Čeští a slovenští vojáci spolu mluví anglicky

Přestože o členství Bratislavy v Severoatlantické alianci není stále rozhodnuto, odhodlala se česká generalita a vedení ministerstva obrany k riskantnímu tahu - "přistupovat ke Slovensku tak, jako by už v NATO bylo". Ve slovenských Topoľčanech, kde vznikla společná česko-polskoslovenská brigáda, to připustil ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

Čeští vojáci i pražská politická reprezentace tak během posledních čtyř let otočili o sto osmdesát stupňů. Armáda byla ještě ve druhé polovině devadesátých let jednou z posledních složek, v níž i za Mečiarovy vlády fungovala alespoň nějaká spolupráce. Ta byla ale rázně přeťata ve chvíli, kdy bylo na madridském summitu NATO v roce 1997 oznámeno, že kvůli porušování demokratických zásad ze strany tehdejší slovenské vlády nebude Bratislava součástí první vlny rozšiřování aliance. I poté ale přetrvaly korektní vztahy vedení obou armád. A to nejen díky silným osobním vazbám, ale i jako výsledek téměř bezproblémového rozdělení vojenského majetku - zbraní bylo dost, víc, než mohly obě republiky dohromady potřebovat. Bratislava poměrně rychle překonala dětské nemoci nově vznikající armády, a když se rozhodovalo o prvním rozšiřování aliance, Brusel připustil, že slovenští vojáci jsou na vstup připraveni lépe než jejich čeští, polští a maďarští kolegové.

Nyní, pět let po madridském summitu, Slovensko znovu stojí na pomyslné startovní čáře. A již více než rok vyvíjí Praha a Bratislava společnou - a vpravdě horečnou - aktivitu, která dává vztahům slovenské a české armády více než nadstandardní kvalitu. V moravské Libavé tak v minulých dnech probíhalo už třetí obří společné cvičení elitních jednotek obou států, jež snese srovnání jen s těmi největšími cvičeními v rámci celého NATO. V Kosovu působí společný česko-slovenský prapor a náčelník pražského generálního štábu Jiří Šedivý před nedávnem zaskočil Slováky další nabídkou - chtěl, aby se podíleli na vyslání českých vojáků a zdravotníků do afghánské války.

Nejvýznamnější pomoc ale poskytuje svým slovenským kolegům česká vojenská zpravodajská služba. Ta pomáhá Bratislavě v nejdelikátnější operaci před vstupem do aliance - vyčištění armády od stovek pro NATO nedůvěryhodných důstojníků. Ostatně bez české pomoci by takového "úklidu" Slováci zřejmě nebyli schopni, protože archívy komunistické vojenské rozvědky zůstaly po rozdělení na českém území. Slovenský ministr obrany Jozef Stank, jenž do své funkce nastoupil přímo z postu velvyslance po téměř desetiletém působení v Praze, na spolupráci s Čechy vsadil vše. Aby Česká republika měla na co nejužších vztazích se Slováky i ekonomický zájem, snažil se Stank dokonce prosadit přezbrojení letectva českými bitevníky L-159. Doufal také, že se mu podaří Prahu přesvědčit, aby na oplátku nákupy slovenských zbraní - jako odminovacího systému Božena či samohybných kanónových houfnic Zuzana - podpořila upadající slovenský zbrojní průmysl. Obě armády ale momentálně dávají přednost nákupu nadzvukových stíhaček, a tak z této spolupráce zatím sešlo. "Měli bychom zájem o ostnatý drát, stany a polní kuchyně," nechal se ovšem slyšet ministr Tvrdík. A tak zatím jediným společným projektem, který byl rozběhnut ve spolupráci všech zemí visegrádské čtyřky - tedy Polska, Maďarska, Slovenska i Česka -, je modernizace bitevních vrtulníků Mi24. Příslušná dohoda byla podepsána minulý týden v Piešťanech. Společná česko-polsko-slovenská brigáda s kamzíkem ve znaku bude se dvěma a půl tisícem mužů největší elitní bojovou jednotkou NATO v rámci celé střední Evropy. Paradoxem je, že v rámci česko-polsko-slovenské jednotky bude velicí řečí angličtina.

Rozsah armádní spolupráce mezi Čechy a Slováky dosahuje již dnes úrovně vztahů mezi sobě nejbližšími spojenci v rámci NATO. Vše ale může přijít vniveč, pokud se po podzimních volbách stane znovu premiérem Vladimír Mečiar. Aliance už dala najevo, že takové Slovensko pozvánku nedostane. Česká armáda by v takovém případě musela znovu udělat rázný škrt a na své vojenské mapě obnovit v oblasti řeky Moravy tlustou čáru.