Země po roce vlády Vladimíra Špidly

Byl to rok změny. Když před dvanácti měsíci sestavoval Vladimír Špidla svou vládu s nejtěsnější většinou ve sněmovně, ptali se pochybovači: Jak chce vládnout s koalicí, v níž by měli spolu držet Hana Marvanová a Petr Lachnit? Nebo Jan Kavan a Vladimír Mlynář? Jak dlouho může taková sestava vůbec vydržet?

Ne že by po roce takové otázky ztrácely na aktuálnosti. První čtvrtina Špidlova plánovaného pobytu ve Strakově akademii přesto dokázala, že zdánlivě slabý premiér a nesourodá, křehká koalice dokáže prosadit nemálo z toho, co si předsevzali. A země tu změnu pocítila naplno.

Nevolejte Zemanovi

Vladimír Špidla už dlouho před volbami avizoval, že by rád vládl s lidovci a s menším nadšením připouštěl i spolupráci s Unií svobody. Ten názor přitom nezněl uvnitř ČSSD vůbec samozřejmě. Prominentním kritikem Špidlových plánů byl především Miloš Zeman, který sice prohlašoval, že svému nástupci nebude do práce mluvit, záhy po dobrovolném odchodu na Vysočinu však změnil názor. Špidla, který až do chvíle vítězných voleb vůbec nepřipomínal rozhodného politického vůdce, však loni v červnu prosadil svou.

Úplně všechno mu podle plánu nevycházelo. Kabinet se málem rozpadl hned po dvou měsících, když mu unionistka Hana Marvanová poslala k ledu balíček popovodňových ekonomických zákonů. Vůbec nejhorší porážku koalice utrpěla při zimní volbě prezidenta republiky. Nejde ani tak o to, že se prezidentem stal opoziční kandidát Václav Klaus - koneckonců bez hlasů koaličních poslanců a senátorů by Klaus na Hrad nikdy nedosáhl. (Dokonce i vicepremiér Pavel Rychetský v rozhovoru pro MF DNES ještě před zvolením Klause prohlásil, že by bývalý premiér na Hradě nebyl katastrofou.)

Pro soudržnost koalice - a zejména pro Špidlovu pozici v jeho vlastní straně - byl mnohem horší nemilosrdný způsob, jakým Špidla a jeho vicepremiér Stanislav Gross poslali v rámci "operace důchodce" z druhé volby zpátky na Vysočinu jejich společného učitele Miloše Zemana. Vyvrcholil tím Špidlův "úprk od Zemana": premiér vsadil od počátku na zřetelný odstup od časů opoziční smlouvy, kterou sám v roce 1998 podepsal a celou dobu spolehlivě naplňoval. Po loňském červnu ale mělo být vše jinak. Ještě těsně před loňskými volbami se Zemanova vláda s prvním vicepremiérem Špidlou snažila protlačit neprůhledné a korupcí zavánějící obchody za téměř dvě stě miliard: nákup stíhaček Gripen a stavbu dálnice D47 do Ostravy.

O gripenech se po volbách přestalo mluvit téměř okamžitě, smlouvu na dálnici zrušila Špidlova vláda i za cenu více než šestisetmilionové smluvní pokuty. A to byly jen ty největší "rány": na ministerstvech (například zahraničí, školství či pro místní rozvoj) začala krátce po volbách skutečná "akce čisté ruce", ze sejfů začaly vypadávat další a další podezřelé smlouvy, policie začala stíhat první lidi za korupci při veřejných zakázkách na ministerstvu zahraničí. Řada sociálních demokratů si v kuloárech kladla otázku, jestli ještě opravdu vládne jejich strana.

Nevolejte Železnému

Miloš Zeman býval pro ODS "pragmatik", s nímž se bylo čtyři roky možné dohodnout téměř na všem. Vladimír Špidla je pro politiky ODS "ideologický fanatik", "Stalin", "jeden z bodů osy zla" anebo "normalizátor". (Mimochodem, bývalý komunista Zeman se svými nomenklaturními poradci se od ODS nikdy nedočkal tolika invektiv nějak spojených s komunistickými reáliemi jako antikomunista Špidla, který v KSČ nikdy nebyl.)

Nejvypjatější střety plné emocí a osobních urážek se teď ve sněmovně odehrávají vždy, když se jedná o média. Koalice v dubnu odvolala "velkou" vysílací radu, zaštiťující někdejší pevné spojenectví ODS - ČSSD a televize Nova. Krátce poté, po soustředěném tlaku koaličních politiků na majitele Novy z PPF padl i dlouholetý vládce nejvlivnější televize Vladimír Železný.

ODS obvinila koalici ze snahy ovládnout kritická média, koaliční politici se ovšem hájí tím, že se jen snažili rozetnout zhoubné propojení politické a mediální sféry. Ten argument by zněl logicky, kdyby však koalice dokázala odolat pokušení a novou vysílací radu neobsadila téměř výhradně svými lidmi - stejně to udělala i při květnové výměně třetiny členů Rady ČT. Na pět míst dosadila pět svých kandidátů, a fakticky si tak zajistila, že se do čela veřejnoprávní televize nedostane "nespolehlivý" ředitel.

A teď finance

Stará poučka říká: Co vláda nedokáže prosadit první rok po volbách, už nikdy poté nedohoní. Špidlův kabinet si teď naplánoval zdaleka nejsložitější a nejdůležitější operaci své existence: reformu veřejných financí. Pravice tvrdí, že měla být razantnější, odbory zase tvrdí, že na reformu nejvíc doplatí sociálně slabí. (Jediný, kdo snad zatím o reformě nic zásadního neřekl, je vicepremiér Stanislav Gross.)

Špidla hraje vabank a tvrdí, že když neuspěje, jeho vláda končí. Po roční zkušenosti s premiérem mohou i jeho zarytí odpůrci věřit alespoň tomu, že to Špidla myslí opravdu vážně.