Je česká justice na správné cestě do Evropy?

Je česká justice na cestě k lepší, pokud možno už skutečně evropské, kvalitě? Příliš mnoho občanů si to zatím nemyslí a sami soudci nebo třeba státní zástupci vypočítávají spoustu příčin, které jsou pro české soudy na této cestě brzdou. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš i jeho první náměstek Josef Baxa však při včerejším hodnocení resortu před novináři nešetřili optimismem.

Ministerstvo: vedou si dobře

PRAHA - Byly položeny základy pro komplexní reformu justice a soudy začaly zvládat donedávna narůstající počty nevyřízených soudních věcí. Tak zhodnotili situaci českého soudnictví po čtyřech letech sociálnědemokratické vlády představitelé ministerstva spravedlnosti na včerejší bilanční tiskové konferenci.

"Již druhým rokem neexistuje ani jedna soudní agenda, ve které by soudy nevyřizovaly více věcí, než jich k nim přijde," řekl ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Jak uvedl Burešův první náměstek Josef Baxa, zatímco v roce 1998 leželo na obchodních úsecích krajských soudů kolem 156 tisíc neskončených věcí, koncem prvního čtvrtletí jich bylo 106 tisíc. Na okresních soudech pak před čtyřmi lety čekalo na projednání necelých 175 tisíc civilních sporů, koncem letošního března jich bylo 153 tisíc, včetně části té agendy, kterou původně vyřizovaly krajské obchodní soudy.

Jako velký úspěch hodnotí ministr vznik soukromých exekutorů vloni v září a také zřízení registru movitých zástav, jenž by měl rozhýbat rozvoj malého a středního podnikání."Od února do května letošního roku byly poskytnuty úvěry za více než pět miliard korun zajištěné zástavními smlouvami, které jsou vloženy do registru. Náklady účastníků přitom činily pouze 160 tisíc korun," řekl Bureš. V trestním řízení, jehož podmínky od letošního ledna výrazně změnila velká novela trestního řádu, se podle vyjádření náměstka Baxy podařilo do praxe úspěšně zavést zkrácená řízení, jichž bylo jen za první tři letošní měsíce více než pět tisíc. Snížil se počet ukládaných nepodmíněných trestů, výrazně naopak stoupl počet případů, kdy soudy ukládají pachatelům obecně prospěšné práce. Přímým důsledkem novely je podle Baxy i pokles počtů obviněných ve věznicích a výrazné zkrácení doby vazby. Argumentem proti stále zpochybňované kvalitě soudních rozhodování je podle Baxy skutečnost, že jen v 16,5 procenta případů rozhodovaných okresními soudy se odsouzený odvolá. V případě i velmi závažných trestných činů, které projednávají krajské soudy, se pak podle jeho slov odvolává méně než padesát procent odsouzených pachatelů.

Kdo může za nekonečné průtahy

Nejen komplikované kauzy, ale i banální případy se u soudu často protahují do nekonečna. Soudci se shodují, že hlavní příčinou je špatná disciplína svědků a bezmocnost justice volat je za to k odpovědnosti. "V tom se Česká republika stále značně liší od západních demokracií, kde je neúčast svědka u soudu naprostým unikátem.

Například ve Spojených státech by jedna neomluvená absence u soudu znamenala pro hříšníka trestní stíhání pro pohrdání soudem," uvedl tiskový mluvčí pražského městského soudu Luboš Vlasák. Na druhé straně se soudci i žalobci shodují v tom, že být svědkem v Česku může člověku změnit život v dlouholeté martýrium.

"Svědci jsou chudáci," míní státní zástupkyně v Praze Jaromíra Biolková a dodává: "Až novela trestního řádu platná od ledna by jim měla trochu ulehčit život." Zatímco dříve totiž svědek vypovídal na policii minimálně dvakrát a poté šel k soudu, dnes v méně závažných případech stačí jeden předběžný výslech na policii a hlavní výpověď učiní až před soudcem.

Situace se ovšem zkomplikuje, pokud jde o závažný trestný čin několika pachatelů. Pak je totiž nutné vyslechnout svědka ke každému obviněnému zvlášť a například v kauze osmičlenného gangu pak vypovídající osoba může být vyslýchána i osmkrát.

Lidé se bojí

Neméně vážnou příčinou, proč se někteří svědci brání soudu jako čert kříži, je jejich strach z případné pomsty obžalovaných nebo jejich kompliců. Právě obavy z následků výpovědi například zásadně ovlivnily letos v dubnu projednávání největší poštovní loupeže v dějinách české kriminalistiky, kde korunní svědkyně podle soudkyně Pavly Augustinové dostala nakonec strach a odmítla další spolupráci, bez které však její usvědčující výpověď nebyla jako důkaz použitelná. Soud nakonec obžalované osvobodil.

Soudci tvrdí, že v naprosté většině případů jsou ale tyto obavy neopodstatněné a navíc existuje tzv. institut utajení. "Svědek se o možnosti utajení dozví na policii při sepisování protokolu. Může o ně také požádat během trestního řízení i před soudem. Rozhodnutí je na orgánu policie, který je zkonzultuje se státním zástupcem," sdělil Právu zaměstnanec tiskového oddělení policejního prezídia Jiří Vokuš. Svědek tak svou pravou totožnost uvede pouze v rámci výslechu u Služby kriminální policie a vyšetřování a ve spisu je veden pod změněným jménem. U soudu pak vypovídá přes mikrofon z jiné místnosti. Podle odhadů loni pražští městští soudci v 397 případech vyslechli až 300 utajených svědků.

Taktika obžalovaných je druhořadá

Zdržovací taktiku samozřejmě podle soudců uplatňují i obžalovaní a jejich advokáti, při odročování soudů však hraje až druhořadou roli. Najčastěji se jedná o náhlá onemocnění v termínu soudu, nepřebírání pošty, zdržování se na jiných místech, než uvedli na policii a podobně. Podle pražského soudce Petra Brauna vede obžalované k takovému jednání především snaha oddálit nepříjemný verdikt, zvlášť, pokud jejich stíhání probíhá na svobodě.

Co s tím?

Předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 Libor Vávra uvádí několik možných postupů v případě nedisciplinovaných svědků a nevazebně stíhaných obžalovaných. Od padesátitisícové pokuty až po trestní stíhání za pohrdání soudem. Problém je ovšem v tom, že pokuty jsou těžko vymahatelné a obvinění z pohrdání soudem jako šafránu.

"V posledním roce si nepamatuji, že bychom zde soudili trestný čin pohrdání soudem," prohlásil například předseda Obvodního soudu pro Prahu 10 Jan Vyklický s tím, že za poslední tři roky ví pouze o jednom případě, který však nakonec řešili jejich kolegové z Prahy 2. Vyhýbání se trestnímu stíhání je sice i jedním z důvodů pro vzetí do vazby, nicméně tento krok je až poslední v řadě, když všechna ostatní řešení selžou.

Podle Vávry existují však další cesty, které by do budoucna mohly urychlit soudní procesy. Mezi ně patří zavedení elektronické databáze, díky které by se zvýšila informovanost soudů o trestních kauzách po celé republice a pomohla jim je koordinovat v případě souběžného průběhu. Problém s doručováním předvolání by soudy mohly vyřešit vlastními doručovateli. "To však vyžaduje značné náklady a justice na to prostě v současné době nemá," uvedl Vávra. Zlepší se brzy úcta veřejnosti k justici a tím i spolupráce lidí se soudy? Soudci krčí rameny.

"Stejně jako ostatní státní orgány si justice buduje své jméno pouze dvanáct let," uvedl již dříve předseda pražského městského soudu Jan Sváček.

LENKA KADEŘÁVKOVÁ, (vac), PRÁVO

obsah | publicistika