Neprávem odpíraná občanství

Oceňuji zveřejnění článku Vzpomínky na Vladislava Slavíka. Ráda bych jen upozornila na jednu věc ,která bratru Slavíkovi možná ušla, a sice: všichni Češi dnes doma i v zahraničí, s výjimkou 30.000 rodilých Čechů v USA, kteří nabyli americké občanství po 7. květnu 1957, a v Kanadě, kteří nabyli kanadské občanství po lednu 1993 anebo z jakýchkoli důvodu nemají český pas, se dnes mohou těšit z dvojího, českého a jiného státního, občanství.

Dvojí občanství, které údajně stávající český zákon o občanství nepřipouští, dnes mají statisíce Čechů ve všech zemích světa, statisíce Čechů v ČR, a stovky veřejných činitelů, hokejistů, politiků, členů české vlády, herců, fotbalistů i řadových občanů ČR. Jako takoví si mohli od roku 1993 dodnes obstarávat všechny své záležitosti ve vlasti, osobní, profesionální, restituční, a tak dále.

Zůstává tedy jen ona výšezmíněná menšina 30.000 rodilých Čechů v USA a v Kanadě, která nejenže byla násilím vyloučena ze státního a rodného společenství, navíc, násilným zadržováním jejich českého občanství, je dodnes pošlapáváno, odmítáno a zadržováno jejich právo na jakékoli sebemenší restituce - Odškodnění, která jsou dnes a denně poskytována jiným jejich spoluobčanům, kterým jejich české občanství násilím zadržováno nikdy nebylo (stačí podívat se na výzvy a oznámeni na webu Velvyslanectví ČR ). Mnozí z žadatelů o nacisty nebo komunisty protiprávně ukradený majetek dnes ani osvědčení o českém občanství nepotřebují.

Mluvit proto o tom, že bratr Slavík se "distancoval od těch, pro něž návrat majetku byl hlavním zájmem", znamená přidávat k materiální, fyzické, administrativní a občansko-právní perzekuci těchto českých obětí dvou zločinných diktatur navíc ještě urážku. I já jsem měla čest znát bratra Slavíka, a jsem si jistá, že kdyby mu byla bývala známá skutečnost, kterou dnes mnoho Čechů v zahraničí s dvojím občanstvím a vyřízenými restitucemi nechce přiznat, nikdy by byl podobná slova ani nevyslovil. Bratr Slavík byl navíc ke všem svým krásným vlastnostem, o kterých se zmiňuje Jan Renner, člověkem a Čechem navýsost spravedlivým. Rašínovo přísloví: "Za práci pro vlast se neplatí", jak všichni víme, platilo pro všechny Čechy v USA a v Kanadě i v jiných zemích, až do toho ledna 1993......pro uprchlíky i pro všechny "krajany"... Od roku 1993 "pracují pro vlast" po celém světě Česká centra, konzuláty, obchodní komory, atd.... Ještě jsem se nesetkala s jediným mladým zaměstnancem těchto zařízení, který by za svou "prací pro vlast" nebyl profesionálně placen....

Těch 30.000 rodilých Čechů v USA a v Kanadě ožebračených nejen o ty majetky (v mnohých případech ani tito lidé žádné materiální požadavky na vlast nemají), restituce, odškodnění a volební právo, ale i jen o prostou souáležitost s vlastí, o české státní občanství, o možnost letet domu bez víza (z Kanady) a o možnost nemuset se doma, ve své vlasti, hlástit do tří dnů na "cizinecké policii", jsou mnohdy již v pokročilém věku, mezi 60 - 90.... Mnozí z nich se domů, do vlasti, už nikdy nepodívají.... Odpírat takovýmto Čechům jejich sounáležitost s českým národem, českým státem, bylo, je a pokud to nebude rychle napraveno i zůstane zločinem proti všem celým světem uznávaným lidským právům, neslýchanou diskriminací pouze arbitrárně vybraných "některých" a, ano, mezinárodním zločinem (násilné zadržování identity, občanství a přístupů k majetkovým vyrovnáním, což zakládá obstrukci spravedlnosti).

Jiřina Fuchsová

(autorka je od roku 1964 členkou SVU, od roku 1946 členkou Sokola Plzeň, o roku 1970 členkou Sokola v Los Angeles, od roku 1967 členkou Katolické mise LA a od roku 1970 členkou CSRNA)

obsah | publicistika