Nebát se a nekrást

Český prezident je člověk, který představuje stát. Dává mu konkrétní tvář vůči občanům i ven do zahraničí. Má podporovat důvěru občanů, že republika nepatří jen úspěšným nebo volebním vítězům, ale že je to náš společný stát. Prezident tedy nesmí konkurovat politickým stranám. Každodenní politické rozhodování patří vládě a parlamentu, prezident by v něm měl pomáhat a ovšem dbát i o dlouhodobé potřeby společnosti, na něž se snadno zapomíná.

Jeho úkolem není vyhrávat ve volbách, ale naopak pomáhat vítězným stranám, aby po volbách přestaly bojovat a vytvořily dobrou vládu. Potřebuje tedy jiné schopnosti než politické "těžké váhy", jaké vyhrávají volby. Má to být "týmový hráč" schopný naslouchat a zprostředkovat. Volební kampaň musí rozdělovat, zdůrazňovat zájmy různých skupin, které často stojí proti sobě. Proto do ní prezident nemá zasahovat, leda podpořit volební účast a hledět, aby nás výstřelky nepoškodily v zahraničí. Zasáhnout musí, jen kdyby hrozila katastrofa demokracii jako takové. Ale po volbách se musí přičinit, aby vznikla silná vláda a začala účinně rozhodovat ve prospěch společnosti. Aby se nebála dělat i nepříjemné kroky, aby dobře hospodařila a nemyslela jen na popularitu v nejbližších volbách.

Demokratické rozhodování nebývá černo-bílé. Znamená hledání čestných kompromisů - a právě v tom může prezident pomoci. Ve vládě, v parlamentu i mezi nimi. Český prezident má jisté pravomoci, s nimiž musí zacházet uvážlivě. Měl by je uplatňovat po dohodě s ostatními, a pokud výjimečně jedná na vlastní pěst, mají občané právo, aby jim vysvětlil proč. Pravomoc k udílení milostí mu dává ústava, měl by se však přičiňovat i o to, aby milostí bylo potřeba co nejméně a aby soudnictví lépe fungovalo.

Každá lidská společnost stojí na mravnosti a morálce, na dodržování slova a na lidské slušnosti. Ale ty se pěstují výchovou, ne moralizováním. Úkolem politiky je podporovat morálku a slušnost nástroji práva, lepšími zákony i jejich účinným vymáháním, aby se na ně občané mohli spolehnout a nebyli v pokušení třeba podplácet. Český prezident nepotřebuje nákladnou volební kampaň a nemusí pro ni získávat někdy neprůhledné fondy. Nepotřebuje nikoho strašit a "mobilizovat", nepotřebuje ovládat vlivná média, nepotřebuje účelovou propagandu ani silácká gesta. Díky tomu nemusí být ani na nikom závislý. Nepotřebuje nepřátele, a tedy ani pomluvy, a musí se postavit jen proti těm, kdo ohrožují občanskou slušnost, svobodu a demokracii, proti těm, kdo podrývají důvěru občanů v náš společný stát.

Prezident představuje republiku i směrem do zahraničí a mně záleží na tom, abychom vůči našim partnerům v EU, v NATO i jinde vystupovali co nejpřesvědčivěji. Jako spolehlivý a přiměřeně sebevědomý partner, který drží slovo, jako země, kde platí dohody a právo. Dobrá pověst se nezískává siláckými výroky, a už vůbec ne chlubivostí. Máme nač navázat a máme se o co opřít: o světlé stránky a postavy naší historie, o krásnou zemi a mnoho schopných, pracovitých a poctivých lidí. O naši mládež, které zůstáváme něco dlužni. Přes všechny chyby transformace se naše země stala parlamentní demokracií a mnozí už ve svobodných podmínkách něco dokázali. Jistě se dokážeme sami vyrovnávat i s tím, co nás tíží a brzdí.

Česká povaha nesnáší falešný patos a raději se sama sobě směje. Ale to je také výraz sebevědomí a vnitřní síly, která se nepotřebuje vytahovat před druhými. Jen člověk s vnitřní silou a odvahou dokáže být kritický k vlastním chybám i tolerantní k druhým. Ze své vlastní politické zkušenosti tuším, jak náročná je úloha budoucího prezidenta. Proto se o tuto těžkou službu ucházím po zralé úvaze. Prezident bude poměřován svými velkými předchůdci, zejména Masarykem. Chtěl bych si vzít k srdci jeho heslo "Nebát se a nekrást". Je prosté, nepatetické, aktuální - a přece se tak obtížně naplňuje. Věřím, že bych se mohl stát dobrým prezidentem České republiky.

Autor je kandidát na prezidenta ČR.