Několik poznámek k Svátku práce

Svátek práce. Díváme se na něj pořád poněkud skrz prsty při vzpomínce na doby, v nichž byl dobrovolně povinnou manifestací "sepětí mezi stranou a lidem". Je to vůči prvnímu květnovému dni nespravedlivé. Práce je konec konců dobrá věc.

Práce si zaslouží vážnost

Slušná a dobře odvedená práce si zaslouží vážnost, ať už ji činí truhlář nebo burzovní makléř. Stejně tak by bylo hloupé zavrhnout to, čemu se říká "dělnické hnutí" a, vnímat je jako jakýsi reakční brzdicí mechanismus tradiční konzervativní tržní evoluce. Čteme-li nezaujatě například Dějiny spojených států amerických, vidíme, že všechna ta vzepětí pracujících a odborářů byla naopak přirozenou součástí demokratického posouvání společnosti. I se všemi jejich výstřelky. Jistá - a ne právě nepodstatná - část občanů si skrze ně vybojovávala svůj podíl na trhu a na občanských svobodách a právech.

Zájem zničit trh a demokracii nebyl dozajista většinový, protože by to nebylo rozumné pro nikoho ze zúčastněných. Jenom fanatičtí dobrodruzi a vůdcové za každou cenu chtiví moci vycítili, že by mohli skrze ně tuto diktátorskou moc získat. (Ostatně bolševická revoluce v Rusku byla takovým vítězstvím menšiny.) Vskutku silné a zakořeněné demokratické systémy přijaly časem snahy o prosazení požadavků lidí pracujících za mzdu jako normálního spoluhybatele vývoje. Zvětšování podílu těchto občanů na výhodách a společenské moci nepřineslo dlouhodobě žádný přeryv v běžném světa běhu. Časem se vytvořil vztah sociální koexistence, v níž byly výsledky střetů výhodné pro všechny zúčastněné. Ostatně proslulý fejeton První máj 1890, plný rudých karafiátů a dělnické síly, zveřejnil Jan Neruda v Grégrových Národních listech, nazývaných propagandisty o několik desítek let později "nástrojem českého kapitálu".

Lenin a pracující polootroci

Naopak: všude tam, kde se dařilo diktaturám, které se pracujícími a jejich zájmy vehementně a pokrytecky oháněly a stavěly se v "čelo jejich boje", stali se tito pracující nesvéprávnými polootroky. Například Lenin reagoval na vlnu stávek ruských dělníků pozoruhodně: "Překvapuje mě, že jste s tím smířeni a nepřistupujete k masovým popravám za sabotáž." To napsal v roce 1920, kdy u něj ještě zcela nepropukla duševní choroba. V Kronštadtu o rok později vznesly výbory pracujících tyto požadavky: stejné potravní dávky pro všechny, osvobození politických vězňů, členů socialistických stran (sic!), všech dělníků, rolníků, vojáků a námořníků uvězněných pro činnost v dělnickém a rolnickém hnutí, svobodu pro rolníky, aby na "své půdě dělali, co chtějí, a aby chovali vlastní dobytek…" Za to bylo vyneseno 2103 rozsudků smrti a přes šest tisíc lidí bylo uvězněno či posláno do koncentračních táborů. Argument, že to bylo v době občanské války, neobstojí. Především to nebyla válka občanská, nýbrž válka proti občanům. A důkaz historický? Ani v časech, kdy v zemích, v nichž "vládli pracující", žádný občanský konflikt nehrozil a mocenská kamarila měla všechno pevně pod kontrolou, na tom nebyla práva pracujících o nic lépe. Zažili jsme to přece. ROH se říkalo "béčko KSČ". Hájit tehdy i na půdě odborového hnutí skutečná práva těch, kdož pracovali, bylo zhola nemožné. A pokud se někdo o něco takového pokusil, stal se terčem postihu či šikany.

To všechno dalo velmi hanlivý, ba hanebný přídech všemu, co má co do činění s pracujícími, jejich zájmy a nakonec i s tím "svátečním" 1. májem. Jistě, vznikl na základě událostí v Chicagu, kdy ze skupiny anarchistů údajně vylétla bomba mezi policisty. Jeden z nich byl usmrcen a několik dalších zraněno. Po následném procesu byli čtyři lidé popraveni. Nic z toho však nezničilo ani hospodářský, ani politický systém. Ani to nebyl signál k potlačení dalšího prosazování podílu pracujících na výhodách tržní ekonomiky a demokracie. Společnost se rozvíjela dál. Ve střetech, mírech, příměřích, vzájemných ústupcích a v zásadě často na základě vzájemné podpory a důvěry. To pouze jinde, kde byl tento systém zničen či potlačen, byla spolu s ním střelhbitě okleštěna či zcela zlikvidována i práva "lidí práce".

Všichni budou manifestovat

Bude zase 1. května. Zademonstrují a zamanifestují si anarchisté, odboráři, "socani"… Mají na to plné právo. Kdo chce, má stejné právo s nimi nesouhlasit. Manifestovat přijdou i ti, jejichž předchůdci, kterých se nikdy zásadně nezřekli, stříhali pracující na jejich právech jako nebohé ovečky, ba dokonce z nich mnohokrát nadělali skopové. A pak je donutili, aby se o Prvních májích veselili se střihači a řezníky. Je to trapné, ale mohou tak manifestovat dle ústavy.

První máj coby Svátek práce za ně nemůže. Práce je přece věc velmi důstojná a vážená. Stejně i ti, kdož ji vykonávají a činí si nároky na svůj společenský podíl materiální i duchovní. Bez toho všeho nebylo by ani kapitalismu, ani demokracie. Tedy úcty k práci a k sobě samému.

VLADIMÍR KUČERA

obsah | publicistika