Slovenská "CNN" do česka?

Pochybovačné hlasy se na Slovensku objevovaly už v momentě, kdy bývalý novinář a Dzurindův mluvčí Martin Lengyel oznámil, že společně se svými dvěma kolegy žádá o licenci na čistě zpravodajský kanál. To bylo v létě roku 2000 a společnost C.E.N. o pár měsíců později licenci skutečně dostala.

POZOR POZOR, VOLÁ DZURINDA!

Mezi slovenskými novináři se tehdy chystané televizi říkalo posměšně "Dzurindovo okénko" a jedním z těch, kteří projekt stanice pojmenované TA3 hned zpočátku zpochybnili, byl spolumajitel soukromé televize Markíza Pavol Rusko. Ten je sám mužem velkých politických ambicí, takže logicky předpokládal, že zpravodajská televize bude "dotována" z politických důvodů. A že bude komplikací jak pro jeho plány mediální, tak politické. Martin Lengyel však "politické propojení" od počátku vehementně popíral: "Měl jsem se svými dvěma kamarády odjakživa sen dělat zpravodajskou televizi. A ten sen jsme se rozhodli si splnit," říká.

Projekt provázely obtíže ještě dřív, než se stačil odlepit od země. Původním investorem měla být slovenská firma Hanco, ale ta v prosinci 2000 od další spolupráce s Lengyelem upustila. "Nemělo to žádné nečitelné pozadí, prostě jsme se nedohodli," tvrdí Lengyel. V té době již běžela lhůta ke spuštění stanice vycházející z licence. Nastalo několikaměsíční horečnaté hledání nového investora.

O kolik peněz šlo? Zhruba o 150 miliónů slovenských korun. "Měli jsme původně velké oči a základní rozvaha počítala se 300 milióny, ale pak se naše představy více přiblížily realitě. Navíc pokročil i vývoj technologií, takže vybavení televize bylo možné pořídit levněji," říká Lengyel. Ovšem ani 150 miliónů neroste na Slovensku na stromech. "Měli jsme určité nabídky, které ovšem předpokládaly, že ustoupíme z formátu čistě zpravodajské stanice. Že budeme vysílat i jiné typy pořadů, například filmy nebo zábavné estrády, a tak se více přiblížíme modelu klasické komerční stanice. Ale to pro nás bylo nepřijatelné. Než vysílat seriály a estrády, to bychom raději vrátili licenci," říká Lengyel dnes.

Jako investor se nakonec vynořila poněkud záhadná britská společnost Millenium Electronics. Jak s ní držitel licence firma C.E.N. zahájila jednání, není úplně jasné. Martin Lengyel na toto téma mnoho konkrétního nenamluví. "Vždycky jsem měl sen sedět v letadle vedle zakladatele CNN Teda Turnera a domluvit se rovnou s ním, ale to se mi nepovedlo. Ale v našem hledání investora šlo do značné míry také o náhodu," říká o jednáních předcházejících podepsání smlouvy s Millenium Electronics. Podle Lengyela jde o klasického rizikového investora. Peníze investuje krátkodobě a jeho cílem je po etablování firmy na trhu svůj podíl co nejrychleji prodat. Na rozdíl od české Novy či TV3 neutvořila firma Millenium Electronics společně s C.E.N. žádnou "servisní organizaci", ale vstoupila přímo do společnosti C.E.N. V té dnes vlastní kolem 55 procent akcií a lze čekat, že tento podíl prodá zhruba do tří let. Strategickým partnerem by se pak už stala přímo nějaká mediální (zřejmě nadnárodní) společnost. "Buď televizi ovládne částečně, nebo zcela - a pak bude samozřejmě jejím právem vyměnit i management. Ale o tom dnes ještě nepřemýšlíme," říká Lengyel.

NÁŠ ČLOVĚK V BRATISLAVĚ

Plán Slováků založit "svou CNN" vyvolal v Česku pochybovačné nadzvednutí obočí, definitivně si však i v českých mediálních kruzích získal pozornost jmenováním Zdeňka Šámala do funkce šéfredaktora. Šámal pracoval jako zahraniční zpravodaj ČT v Moskvě, po návratu řídil redakci zpravodajství a nakonec se s ČT ve zlém rozloučil (dodnes vede s Kavčími horami soudní spor). Stal se šéfreportérem časopisu Týden, brzy poté však přišla nabídka ze Slovenska. "Dvakrát nebo třikrát jsme se s Martinem Lengyelem sešli v Praze a nezávazně mluvili o tom, jak by spolupráce vypadala. Mnoho lidí mi tvrdilo, že zpravodajská televize je ve střední Evropě pitomost. Ale mně se ten projekt líbil. Dal jsem pouze jedinou podmínku: že se rozhodnu, až se mi narodí syn. To se stalo 18. ledna a zhruba o týden později jsem Martinovi zavolal, že to beru," říká Šámal.

Jak Lengyel na Šámala přišel? To je skutečně kuriózní. Šámala mu doporučil "všeználek" české politiky a bývalý Havlův úředník Jiří Pehe. "Setkali jsme se na jakési konferenci nevládních organizací v Brazílii. To bylo v listopadu 2000. Jeli jsme vedle sebe v autobuse, já se ho zeptal, jestli nemá nějaký tip na dobrého televizního profesionála, a on mi řekl: ,Zkuste Šámala. Ten je teď volný.'" Samotnému Lengyelovi přijde tato historka kuriózní i z toho důvodu, že o TA3 před časem jakýsi slovenský novinář napsal, že je "televizí Pražského hradu". "Určitě neměl ani potuchy, jak jsem se se současným šéfredaktorem seznámil. Takže možná jsme skutečně hradním vysílačem," směje se Lengyel.

Jiná otázka je, proč chtěl pro rozjezd televize povolat člověka z Čech. "Potřeboval jsem člověka, který je dobrý novinář, výborný organizátor a má zkušenosti s televizí. Všechna tato tři kritéria Zdeněk Šámal splňuje. Ale samozřejmě mně vyhovovalo i to, že je cizinec. My jsme už před rozjezdem měli pověst, že jsme Dzurindova televize, a tak jsme potřebovali někoho, kdo na Slovensku nemá žádné vazby na politické strany, s nikým se nekamarádí a není riziko, že mu budou telefonovat politici. Takový člověk může být jen někdo zvenčí," říká Lengyel. Zdeněk Šámal nastoupil v Bratislavě v květnu, vzápětí poté se na Slovensku objevil další známý český novinář: bývalý šéfredaktor MF Dnes Petr Šabata, jenž nastoupil jako šéfredaktor slovenské Pravdy. Mohlo to vypadat jako česká mediální invaze, ve skutečnosti to však byla náhoda. Další jména už nenásledovala.

NA ZAČÁTKU BYLY MRAKODRAPY

Oficiální start TA3 byl naplánován na 23. září 2001. Zhruba dva týdny před tím chtěl Šámalův tým vyrábět již plnoformátové vysílání, první celodenní sedmnáctihodinovku odvysílal "do zdi" 10. září. O den později přišly známé teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu, a tak 11. září televize své vysílání aktuálně, i když "nanečisto", spustila. O dvanáct dní později začala už vysílat oficiálně. Získala i satelitní licenci. Teoreticky může konkurovat "velkým" televizím, které signál šíří z pozemních vysílačů. Slovenský televizní trh má však svá "špecifiká". Nejsou zde peoplemetry, takže průzkumy sledovanosti se provádějí takzvanou deníčkovou metodou (respondenti si poznamenávají do sešitu sledované pořady), která je však považována za velmi nespolehlivou. Navíc je takových výzkumů víc a traduje se, že nejlépe dopadne vždy ta televize, jež výzkum zadala.

Čímž se vracíme k zásadní otázce: může na Slovensku přežít čistě zpravodajská televize? Odpověď zní: to záleží na příjmech z inzerce. Provozní náklady televize odhaduje Martin Lengyel na "osmdesát až sto miliónů slovenských korun, spíš ovšem u té dolní hranice". Pokud se podaří udržet náklady takto nízko, pak investorem schválený byznysplán předpokládá, že do provozního zisku by se stanice měla dostat na přelomu letošního a příštího roku. "Zatím se zdá, že to splníme. Vypadá to dobře," říká Lengyel. Ale na otázku, kolik stojí na TA3 reklama, jen mává rukou. "Na Slovensku nemá smysl mluvit o nějakých ceníkových cenách. V České republice se cena odvíjí od sledovanosti, na Slovensku od toho, jaký má klient rozpočet a kolik je ochoten zaplatit," říká. TA3 zrušila spolupráci s agenturou a dnes svůj reklamní prostor prodává sama. Údajně k naprosté spokojenosti.

CNN? ANO I NE.

Mediální kritici se shodují: TA3 není špatná. Nabízí solidní a v porovnání s ostatními slovenskými stanicemi plně konkurenceschopné zpravodajství, které je na slovenské poměry velmi objektivní a vyvážené. Formát stanice je takový, že se vlastně celý den opakuje základní půlhodinový zpravodajský blok, v němž se postupně a spíše nenápadně objevují aktuální zprávy. Výhodou TA3 je rychlost a flexibilita: když se koná nějaká důležitá událost nebo třeba jen významná tisková konference, přeruší vysílání a přenáší živé záběry. Se ctí se TA3 vypořádala i s válkou v Afghánistánu, kde operoval mimořádný zpravodaj Martin Rajec. Ovšem opět bylo základní podmínkou to, aby ani toto mimořádné vysílání moc nestálo. "Martin je skromný kluk. Spal na zemi, živil se rýží," říká Šámal. TA3 je kanál pro ty, kteří se chtějí dívat na zprávy bez ohledu na to, v kolik hodin přijdou domů. Kdo si zapne TA3 a dívá se aspoň půlhodinu, dostane stejnou "porci" zpráv, jako kdyby na ostatních kanálech sledoval hlavní zpravodajskou relaci mezi sedmou a osmou večer. Ale nic víc. TA3 nemá - na rozdíl od CNN, ale i jiných zpravodajských televizí - žádné pravidelné publicistické pořady. Nevysílá tematické bloky, velké rozhovory ani politické diskuse. TA3 je v dnešní podobě "levná" televize a je to na ní vidět.

Nezávislí analytici odhadují tržní podíl TA3 jako velmi nízký. Zpravodajská televize se od ostatních kanálů liší: nemá "prime time" a sleduje ji velmi vyprofilované publikum. V zemi s pěti milióny obyvatel nemohou být příjmy tak vysoké, aby pokryly byť minimalizované provozní náklady. Neexistence peoplemetrů je proto pro Martina Lengyela a jeho tým paradoxně spíše výhodou. Jakmile slovenský trh peoplemetry zavede (a po nástupu "Železného" kanálu Joj je to jen otázka času), lze čekat, že tržní hodnota reklamního času na TA3 poklesne. Určitou nadějí je expanze TA3 do dalších zemí: v tento moment přichází v úvahu pouze Česká republika. "Ano, naší nejbližší ambicí je udělat zpravodajskou televizi v Čechách. S novým týmem a samozřejmě v češtině, ale se stejným technologickým zázemím a obdobným vysílacím schématem," říká Lengyel.

TA3 ostatně už nyní s českým mediálním trhem i českým publikem docela hodně koketuje. Českým elementem je nejen šéfredaktor Šámal (v poslední době se hodně spekuluje o jeho návratu do Prahy, kde by se měl stát novým šéfredaktorem Týdne), ale i někteří spolupracovníci (minulý týden odvysílala TA3 reportáž bývalých veřejnoprávních reportérů Vítka a Šprongla) - a hlavně diváci. Mnoho Čechů má TA3 v nabídce své kabelové televize. Řada z nich tuto televizi občas sleduje a říká: ano, něco takového bychom si nechali líbit i v češtině. Kdo to zaplatí, je nemusí zajímat.