Těžký život bez inflace

Když se před startem eura podařilo v Evropě růst spotřebitelských cen stlačit bezpečně pod tři procenta, hovořili analytici o tom, že na starém kontinentu inflace neexistuje. Pokles té české na 1,2 procenta v letošním červnu už vypadá jako vtip, který si z nás tropí koruna a zemědělci. Právě ceny potravin a dovozy totiž mají rekordní údaj na svědomí.

Skoro to vypadá jako nějaký okamžikový výpadek z rozumné trajektorie. Analytici jej ale do jisté míry předpokládali (i když ne takový pokles) a nyní tvrdí, že v červenci můžeme jít ještě níž. Vedle zlevnění pohonných hmot a potravin totiž vykázala česká ekonomika zpomalení růstu dalších cen, jsou zde tedy znatelné dezinflační tendence.

Minulý týden se nechal guvernér České národní banky Zdeněk Tůma slyšet, že při takovém vývoji nakonec centrální banka asi sníží své sazby. Naposledy to učinila v dubnu, hned o půl procentního bodu a teď se čeká možná stejný rozměr. Klíčová repo sazba by se tak mohla dostat na 3,25 procenta. Pomohlo by to podnikům, které mají úvěry nastavené například na klouzavé průměry sazeb na mezibankovním trhu. Zlevnilo by to jejich financování v době, kdy pokles cen dovozového zboží nutí zlevňovat i domácí producenty, kteří vyrábějí pro spotřební trh. Celkově na ekonomiku asi další snížení sazeb vliv mít nebude. Inflaci těžko nadzvedne, protože poptávku může motivovat až v horizontu jednoho roku či ještě delším. Česká ekonomika to však zase tak nutně nepotřebuje. Prochází stále ještě růstovým obdobím, takže ČNB nečelí japonskému syndromu, kdy japonská centrální banka snížila sazby na úroveň pouhým okem nezachytitelnou, a stejně to ekonomice procházející hlubokou krizí institucí nepomohlo.

Naopak je třeba spíš ulevovat, než motivovat. A protože banky musí udržet své už tak stlačené marže na úrovni, při níž se vydělává, nelze počítat s tím, že úvěry budou klesat stejným tempem jako inflace. Bankám je ouvej, a tak ždímají drobné klienty. Jenže - konkurence na trhu vkladů i spotřebních úvěrů je velká, takže i když marže dosahují slušných úrovní, stejně všichni drží úvěry na nejnižší přijatelné úrovni a vklady potom kvůli udržení marží až pod úrovní inflace. Někdo to dokonce považuje za hodné zájmu ze strany ochránce lidských práv. Ombudsman také už obdržel podnět dovolávající se práva na nezcizitelnost majetku, který ale po kouscích zcizuje inflace. Dokud vyšší inflace nevytvoří větší prostor pro práci se sazbami, tak to lepší nebude. A na první pohled se dokonce zdá, že pro centrální banku by další snižování sazeb nemělo velký smysl.

Korunu to neovlivní (úrokový diferenciál není zajímavý a peníze připlývají z jiných důvodů) a inflaci také. A navíc, až na podzim začnou extrémně nízké hodnoty inflace mizet a objeví se očekávání jejího růstu v roce příštím, budou se muset sazby o to více zvedat. Tím spíše, že nová vláda oznámila růst deficitu veřejných financí v nejbližších letech.

Snížení sazeb má ale ještě jeden význam - zlevní se sterilizace peněz a vylepší se hospodářský výsledek České národní banky. Takže se snížení sazeb asi opravdu dočkáme, pravděpodobně na řádném zasedání bankovní rady 25. července. Na ekonomiku jako celek to ale zásadní vliv mít nebude.

ROMAN POSPÍŠIL, PRÁVO

obsah | publicistika