Tajemství inteligentní Věry

Kolem přístroje, který umí hledat letadla na nebi lépe než jakýkoliv jiný, je opět rušno. Proč byly USA proti, když Češi chtěli prodat radiolokátor Věra do ciziny? A proč Američanům mohl pomoci zabránit 11. září?

Málokterý obchod českých průmyslníků vzbudí zájem ministra zahraničí USA. Letos v květnu si ale Colin Powell sedl a napsal dopis českému premiérovi Vladimíru Špidlovi, aby mu vysvětlil, že členská země NATO by neměla prodávat nebezpečnou vojenskou techniku komunistické Číně. Premiér to uznal a odejmul továrně přidělenou licenci na prodej radiolokátoru Věra, a zrušil tak obchod za půl druhé miliardy korun.

Jak vlastně ten mytický výtvor zlatých českých ručiček vypadá? "Pasivní radiolokátor Věra se skládá nejméně ze tří přijímacích stanic, které zároveň zjišťují polohu letounu, a centrálního počítače, ve kterém se podle vzorců pro časové zpoždění vypočítá souřadnice polohy a trasa, kam letadlo směřuje. To je celý démon," vysvětluje Jiří Hynek, prezident Asociace obranného průmyslu.

Systém Věra pouze přijímá elektromagnetickou energii z okolí a sám žádnou nevysílá, takže nikdo jeho přítomnost neodhalí. Přednost radiolokátoru Věra spočívá v tom, že si nejen všimne jakéhokoliv letounu, který se pohybuje v okolí až pěti set kilometrů, ale ze své bohaté databáze rychle vyhodnotí, o jaký typ stroje se jedná. A právě to dovede tento český výrobek podle Jiřího Hynka ze všech podobných přístrojů na světě nejlépe.

Rodiče Věry

V padesátých letech fungoval v USA navigační systém LORAN, kde přijímače na palubách bombardérů zjišťovaly časový posun signálu, který vysílaly čtyři pozemní vysílače. "Piloti letadel tak dokázali zjistit svou polohu s přesností na 10 kilometrů. Docent Vlastimil Pech dostal geniální nápad tenhle systém obrátit," říká inženýr Petr Svoboda, který měl to štěstí být na "vyučení" v týmu docenta Pecha počátkem šedesátých let a v rozvoji oboru pasivních systémů pokračuje v jednom z výzkumných ústavů.

Elegantní postarší pán kreslí nad šálkem mátového čaje tužkou na papír: "Takhle do trojúhelníku dáte tři stanice. Všechna letadla vysílají svoji typickou adresu, něco jako ,Haló, tady jsem'. Pro potřeby řízení letového provozu dnes vysílají i speciální mezinárodní kód. Ke každé ze stanic Věry ten kód doletí v různém čase. Pomocí vzorečků pak vypočítáme polohu i trasu letadla."

V paměti Věry jsou zaneseny technické údaje o naprosté většině letadel, která přelétávají nad českým územím, a tak lze podle kódu rychle zjistit i o jaký konkrétní stroj se jedná, případně odkud kam letí.

Petr Svoboda vysvětluje, že kdyby měli Věru Američané 11. září, nemuselo dojít k takové tragédii. Když únosci v letadlech vypnuli palubní odpovídače, letadla zmizela z obrazovek řízení letového provozu. "Pasivní systém Věra by však mohl letouny identifikovat podle signálu jejich palubních radarů nebo navigačního systému a okamžitě zjistit, že se stroje pohybují někde úplně jinde."

Petr Svoboda je jedním z těch, kteří v týmu docenta Pecha počátkem 60. let realizovali první generaci pasivního systému, který tehdy dostal jméno Kopáč (zkratka pro korelační pátrač)."Docent Pech byl velice vitální, ale také taktní člověk, a žádný nápad, který někdo plácnul, neshodil, naopak vždycky zvážil celou myšlenku. Technické řešení Kopáče, který jako první na světě jednoznačně a okamžitě určoval polohu letadel, vymyslelo asi deset lidí. Dalších dvacet Kopáče montovalo," vzpomíná Svoboda.

Skupina inženýrů pracovala na západní hranici tehdejší ČSSR a v Českém lese pomocí Kopáče sledovala aktivitu na druhé straně železné opony v jižní části Německa i severní části Francie. "Když jsme prováděli zkoušky, občas z druhé strany létali nad našimi věžemi. Když jsme se po letech setkali s lidmi ze svého oboru, tedy s francouzskými a německými specialisty radioelektronického boje, poznávali jsme na fotografiích stejné kopce," usmívá se Petr Svoboda.

V 70. letech pak vznikl vylepšený typ, který dostal jméno Ramona. Systém tehdy přepravovalo třináct Tater 148, z nichž první polovina nesla přijímací aparaturu a stožáry, druhá elektroniku. Ramonou byla vybavena československá armáda, vojska NDR a SSSR, který od nás odebral celkem třicet souprav.

Po Ramoně přišla mobilnější Tamara, které se do ciziny prodalo téměř dvacet kusů (ruské jméno v sobě ukrývá zkratku pro Technickou modernizaci Ramony). Anténní stožáry Ramon se do té doby složitě kotvily k zemi, zatímco Tamaru bylo možné do hodiny rozložit a složit. "To je ten zelený válec na stožáru, co vypadá jako holubník," popisuje anténu Tamary Petr Svoboda, "tubus byl 25 metrů vysoký a nesměl se rozkývat více než o 1,5 stupně. Vymysleli jsme k němu i ohřívání kabelů přívodem teplého vzduchu z výfuků aut."

Nejmodernější Věra se od Tamary liší v přesnosti a kapacitě zpracování dat. V databázi (říká se jí Target Library čili Knihovna cílů) má za těch několik desítek let provozu radiolokátorů obrovské množství údajů. Jak se taková databáze rozšiřuje, vysvětluje Jiří Hynek: "Když něco napíšu, tak lze z určitých znaků poznat, že jsem byl autorem právě já. Každý letoun má podobný rukopis podle toho, jak má nastavený palubní radar. Když takový letoun identifikujete, všechny jeho typické prvky si uložíte do databáze. Takže příště hned víte i výrobní šarži, prostě všechno."

Databáze ovšem není předmětem prodeje, a navíc její velká část má smysl jen pro identifikování letadel na českém území nebo nad okolními státy. Takže například Čína, aby mohla přesně určovat, jaká spojenecká letadla se nacházejí v jejím vzdušném prostoru, by si musela svou Věru nejprve "nakrmit" vlastními informacemi.

Není také docela pravda, že Věra za každých okolností odhalí americký "neviditelný" letoun Stealth. , Když si Stealth nypne svůj letový radar, tak jej na nebi nenajde nic ani Věra. Když si ale bude jeho pilot radarem osahávat cíle, tak ho Věra odhalí," vysvětluje Jiří Hynek.

"Kolem radiolokátoru se objevilo tolik marketingových mýtů, že se nám to vrátilo jako bumerang. Věra je technicky špičkový produkt, ale jen produkt, není to všechno, svět nás může v pohodě dohnat," zamyšleně dodává Jiří Hynek. "Rozhodnutí vlády nás hodilo patnáct let zpátky."

Dostali jsme se daleko

Současný výrobce Věry je pardubická firma ERA, jejímiž zakladateli jsou dřívější pracovníci Tesly Pardubice, kteří pracovali na výrobě Tamary. ERA do ciziny prodává civilní verzi Věry, která funguje na několika evropských letištích (například v německém Braunschweigu, na letišti Palma de Mallorca, v Kodani a od příštího podzimu v Santiagu de Chile). Na letišti v Ostravě už se podle "civilní" Věry řídí celý letový provoz v blízké zóně letiště. Zřejmě nikomu jinému na světě se tak účinný hledač letadel nepodařilo vyrobit. "Švédové nám po roce 1989 řekli, že před pětadvaceti lety zkoušeli něco podobného, ale vzdali to jako neproveditelné. Když jsme Tamaru předváděli zástupcům z NATO, spontánně z nich vyšlo, že nečekali, že jsme se dostali tak daleko," vypráví Petr Svoboda.

USA i Velká Británie dnes již vyrábějí přístroje na podobném principu, jako je Věra, ale třeba v tisku často uváděný výrobek Kolčuga na Ukrajině funguje na jiném principu. Jde o tzv. směroměrný zaměřovač. "Říká vám něco datum 1. 9. 1983? V ten den sestřelila zřejmě sovětská protivzdušná obrana nad Sachalinem korejský civilní Boeing 747," říká Petr Svoboda. "Když se uvnitř radarového impulsu za letadlem skrývá ještě jiné, nemá radar příliš velkou šanci odhalit, o jaké letouny se jedná a jak daleko od sebe mohou být. Kdyby tehdy měli Rusové instalovanou Ramonu, nemuselo k sestřelení vůbec dojít."

Jména Kopáč, Ramona, Tamara jsou technické zkratky, ale podle čeho se jmenuje nejmodernější radiolokátor? Petr Svoboda se usmívá a chvíli nic neříká. Pak otevře album fotografií a ukáže na jednu z nich. Zachycuje plukovnici PhDr. Věru Perlingerovou, hlavní architektku vojenského systému řízení letového provozu v České republice. "Paní Perlingerová byla Věře za kmotru, protože v oboru pracovala přes čtyřicet let a je v naší zemi na takové pozici jediná," říká inženýr Svoboda, který tvrdí, že využití pasivních radiolokačních systémů je teprve v počátcích. "Jednou to bude uživatelsky naprosto samozřejmá věc jako mobily".