Šance, slovo, které teď vábí Čechy i Slováky na britské ostrovy

Šance. To je slovo, které spojuje Čechy a Slováky, kteří přijeli hned první týden po otevření trhu práce do Británie. Jsou mladí i postarší, ostřílení harcovníci i zelenáči, tak trochu dobrodruzi i odpovědní otcové. Přijeli však i "kaskadéři" - mladí lidé bez zpáteční jízdenky a bez peněz, a dnes už tedy i bez iluzí...

"Napevno jsem se rozhodl čtyři dny před odjezdem," vypráví u stolečku jedné kavárny na severu Londýna Peter Marcinov z Humenného. "Já už se na to připravuji tři roky," vykládá Roman Žipaj z Vyškova. Jeho kamarád Martin Doležel z Lulče se rozhodl před měsícem a přesně tak je také stará jeho angličtina.

Martin Zíta z Ústí už pracoval ve Švýcarsku, teď má půl roku volno, tak sem přišel naučit se k němčině také anglicky, než zase vyrazí za svou dívkou mezi Helvéty. Pavel Zerner z Lubence pracoval už pár let v USA a pobyt v Česku bral jen jako přestupní stanici.

"Nepřijel jsem tam, abych tam žil," říká ambiciózní mladý muž, který už má za sebou první pracovní pohovory. Anglie je země blízká, ale přesto plná překvapení. Věci, které měly být lehké, jsou obtížné. To, čeho se člověk bál, se ukáže jako snadné. "Lidé jsou příjemní," říká Peter Marcinov o údajně chladných Angličanech.

Bez pomoci je však prakticky nemožné založit rychle bankovní konto - nestačí ani pas, ani peníze v ruce - a bez bankovního konta člověk v Británii vlastně neexistuje. Když lidé doma počítají, dělají často chybu v tom, že počítají výdělek, ale už nikoli reálné náklady na živobytí, které tu jsou podstatně vyšší než v Česku či na Slovensku. Přijela prý paní, která v Londýně čekala dvoulůžkové ubytování za pět liber (250 korun) na noc...

Podle Petra Klobouka ze zprostředkovatelské agentury Czech Us Out se bude muset více než polovina lidí vrátit, protože podcenili přípravu. Jejím klíčem je angličtina. "Hlavní je se domluvit," říká Petr Klobouk. "Pokud přijede zedník bez angličtiny, má malou naději, že by našel práci." Miroslav Košnář z agentury Czechia vypočítává obory, ve kterých je zájem o zaměstnance většinou jde o práci rukama, často mimo Londýn, na dlouhé směny. Minimální mzda je 4,5 libry za hodinu (asi 200 Kč). Tu si nikdo nedovolí nevyplácet, ale zaměstnavatelé těží podle Košnáře z náhlého přetlaku nabídky a více nenabízejí.

"Nebudu si moc vybírat, potřebuji začít," vypráví Žipaj, který se stejně jako jiní do začátku zadlužil několika desítkami tisíc korun.

"První výplata?" Ani neuvažuje. "No začnu splácet dluhy." Teprve za tímto obzorem je lepší angličtina, lepší práce, více peněz, studium.

Podobně je na tom Marcinov, který navíc nechal doma ženu a čtyři děti. Napřed jim chce pomoci, a když vše dobře půjde, přestěhují se všichni do Anglie, protože v Humenném perspektivu nevidí. V Anglii už díky agentuře práci našel.

Britové uvádějí, že mají na půl milionu volných míst. O nedostatku instalatérů se zde vyprávějí už bajky. Ačkoli všichni zmínění měli smlouvu se zprostředkovatelskou agenturou, a tak počítají s první pracovní smlouvou do týdne, lze prý už cítit konkurenci z ostatních nových členských zemí. "Poláci jsou jako vždy o krok napřed," směje se Klobouk.

JIŘÍ MAJSTR

obsah | publicistika