Hana Soukupová: Čekala jsem to jednodušší

Jaké to je, když z toho velkého světa přijedete domů do Karlových Varů, do bytu rodičů?

Je to moc hezký vidět po dlouhé době svoji rodinu. Hrozně si sebe sami vážíme, mamka je na mě pořád hodná a jen tak mi za něco nevynadá, třeba že mám uklidit nebo tak. Naši si vzali dovolenou, ségra kvůli mně nešla do školy, abychom všichni mohli být spolu. Povídali jsme si, chodili na večeře a pro mě to byl najednou strašný klid.

Chodili jste na večeře... Vy si musíte dávat pozor na váhu, ne?

Něco ztloustnout můžu, mám určité rezervy. Jak jsem teď měla spoustu přehlídek, byl to hrozný stres a neměla jsem skoro čas se najíst, tak jsem dost zhubla. Asi pět kilo.

Co je na modelingu nejvíc stresující?

Abych zvládla všechny přehlídky. Někdy jich mám i šest sedm za den.

V jednom městě?

Někdy je to naštěstí v jedné budově, takže jen přejdu z jednoho backstage do druhého. Ale většinou je to všechno v New Yorku na Manhattanu a přebíhám z jedné na druhou v jedné lokalitě. Normálně musím být na přehlídce tři hodiny předem, ale když jich mám sedm za den, respektují to a stačí hodina. Jenže na teplé jídlo si dojít nestihnu stejně.

Na co všechno musíte během přehlídky myslet?

Já nepřemýšlím vůbec nad ničím, cítím se prostě přirozeně. Je to tak hezký, když vyjdu na molo. Strašně dobrý pocit, který nedokážu popsat.

Když teď vidíte módu z druhé strany, je taková, jakou jste si ji představovala?

Myslela jsem, že to bude jednodušší. Když nevíte nic o módě a jen se díváte na modelky na molech, říkáte si, že to musí být skvělé, mít na sobě krásné šaty, procházet se před kamerami a fotografy. A ono to skvělé je, je to opravdu nádherné, ale je to jen setina toho všeho, co to doopravdy obnáší.

A co je ten zbytek?

Třeba to, že lítáte z přehlídky na přehlídku. Že jste jeden den v Miláně, druhý v New Yorku a třetí zase v Londýně. Že před každou přehlídkou musíte absolvovat castingy, na kterých vás vyberou, a fittingy, na nichž vám to oblečení vyzkoušejí a na míru upraví.

I s vaším jménem musíte absolvovat casting?

Já už ne, ale na začátku jsem samozřejmě musela, když jsem ještě nebyla známá. To jsem se hodně naběhala. Třeba když jsem byla poprvé v Paříži, měsíc jsem chodila po castinzích a nedostala žádnou práci. Až ten poslední týden, kdy jsem měla odjíždět domů, mi zavolali z Numéra. Numéro je velmi prestižní módní časopis, takže když mi zavolali: "Hana, bereme tě, zítra fotíš v Londýně," byla jsem nejšťastnější na světě.

Komu jste volala prvnímu?

Já nejdřív zašla do agentury, abych ověřila, že to je pravda. Všichni jsme tam pak seděli a čekali na telefon. Těch patnáct minut bylo snad nejhorších v životě. Byli jsme hodně nervózní a bylo tam úplné ticho. A pak zavolali z Numéra a najednou jsem slyšela jen výskot, lidi na mě křičeli: "Hana, tys to dostala!", hned tam začalo bouchat šampaňské a všichni jsme se radovali jako blázni.

Byl to asi nejdůležitější moment ve vaší kariéře.

To určitě. Tím to všechno začalo.

A teď přišel další. Stala jste se jako jediná žena exkluzivní tváří firmy Gucci na další sezonu. Raketový výstřel mezi absolutní topmodelingovou špičku.

Gucci je jednou z nejprestižnějších módních značek světa. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit.

Fotil vás v současnosti nejslavnější fotograf Mario Testino. Co ho podle vás dělá nejlepším fotografem?

To jak jedná s lidmi, on je strašně fajn. Dokáže navodit úplně skvělou atmosféru, kdy se všichni pořád smějí. Nebojí se udělat si ze sebe srandu a třeba se i ztrapnit, hlavně, že se my kolem dobře bavíme. Ale nic víc vám nesmím říct, protože o podrobnostech focení nebo podobě té kampaně se nesmí mluvit. Když vidíte nové modelky, dokážete posoudit, jestli uspějí?

To asi ne. Jen vím, jestli se líbí mně. Ono to totiž strašně záleží na štěstí.

Vy jste ho měla kdy?

To moje největší bylo právě v té Paříži s Numérem. Kdyby se to tehdy nestalo, možná bych dneska nadále studovala keramiku ve Varech.

Vy jste devět let hrála basketbal a móda vás moc nezajímala. Proč jste se teda vůbec přihlásila na konkurs na modelky?

My jsme se přihlásily se ségrou. Viděla upoutávku ve Spyi, kde slibovali tři tisíce korun těm, kdo najdou modelku. Bylo zrovna před Vánoci a my potřebovaly peníze. A za tři dny nám zavolali, abychom obě přijely i s mamkou.

To, co jste dokázala vy, se před vámi podařilo jen Evě Herzigové a Karolíně Kurkové. Stýkáte se s Karolínou?

Potkáváme se jen na přehlídkách, jinak se nescházíme. Třeba když se ještě s Lindou Vojtovou zkoušíme s Karolínou domluvit, že si v New Yorku zajdeme na večeři, tak nám to slíbí, ale pak nikdy nedorazí.

Jak to vypadá, když si dvě modelky zajdou na večeři? To si vybíráte maximálně z předkrmů?

Ale vůbec ne. Dáme si pořádné jídlo. Klidně i sladké. Těch příležitostí dobře se najíst moc nemáme.

Musela jste přerušit školu. Není vám to líto?

Určitě je. Vždyť taky hned jak skončí tenhle úvodní blázinec, tak si ji také dokončím. Teď na to samozřejmě není vůbec čas, ale já vím, že chci mít vzdělání, a taky ho mít budu.

Kdy vám ten blázinec skončí?

To první období, kdy má člověk opravdu hodně práce, trvá pár let. Třeba Karolína to taky měla první tři roky strašně nabité a nic jiného nestíhala. Teď už nemusí pracovat tolik, má víc času na sebe a spíš dělá interview a tak. Už je prostě ta celebrita. LN: Není to ale blížící se konec? To si nemyslím, ona je hodně chtěná.

Myslím tím to, že když jste v tom prvním období všude, stanete se okoukanou.

Modelka si určitě musí dávat pozor na to, kterou práci bere a kolik. Spíš než brát všechno najednou je lepší vybírat si postupně a pomalu. Aby člověk stále zůstal exkluzivní. Já jsem ráda, že teď dělám jen Gucci kampaň a žádnou jinou. Když teď dostanu hodně dobrých kampaní najednou, příští rok už nemusím dostat žádnou, nebo aspoň ne tak dobrou.

Máte své oblíbené návrháře?

Miluju přehlídky Alexandra McQueena, protože to je jedno velké divadlo. Je to jako představení a my máme hrát role - zatímco na jiných přehlídkách se chodí tam a zpátky a pořád rovně, u McQueena jsme třeba naposledy běhaly, nebo jsem měla hrát, jako že jsem zdrogovaná a je mi to všechno úplně jedno.

vProč vlastně na přehlídkách někdy modelky předvádějí naprosto nepochopitelné šaty, které se vůbec nedají v reálu nosit?

Přehlídky se dělí na houte couture a pret a porter. Ty houte couture jsou show pro lidi, jsou o fantazii návrhářů, o dojmu, který přehlídka na lidi vyvolá, a tím i vnímání značky. Nemají se dát nosit. A pret a porter jsou o nositelných věcech, které mají být použitelné v běžném životě.

Dávají vám firmy oblečení?

Někdy jo. Třeba teď mi Marc Jacobs nabídl, abych si vybrala, co chci. Tak jsem si nabrala plnou tašku.

To vás pak ale přece už vůbec nemůže bavit chodit nakupovat. Jednak oblečení dostáváte a jednak ho na sobě za den vystřídáte tolik, že nemůžete mít chuť pořizovat si něco nového.

Naopak, nakupuju strašně ráda. Většinou totiž potřebuju normální, nositelné věci, jako džíny a bílá trička. Na přehlídkách totiž dostávám oblečení, které se dá použít jen na večírky.

A chodíte na večírky?

Moc ne. Teď jsem byla v New Yorku na jedné party, protože ji pořádala Karolína a byli tam úplně všichni. Ale jinak mě to nebaví. Je tam moc lidí, všichni se mačkají, křičí a vůbec se tam nedá s někým normálně bavit. Navíc nemám ráda alkohol.

Umíte posoudit, proč jste se právě vy dostala tam, kam jiné ne? Třeba co je na vaší tváři hezčího než na ostatních?

To vůbec nedokážu říct. Ale myslím, že každá žena je hezká, rozdíl je jen v tom, co tomu dává a jak se o sebe stará. Když to někoho nebaví, je to vidět.

Co pro to děláte vy?

Používám dobrý krém, francouzský Avéne. Moje pleť dostává hodně zabrat, jak ji každý den několikrát naličují a pak zase odličují, takže když nemám přehlídky, vůbec make-up nenosím. A pak to cestování - když za jeden týden změním třikrát časové pásmo, protože letím do Paříže, pak zpátky do New Yorku a pak zase do Londýna, často se mi stane, že vůbec nemůžu usnout a druhý den jsem strašně unavená.

Berete prášky na spaní?

Beru, protože spát prostě musím. Ale snažím se je nebrat často, abych si na ně nezvykla. Pak když přijde nějaké volno a třeba týden nemusím pracovat, stejně nedokážu usnout, protože moje tělo je v šoku, že nemá ten obvyklý stres. Anebo je tak vyčerpané, že onemocním a týden promarodím v posteli. Ostatní modelky, se kterými jsem mluvila, to mají stejně, i ony třeba několik dní nespí. Co je pro modelku vrchol?

Na přehlídkách je to, když je otevíráte nebo zavíráte, to znamená, když vyjdete na molo první nebo se pak loučíte s návrhářem jako poslední. Ve světě módy pak je to být na titulní straně americké Vogue. To se mi ale asi nepovede, protože oni tam teď nedávají modelky, ale celebrity, herečky nebo zpěvačky. Vlastně poslední modelkou na titulu Vogue byla Karolína.

Které přehlídky jste otvírala?

Naposledy třeba John Galliano, Valentino, Yves Saint Laurent.

Pracujete se světovými topmodelkami. Jaké jsou?

Jak která, samozřejmě. Třeba s Gisele se nemáte šanci bavit, protože se kolem ní pořád točí spousta fotografů. Ona je i ve skutečnosti fakt nádherná. Naomi zase pořád musí být středem pozornosti, kdyby si jí nikdo nevšímal, tak bude hodně naštvaná. Eva Herzigová je hrozně hodná.

Vždycky, když se ptám modelek na drogy, mi všechny odpovídají, že ony je neberou ani nikdo, koho znají.

Přece si nemyslíte, že vám řeknou, že ony sice ne, ale támhleta jo.

Ale berou se drogy, ne?

To jste řekla vy.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

V sobotu odlétám do Paříže, dneska mi potvrdili, že budu fotit titulní stranu pro Numéro. Mám z toho hroznou radost, ale strašně ráda bych tady ještě zůstala aspoň o týden déle. Pokaždé, když odjíždím, je mi hrozně smutno a vůbec se mi nechce. Je to těžké. Aspoň že vím, že když je mi nejhůř a fakt se mi stýská, můžu kdykoliv zavolat mámě a všechno je pak zase dobrý.

JANA CÍGLEROVÁ