Jak se Češi chystají na bruselskou "loď"

Bruselské sídlo Evropského parlamentu působí jako obří, nablýskaná marťanská loď, která si pro přistání nedopatřením vybrala kus Bruselu.

K její "posádce" se přidává a ještě přidá množství Čechů - poslanců, úředníků, mluvčích, poradců tlumočníků. Až se unie 1. května rozšíří, stane se parlament i pro Čechy definitivně jedním z bruselských "domovů", kam budou mířit po desítkách či stovkách. Nabízíme vám malou procházku budoucím "českým" Bruselem.

Vítejte do mraveniště

"Když jsem vstoupil do toho mraveniště, k němuž se dá parlament přirovnat, nebyl jsem nijak unesen. Vypadalo to chaoticky. Ale pak jsem uviděl, že to má jistý řád," říká jeden z prvních českých zaměstnanců parlamentu.

"Marťanská loď" působila vždy podivně, neboť trčela nad starými fasádami domů. Ty už nyní zmizely a je vidět jen roztaženou skleněnou stavbu parlamentu EU, v níž najdou nový "domov" mnozí Češi a Češky, kteří míří do Bruselu. Kanceláře pro mnohé z nich se teprve stavějí - vzniknou tam, kde ještě nedávno stály chátrající domy.

Lidské mraveniště v parlamentních chodbách, které lze sledovat z vyšších pater, přijímá a přijme snad stovky Čechů - mezi nimi i spoustu tlumočníků, protože každý zástupce lidu tu má právo promlouvat ve svém národním jazyce. Tedy Němec německy, Malťan maltsky a Čech česky.

Ale i když má parlament zřejmě největší budovu unie, bude to pro Čechy jen jedno z řady nových bruselských působišť. V "srdci Evropy", jak o Bruselu mluví letištní reklamy, je rozhodně více možných "domovů" než jen nevelké kanceláře a obří chodby parlamentu.

Češi jsou a budou potřební i jinde. Třeba hned kousek od parlamentu - za náměstím obklíčeným restauracemi, bary a hospodami - v nehezké cihlové budově, kde sídlí česká mise při EU. Bez schopných lidí na tomto místě nemá Česko mnoho šancí v unii uspět. Proti její výkonné úřední mašinerii může dojít úspěchu jen jiná výkonná mašinerie. "Jsme zprostředkovateli informací mezi Prahou a Bruselem," popisuje úlohu mise její pracovnice Petra Mašínová. Ale role jejích kolegů je složitější než jen přesouvání informací sem a tam. V pracovních skupinách, které připravují rozhodnutí EU, musí obhájit české postoje - a nejen to. "Člověk tu vyjednává dvěma směry zároveň: s unií, ale i se svým hlavním městem. Občas musí odmítnout požadavek z domova - musí nutit lidi doma k realismu, musí najít odvahu otevřeně říci: Tohle neprosadíte," popsal tuto práci diplomat jedné členské země.

Proto se i u české mise skládá "diplomatický" personál hlavně z lidí, kteří se nevyznají ani tak v diplomatické etiketě, jako spíše v praktických věcech, od hygieny na jatkách až po evropskou kosmickou spolupráci. "Je to tady daleko zodpovědnější a také více stresující. Pracovat v unii znamená sledovat spoustu věcí - od jablek a energetiky až po evropskou ústavu," srovnává Brusel s jinými diplomatickými posty Mašínová.

Zapište se do modré knihy

Ale mise je jen pro desítky lidí. Do Bruselu jich však míří stovky. Většina z nich musí nejdříve projít velmi důkladným sítem unijních testů a pak jsou ti úspěšní zapsáni do "modré knihy", z níž se vybírají adepti na různá úřední místa. Když jsou vybráni, mají své jisté: jasný kariérní postup, který nezávisí na politické vůli a zvůli, hodně viditelné platové změny při každém povýšení, a navíc zajištěné pracovní místo.

Má to však i své slabiny. "Někdy mně tu vadí přílišná zaběhnutost systému. Když za některými lidmi s něčím přijdete, jsou tak trochu překvapeni nečekaným nadšením úředníků z nových členských zemí," popisuje Mašínová své zkušenosti.

Klíčový je růžový bunkr

Řada Čechů už působí v Evropské komisi, což je jakási "vláda" EU. Někteří jsou hned v budově u mise, kde sídlí unijní "ministerstvo" pro vědu. A na další čekají kanceláře v úředně vyhlížejících domech na ulicích Beliard a Loi, kde sídlí velká část komise. Pro hrstku lidí se časem najde místo i v nejdůležitější instituci EU - v "růžovém bunkru" na ulici Loi, kde sídlí Rada ministrů EU, jež schvaluje všechna klíčová rozhodnutí unie.

Češi v unijních institucích a na misi jsou pořád tíž Češi - jen každý řeší jiný úkol. Ti první, hlavně v komisi, hájí to, co považují za společný zájem Evropy. Ti druzí jsou tu kvůli Česku a jeho zájmům, ačkoliv ani oni nesmějí zapomenout na nutnost najít společný zájem - jinak v Bruselu moc neprosadí.

Zatím mezi nimi není mnoho rozdílů, ani platově ne. Lidé v komisi či parlamentu zatím nastupují do nižších úředních funkcí, kde je čeká plat ve výši tří až čtyř tisíc eur. Čeští diplomaté na tom nejsou o moc hůře. Příjmy sice mají nižší, ale zato jim stát platí byt. A to není málo. Otázka je, co bude, až přijdou první čeští europoslanci a generální ředitelé, tedy lidé s platy devět tisíc eur a více.

Takových srovnávání budou asi ušetřeni jen soudci a lidé, kteří zamíří do unijních institucí mimo Brusel. Není jich málo. Evropský soudní dvůr sídlí v Lucemburku, parlament má další obří budovu ve Štrasburku a seznam měst, kde jsou evropské instituce a agentury, se stále prodlužuje - naposledy v prosinci, kdy se unijní státy dohodly na umístění desítky nových agentur EU.

A tak je jisté, že jednou "přijde" unie i do Česka - že i v Praze nebo v jiném českém městě vznikne něco, co bude mít v podtitulku "instituce EU". Češi, kteří pro ni budou pracovat, pak budou opravdu "doma".

Brusel: Kam míří čeští zástupci

Evropský parlament

Předsedou Evropského parlamentu, kde zasedá 736 poslanců, bude až do června Pat Cox. Českou republiku zde bude zastupovat 24 poslanců, kteří se budou podílet na přijímání řady rozhodnutí EU.

Evropský soudní dvůr

Tvoří jej 25 soudců a deset generálních advokátů. V čele stojí Vassilios Skouris. Soudní dvůr rozhoduje, zda státy, instituce EU a firmy neporušily právo unie, a radí národním soudům. Česko zde bude mít jednoho zástupce.

Rada ministrů EU

Do června jí předsedá Irsko. Členy jsou ministři z každé země unie (jejich složení se liší podle toho, o jakém tématu se jedná). Tento orgán schvaluje všechna důležitá rozhodnutí EU.

Evropská komise

Předsedou je Romano Prodi. Komise, která bude mít od května třicet členů, připravuje návrhy rozhodnutí EU a dohlíží na jejich plnění. Česko bude zastupovat jeden komisař, stovky úředníků a expertů.

Česká mise při EU

V čele stojí Pavel Telička, jenž spolupracuje s pěti desítkami diplomatů, kteří sledují aktivity EU. Jde o hlavní spojovací článek mezi Prahou a unií, přes českou misi proudí informace o plánech EU a postojích Prahy k nim.


Jsem jako cirkusák, říká český úředník v Bruselu

Evropským úředníkem se stal Marek Hannibal rychle. "Dali mně 24 hodin na rozmyšlenou, zda dokážu spojit parlamentní práci se svými studii," vzpomíná na chvíli, kdy se rozhodl, že přejde z Lovaně, studentského městečka, do Bruselu. Teď pracuje jako tiskový tajemník Evropské lidové strany, největší poslanecké skupiny v parlamentu EU.

Jaká byla ta proměna ze studenta v euroúředníka?

Necítím se jako euroúředník - pracuju pro politickou frakci, a tak je má práce poněkud odlišná od úředníka. Z Lovaně, kde jsem studoval a měl kamarády, jsem přesídlil o 30 kilometrů dále, do Bruselu - a je to, jako bych přišel do jiné země.

Zvykl jste si?

Po tom roce a půl se už v Bruselu cítím jako doma, i když některé věci stále nechápu. Třeba chování vůči zákazníkům v obchodě a restauraci, které si nijak nezadá s neochotou českých číšníků. Člověk si musí najít cestu, jak mít Brusel rád. Kritizovat ho je trochu laciné.

Na jaké bariéry či předsudky člověk narazí, když v unii začíná?

Čekal jsem, že se na mě budou dívat přes prsty, protože jsem z postkomunistické země. To se nestalo. Vzali mě mezi sebe, zaučili mě. Hodně mi pomohli Rakušané. A tak asi největší bariérou a šokem je tady počasí: zatímco v Praze svítí slunce nebo sněží, v Bruselu jen prší.

Jak vlastně vypadá práce evropského úředníka?

Připadám si spíše jako cirkusák. Tři týdny v měsíci jsem v Bruselu, týden ve Štrasburku. Zpočátku to vypadalo jako zajímavá změna. Teď už je rezervace hotelů a balení kufrů spíš nepříjemnost.

Takže člověk zná spíše úředníky než Belgičany…

Vzniká tak umělá komunita, která se liší od Belgičanů životní úrovní i zájmy. Není vůbec výjimkou, když mi kolegyně z Malty řekne, že tu zná více Malťanů než Belgičanů. Zato potkat v Bruselu obyčejného Belgičana, to je docela obtížné.

A co evropská byrokracie? Jak s ní člověk zápasí?

S byrokracií jsem měl problémy už doma. Vím, že když něco potřebuju zajistit, tak to někde trvá, jinde mám zase vynikající spolupráci. Prostě i tady to závisí na lidech.

Co práce v unii od člověku vyžaduje?

Jednu vlastnost: že to riskne. Přijde sem, nikoho nezná, takže ho čeká určitá samota. Je docela těžké skamarádit se s někým jiným než s kolegy z práce. Pokud sem někdo jde, jen aby si vydělal peníze, lituju ho. Platí se za to až příliš velká cena.

A co dává práce v unii vám?

Velkou zkušenost: naučil jsem se věci, jež bych se v nějakém normálním zaměstnaní v Česku nenaučil.

MICHAL MOCEK, MF DNES

obsah | publicistika