Srpen 68 - nezapomínejme

Jsou výročí, která si připomínáme s radostí, a jsou též milníky v dějinách, na které bychom nejraději zapomněli. Historie je v tomto ovšem neúprosná. Ve čtvrtek 20. 8. 2003 to bude 35 let, co vojska Varšavské smlouvy se Sovětským svazem v čele přepadla Československou republiku. Pro mnohé z nás se stala noc z dvacátého na jednadvacátý srpen 1968 noční můrou. Oficiální odhad je, že na území naší republiky vtrhlo více než půl miliónu vojáků (říkalo se tomu internacionální pomoc). Invaze ukončila snahu Československa o důstojnější roli v socialistickém táboře.

Touto "dočasnou pomocí" nastalo období okupace, z jehož temných uliček nás vyvedl až listopad 89. Co je ovšem nejvíce alarmující - intervence stála lidské životy nevinných československých občanů. Na některé události prostě a jednoduše nesmíme zapomínat. K tomuto zamyšlení mne vedlo poznání, že představitelé bývalé, ale i současné komunistické strany se snaží období Husákovy normalizace bagatelizovat slovy, že vše nebylo tak špatné, jak se tvrdí, že jsme vyváželi tam více, tam méně, že zdravotní péče byla zadarmo, nebylo nezaměstnaných a vůbec - co nám to ti demokraté po listopadu připravili.

Je naprosto nepřípustné nechat podobná prohlášení bez odezvy. Nic nebylo a není zadarmo. Platili jsme omezením základních práv a svobod. Internacionální pomoc vedla mnoho lidí k emigraci, způsobila mnohé lidské tragédie, talentovaní nemohli studovat, číst literaturu podle vlastní volby, nemohli jsme cestovat či svobodně vyjádřit svůj názor. Normalizační režim cíleně vytvářel atmosféru strachu. Výsledkem byla morální devastace společnosti, z jejíchž následků se vzpamatováváme do dnešních dnů.

Tomuto tlaku ale naštěstí nepodlehli všichni. Každodenní zápas s totalitou vedli například chartisté, církve, nezávislá ekologická hnutí a řada dalších. I díky nim žijeme od roku 1989 v demokratické zemi. Překrucování tehdejších událostí představiteli ať již předlistopadové, či té současné komunistické strany nesmíme nechat bez povšimnutí.

Dnes potřebujeme především usmíření. Jemu ale musí předcházet přiznání viny a odpovědnosti. K tomu zatím čeští komunisté nenalezli odvahu. Proto jim nelze věřit. Nesmíme zapomenout na odkaz Janů Palacha a Zajíce.

(Autor je ministrem zahraničí ČR a předsedou KDU-ČSL)

CYRIL SVOBODA

obsah | publicistika