Filmař, který nutí diváka přemýšlet

"Že já bych byl nějaký scenárista?" pousmál se režisér Bohdan Sláma, když v sobotu večer přebíral sošku Českého lva za nejlepší loňský filmový scénář. Jak vidno, podle České filmové a televizní akademie je, a dokonce nejlepší.

S autorským filmem Štěstí zvítězil i jako režisér. Celkem sedmi lvy oceněný film tak završil svou úspěšnou půlroční cestu po českých i zahraničních kinech a festivalech.

Štěstí už získalo hlavní ceny na mezinárodních filmových festivalech v San Sebastiánu, Aténách a v Montrealu a zvláštní uznání poroty na 17. ročníku mezinárodního filmového festivalu v italském Terstu. Má také zajištěno promítání v mnoha evropských zemích - už ve čtvrtek se například představí divákům v Německu.

Letos devětatřicetiletý opavský rodák Bohdan Sláma patří k nejdiskutovanějším českým filmařům. Na jedné straně je až nekriticky obdivován za přesvědčivé vykreslení charakterů, za upřímnou výpověď o životě nižších sociálních vrstev, na straně druhé je často odsuzován -za rádoby uměleckou, lacině křečovitou karikaturu venkovských outsiderů, za vykalkulovanou snahu dojímat diváka za každou cenu.

Pravda bude zřejmě úplně jinde. Bohdan Sláma je režisér, který se rozhodl točit po svém. Jeho filmy nejsou žádnými sentimentálně laděnými příběhy, nýbrž poctivými, ale syrově poetickými výpověďmi. Jsou to filmy, za nimiž si Sláma stojí, které vyjadřují jeho pohled na svět. "Mám rád filmy, které mění člověku názor na svět. Když prožiješ pohled někoho jiného, změní to i tvoje vnímání světa. Takže ne příjemné filmy, ale filmy podstatné a důležité," řekl v jednom rozhovoru při uvedení filmu Štěstí do kin.

Včely zrozené u koní

Nejúspěšnější současný český režisér k filmařině nijak úporně nesměřoval. V osmnácti odešel opavský rodák do Prahy studovat na stavební fakultu ČVUT a svůj první - amatérský - film natočil až v roce 1987, ve dvaceti letech. A teprve o tři roky později nastoupil na katedru hrané režie pražské FAMU. Fakultu, na níž dnes působí jako asistent, ukončil poněkud rozpačitě přijatým absolventským filmem Akáty bílé. Jako by jinak nápady nabitému Slámovi docházel dech...

Svou tvůrčí krizi vyřešil po škole svérázně - odešel do Německa a dva roky se tu živil na statku. Měl dost času přemýšlet, oprostit se od filmu a paradoxně v sobě najít sílu začít znovu filmovat. A právě tehdy, když pracoval u koní, začal promýšlet svůj celovečerní debut Divoké včely.

Film o nelehkém dospívání na moravské vesnici sklidil velké úspěchy na mnoha mezinárodních filmových festivalech a v podstatě "udělal" Bohdanu Slámovi jméno (navíc přivedl k Českému lvu slovenskou herečku Zuzanu Krónerovou, která ve filmu ztvárnila stárnoucí vesnickou šlapku).

Divoké včely natáčel Sláma se spoustou neherců v severomoravské vsi Jiříkov, k níž má osobní vztah - od dětství sem jezdil s rodiči na chalupu a rád pozoroval zdejší drsný život. V okolí také natočil svůj první amatérský film. A v Jiříkově také proběhlo první promítání Divokých včel. Zajímavé je, jak byl film místními lidmi přijat. Těm, kteří se na něm podíleli, se líbil, kdežto ty, kteří se v něm neobjevili, naopak urazil. "Já jsem ty lidi ani náhodou nechtěl nějak zesměšnit nebo vynášet jejich bídu na povrch. Co pro mě ale bylo pozitivní, bylo, že to ty lidi vzali s humorem, v tý nadsázce, ve který jsme to dělali. V tom filmu viděli vlastně to, co je na nich kouzelný," vzpomínal režisér na první projekci.

Žít, aby to dávalo smysl

Po návratu z Německa pracoval jako asistent režie a scenárista, ale film si "ohmatal" i z jiných stran. Krátkometrážní projekt Zahrádka ráje, na kterém se podílel, se však minul úspěchem, vlažně byl přijat i nekonvenční beskydský snímek Radhošť.

Před třemi lety se Sláma objevil pro změnu dokonce před kamerou. Když vznikala pohádka Čert ví proč, chtěl její tvůrce Roman Vávra do vedlejších čertovských rolí místo anonymních komparzistů tváře povědomé, nikoli však příliš známé. Požádal tedy některé mladé režiséry. Bohdan Sláma - ještě se spolužáky z FAMU Janem Gogolou a Sašou Gedeonem - nabídku na roli jednoho z pekelníků přijal.

V té době už s oblíbenou partou přátel - Táňou Vilhelmovou, Aňou Geislerovou a Pavlem Liškou - připravoval svůj druhý autorský projekt, drama Štěstí, které vznikalo téměř tři léta a kterým dokázal, že i v době ze všech stran sílících komerčních tlaků je možné točit film jinak, a přesto úspěšně.

Už při dokončování filmu Divoké včely si totiž uvědomil, že spoustu věcí, o které mu v příběhu šlo, nedořekl, a už tenkrát promýšlel osudy hrdinů dramatu Štěstí. Frustrující prostředí moravského venkova v něm vystřídaly ještě bezútěšnější reálie mosteckého industriálního bezčasí. Posun je také ve volbě tématu -zatímco v Divokých včelách popisoval dospívání, Štěstí je o dospělosti a o schopnosti přijmout odpovědnost. A samozřejmě o přátelství a o obyčejném lidském štěstí. "Přátelství je jedna ze základních lidských hodnot, kterou člověk na světě má. Zaplať pánbůh mám hodně přátel a jsem za to vděčný. Přátelství a láska jsou ty základní věci, který nám pomůžou překonat všechno, co je v životě těžké a složité. Když člověk má blízké lidi kolem sebe, může žít tak, že to dává smysl," řekl Bohdan Sláma.

Své postavy má rád

Bohdan Sláma se snaží přáteli obklopovat co nejvíce. A své dvorní herce, produkční společnost Negativ i kolegy na fakultě, za své přátele považuje. V první řadě je mu však oporou žena Mirka, s níž žije v jižních Čechách a vychovává pět dětí. Na venkově, v kontaktu s přírodou, kde se cítí nejlépe, kde je čistý vzduch a hlavně ticho, které má tak rád.

Zbytečné publicity se straní. Lidé z jeho nejbližšího okolí ho považují za plachého, přemýšlivého člověka, jemuž je cizí jakákoli povrchnost.

Ostatně i jeho hrdinové jsou z takového světa - skuteční lidé, jejichž dialogy vyvěrají ze života. Bohdan Sláma se přitom své postavy nesnaží soudit. Jen je pozoruje a má je rád. A staví je do složitých životních situací, protože moc dobře ví, jak nelehký život je. "Když z obrazu života sejmete jeho tíhu a komplikovanost, zatajíte divákům to nejdůležitější: jak hrozně těžké je být člověkem. Ale bez tíhy přece neexistuje ani štěstí," řekl loni.

Je těžké hned zapomenout

Při příležitosti uvedení filmu Štěstí do kin vydal Sláma také literární verzi scénáře, na níž pracoval téměř po celou dobu natáčení. Na jeho řečnickou otázku "Že já bych byl nějaký scenárista?", kterou vyslovil v sobotu večer, tedy můžeme odpovědět jediné - působivý. Způsob, jak pracuje s větami, zvláštní slovosled i plynutí myšlenek ukazují, že Bohdan Sláma by mohl být úspěšný i na poli literárním.

V čem tedy spočívá síla Slámových filmů? V tom, jak dokáže bravurně postihnout rozdíl mezi životem na venkově a ve městě, jak umí využít přírodních kulis, které se u něho stávají jakoby jednou z postav příběhu. V tom, že je svůj, nekopíruje zahraniční vzory. V tom, jak ukazuje život bez pozlátka a především - že nás nutí o svých filmech přemýšlet. Jeho příběhy se nám nemusí líbit, s jeho viděním světa nemusíme souhlasit, to však nic nemění na faktu, že na film Štěstí jen málokdo z nás zapomene hned po odchodu z kina. Je tedy nepochybné, že nesejde-li Bohdan Sláma z cesty, na kterou se vydal, ještě o něm v budoucnu uslyšíme.

Život v datech

Narodil se 29. května 1967 v Opavě Studoval Stavební fakultu ČVUT, posléze přešel na FAMU, na katedru hrané režie; absolvoval v roce 1997 Akáty bílé, absolventský film z roku 1996, byly přijaty rozpačitě Celovečerní debut - Divoké včely -natočil v roce 2001 Ocenění: - Zlatý tygr z Filmového festivalu v Rotterdamu - Sky price z Filmového festivalu v San Francisku - Perla světa z Filmového festivalu v Soči Zahrál si čerta v pohádce Čert ví proč (2003) Druhý celovečerní film - Štěstí -natočil v roce 2005 Ocenění: - Český lev za scénář, režii a za nejlepší film - Zlatá mušle z Mezinárodního filmového festivalu v San Sebastiánu V současnosti učí na katedře režie pražské FAMU Žije s ženou Mirkou a pěti dětmi na venkově v jižních Čechách