Česko? Czech? Nikdo přesně neví, jak má tét zemi říkat

Česko, nebo Česká republika? Je to zvláštní, ale jedenáct let po rozchodu se Slovenskem nevíme, jak naší vlasti máme říkat.

Je pořád mnoho lidí, kterým Česko "neleze z pusy". Přitom je to název, který figuruje v mapách a v oficiálním slovníku států OSN, a jazykovědci upozorňují, že je i spisovný.

"Chceme lidem říci, že na takovém názvu není nic divného ani směšného," prohlašuje Leoš Janeček z katedry sociální geografie Univezity Karlovy, který byl jedním z iniciátorů včerejšího veřejného slyšení o názvu země v Senátu.

Ten se náramně rozčílil, kdykoli viděl například české hokejisty s dresy s nápisem CZECH. On i další poukazovali na to, že jde o nepřeložitelný nesmysl. Hokejový svaz se nakonec rozhodl pro změnu a nápis z dresů zmizel. Stejně tak zastáncům Česka vadí, že soudy zapisují takové názvy firem, které komolí název republiky. Co však řadoví lidé? Před lety navrhovali místo Česka kuriózní názvy Slez-Mor-Če, Bohemia, Čecho-Mor i Země České.

Jeden z mála průzkumů na toto téma vznikl už v roce 1997, tehdy si Česká společnost pro propagaci a public relations objednala průzkum, v němž chtěla zjistit, jak je pro veřejnost přijatelný název Česko. Z 910 oslovených občanů se pro Česko vyslovilo 46,3 procent a pro Českou republiku 24,1 procento. Někteří lidé, dohromady 18,4 procenta, navrhli i Čechy.

Šéf této společnosti Dušan Pavlů říká, že se v obchodu už Česko používá stále častěji. "Jsme tomu moc rádi. Dává to množství možností, dá se umisťovat výborně na reklamní předměty, je to výrazné a úderné," říká Pavlů. Přál by si, aby se Česko ujalo ještě více.

Úředníci ministerstva zahraničí však prohlašují, že nemají důvod cokoli měnit. "Naši diplomaté ani my sami skutečně nepoužíváme název Česko, protože v ústavě je zakotven oficiální název Česká republika. Česko nikdy nikde nebylo oficiálně schváleno, nedovedu si představit, že bychom je například používali v našich nótách," míní Dana Pavlovská z ministerstva. Jeden z velvyslanců však přiznává: "Při oficiálních příležitostech sice používám Česká republika, ale při méně formálních pak klidně použiji i Česko."

Odpůrci názvu Česko jsou však prezident Václav Klaus i jeho předchůdce Václav Havel. "Když to slyším, mám pocit, že po mně lezou slimáci," řekl v minulosti Václav Havel.

A co premiér Vladimír Špidla? "V hovorové řeči mi Česko nevadí. V ústavě by měla ale zůstat Česká republika."

Název se stále měnil

Název státu po roce 1918 se několikrát změnil. Nejdříve tu byla Česko-Slovenská republika, pomlčka však brzy zmizela a zbylo Československo.

Druhá republika nesla název Česko-Slovensko. Po válce se vrátil název Československá republika, v roce 1960 přibylo slovíčko "socialistická". V roce 1990 byl přijat název Československá republika v Česku a Česko-slovenská na Slovensku, vzápětí se změnil na Českou a Slovenskou Federativní Republiku. Od rozdělení státu v roce 1993 je tu Česká republika.

Made in Czech, vyrobeno v Čechovi

Je jedno, jestli se Josefovi říká Josef nebo Pepa, pořád je to správně. Jméno Josef je tu však jen pro oficiální příležitosti.A s Českou republikou a Českem se to má podle jazykovědců podobně.

"Potíž je, že cizinci v tom mají guláš, protože jim jasně nezdůrazňujeme, že správně jsou obě jména. Dlouhý název Česká republika si pak zkracují, jak uznají za vhodné," míní Libuše Čižmářová z Ústavu pro jazyk český. Obrazně řečeno: Josefovi pak klidně říkají Pepičko.

Takže když mají přátelům popsat, kam jedou na dovolenou, někdo tvrdí, že do Czechie, další míří do Czechische nebo Czech Republic. Jiní trvají na Czechoslovakia, což našli ve starých mapách. Někdo používá jen slovo Czech, které zná z plechovek piva: Made in Czech. Přitom právě toto spojení je největší nesmysl. "Znamená to: Vyrobeno v Čechovi," kroutí hlavou senátor Vladimír Železný, autor hesla: "Čechy, Morava a Slezsko, to je naše Česko." "Jednou tu může být třeba Islámská džamáhírija česká nebo království, ale pořád přece budeme geograficky Česko," tvrdí.

"Je pravda, že v zahraničí to způsobuje nejedno zdvižené obočí, že se nedokážeme dohodnout, jak se jmenujeme," přiznává senátor Petr Pithart. "Všichni se ptají, co máme za problém. Pokud jasně neřekneme, jak nám mají říkat, staneme se podivíny, kteří neumějí říct MY."