze i balíky s ošacením a hračkami.

Ježíšek v hangáru

Na Štědrý den se pak konalo bezpočet akcí. Stát, charitativní organizace i soukromé firmy zorganizovaly hromadné sváteční večeře.

Jedna probíhala v hangáru na pražském letišti. Šéf pilotů celý den svážel letištním autobusem uprchlické děti, pro které zaměstnanci letiště připravili nadílku. Stromeček a dárky umístili přímo pod křídla letounů.

Na lidském neštěstí se však i vydělávalo. Bytů byl nedostatek, čehož někteří majitelé využili a ceny vyšponovali do horentních částek. Vláda na tuto situaci reagovala vydáním mimořádného opatření, ve kterém pohrozila, že každý, kdo bude požadovat za pronájem bytu přemrštěnou sumu, bude potrestán pokutou až 50 tisíc korun nebo šestiměsíčním vězením.

Vánoce na lístky

A mělo být hůř. Následující Vánoce již byly protektorátní. Od 1. října 1939 bylo možné většinu potravin koupit pouze na potravinové lístky. V polovině prosince byl zaveden lístkový systém i v restauracích, host při placení musel vytáhnout spolu s penězi také svůj aršík s potravinovými lístky a hostinský mu odstřihl ty, které "projedl". Přísně regulováno bylo i čepování piva. Pár dní před vánočními svátky byly zavedeny takzvané šatenky, což znamenalo, že oděvy a metrový textil už byly také pouze na lístky. Na příděl začala být rovněž obuv, mýdlo a prací prášky.

Hospodyňky přemýšlely, jak napéci vánočky a cukroví. Většina si neuměla představit, že na Vánoce 1939 budou o tři čtyři roky později vzpomínat jako na dobu relativního blahobytu. Že mnoho zboží seženou pouze na černém trhu (a s rizikem trestu), některé nebude vůbec a ceny všeho astronomicky vzrostou.

"Černá" inflace

Například úřední cena kilogramu mouky byla v roce 1939 stanovena na 20 korun, na černém trhu se v roce 1941 prodával již za 60 korun, na konci války za 150 korun. Úřední cena kila sádla v roce 1939 činila 19 korun, v roce 1941 se za něj na černém trhu platilo 200 korun a na sklonku války 1800 korun.

Snad nejvíce vyletěly ceny kávy. V prvním válečném roce byla její úřední cena 20 korun za kilo, v roce 1941 se za ni na černém trhu platilo 700, o dva roky později tři tisíce korun a na konci války neuvěřitelných 9000 korun. Na to samozřejmě většina lidí neměla, vždyť průměrná čistá mzda byla asi 1600 korun. Lidé začali používat nejrůznější náhražky, v novinách se objevovaly rady, jak uvařit z dostupných surovin a omezených přídělů. V roce 1942 například tento recept na "levné a výborné vánočky", na které bylo potřeba: 20 dkg vařených nastrouhaných brambor, 60 dkg mouky, 10 dkg cukru, 5 dkg margarínu, 2,5 dkg kvasnic a trocha mléka.

Kam s želvou?

Téměř zmizela čokoláda, ale k dostání bývaly cucavé bonbóny z umělého medu. Nejen na venkově, ale i ve městech začali lidé masově chovat králíky. Problém sehnat rybu k štědrovečerní večeři nemívali. Pamětníci vzpomínají, že jediné maso, na které lístky potřeba nebyly, bylo rybí. A dodávají, že to přinášelo i kuriózní situace. K rybám totiž bylo někdy potřeba si povinně koupit i želvy, které byly do protektorátu dováženy. Jenže lidé neměli to srdce hodit je do hrnce nebo se jich štítili, a tak se z některých stali domácí mazlíčci, jiné byly odloženy a zmateně se pohybovaly po městských prostranstvích.

Protektorátní příděly se během války snižovaly a prudce klesala i jakost zboží. Boty, pokud vůbec byly k mání, měly dřevěnou podrážku. Látky měly tak špatnou kvalitu, že se mezi lidmi říkalo, že jsou snad vyráběny z kopřiv. A tak se šilo především ze starých zásob a přešívalo.

Teplého oblečení byl nedostatek, a to je ještě museli obyvatelé protektorátu pravidelně odevzdávat v rámci takzvané Winterhilfe, tedy sbírek ve prospěch německých vojáků na frontě. Stejně tak lyže. Rodiny, které měly své blízké v koncentrácích a věznicích, se uskrovňovaly ještě víc. Z přídělů a potravin sehnaných na černém trhu na venkově připravovaly balíčky s jedinou nadějí, že ten jejich blízký jej dostane a vánočka a cukroví mu dají alespoň na chvilku pocit domova.

Chytří a Leví

Povinné zatemňování, které patřilo neodmyslitelně k protektorátní realitě, bývalo v prosinci nařízeno zpravidla od 17 do 7 hodin.

Další věcí, která značně komplikovala život, byl nedostatek uhlí. Vystačit se muselo jen s příděly, a tak bylo obyvatelstvo neustále vyzýváno, aby s ním šetřilo. Protektorátní úřady dokonce vytvořily komiks, ve kterém vystupovala rodina Chytrých a Levých. Snad jen dětem tato situace působila radost, mívaly totiž uhelné prázdniny. Vánoční dárky si dávali lidé skromné. Velmi oblíbenými dárky se staly české knížky. Dodávaly lidem sílu a bylo to i jakési přihlášení k hodnotám české kultury. V roce 1939 se vánočním bestsellerem stala knížka Františka Kožíka Největší z pierotů, dětem Ježíšek nosil za války například Alšův Špalíček nebo pohádky Boženy Němcové. Štědrý den Háchy a Hitlera

Noviny každoročně přinášely reportáže o tom, jak Vánoce prožil "státní prezident" Emil Hácha a "vůdce" Adolf Hitler.

Podle Lidových novin prožil první válečný Štědrý den Emil Hácha takto: nejprve se vydal na Olšanské hřbitovy k takzvanému hrobu v dáli, symbolickému hrobu všech krajanů, kteří zemřeli a byli pohřbeni v cizině. Uctít chtěl především památku Čechů, kteří padli za první světové války na různých bojištích. Poté odjel na Břevnov do Vincentina za postiženými dětmi, které obdaroval dárky a ústav penězi. V souladu s křesťanskou tradicí potěšit o svátcích vdovy a sirotky navštívil také chudou ženu, které v prosinci zemřel muž a ona zůstala sama s osmi nezaopatřenými dětmi. V osm hodin večer pak všechny rozhlasové stanice vysílaly jeho vánoční projev. Prezident vyzýval k národní semknutosti, k solidaritě s lidmi, kteří se ocitli v nejtíživější situaci, k pomoci dětem. Jeho projev uvozovala vánoční píseň Narodil se Kristus Pán a končil modlitbou "Hospodine neopouštěj národ, chraň jej, střež a opatruj!" a českou hymnou.

Titulek reportáže o Štědrém dni Adolfa Hitlera zněl: Vůdce u vojáků na frontě. Křesťanský charakter svátků se téměř vytratil: "Bude to pravá německá slavnost slunovratu, již připravuje osobní standarta Adolf Hitler (elitní jednotka SS - pozn. red.) svému Vůdci. Kapela hraje staré krásné pochody a bojové písně." Hitler pak navštívil ještě baterii těžkého dělostřelectva a poobědval s vojáky čočkovou polévku z polní kuchyně.

Seznam vhodných vánočních dárků aneb Vánoce v odboji

Poněkud jinak se slavily Vánoce v odbojových kruzích. Svátky narození Krista byly většinou spojovány s nadějí, že tentokrát je to již naposledy, co jsou slaveny pod německou nadvládou. Vlastenci, odcházející v létě 1939 do zahraničí aktivně bojovat proti Němcům, se loučili se svými drahými s tím, že do Vánoc budou již určitě doma. Nebyli.

Jejich příbuzným se zato mohla dostat do rukou brožura "Seznam vhodných vánočních dárků", po jejímž otevření zjistili, že je ve skutečnosti plná protinacistických textů - jedna z odbojových organizací tak rozšiřovala své ilegální tiskoviny.