Jan Saudek: nejznámější ze všech

"Jan Saudek je světově nejproslulejším českým fotografem současnosti s více než 400 samostatnými výstavami po celém světě.

Je zastoupen ve všech prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích," píše se v publikaci Best of J. S., která vyšla k autorově loňské jubilejní výstavě. Naprostá většina odborníků se však shoduje na tom, že je kýčař. Pravdu mají vlastně obě strany.

Saudkovo dílo je na rozdíl od velké části umění 20. století čitelné takřka všem. Lze říci, že vlastně vychází z alegorie, je to často až naivní symbolismus, postavený na nezpochybnitelnosti fotografického média, na jeho zdánlivě naprosté autentičnosti. (Zajímavé je také vlastně nulové ovlivnění v Česku tak silným surrealistickým vlivem.) Převažuje u něj snaha o tradiční přístup - přes častou kontroverznost námětů je Jan Saudek vlastně konzervativec. Své fotografie schválně datuje o sto let nazpět, nechává si staromilsky říkat "fotograf český" a pro svá aranžmá používá propriety z dob rakouského mocnářství.

Jan Saudek se narodil 13. 5. 1935 v Praze v židovské rodině, konec války strávil spolu s dvojčetem Karlem v německém koncentračním táboře. První kameru dostal v patnácti letech a od konce padesátých let se fotografii věnuje soustavněji. Jak sám často zdůrazňuje, silný vliv na něj mělo setkání s katalogem legendární výstavy Family of Man (Lidská rodina). "Propukl jsem v pláč. Nikdy jsem neviděl nic takového a zřejmě už ani neuvidím. Byl jsem mladý, silný a bezstarostný. Řekl jsem si, že se pokusím o něco podobného. Nikdo mi naštěstí neřekl, že je to nemožný úkol... Film byl téměř zadarmo, slunce svítilo a já se začal učit fotografovat," vzpomíná. Tento poválečný humanistický patos Saudek převedl během šedesátých let do symbolických aranžovaných portrétů, prostě a jednoznačně formulovaných.

Aranžovaný humanismus

Saudek byl tehdy i ve světovém měřítku jedním z průkopníků inscenované fotografie. Dokázal ji podat maximálně poutavě: zůstal v ní náboj poválečného humanismu, ale přibyla v nich tematická i technická rafinovanost aranží a scenerií. Pro Saudkovo rané dílo však bylo důležitých i několik dalších zdrojů. Silná byla hlavně v počátcích spjatost s dvojčetem Kájou, průkopníkem českého komiksu. Pro oba bylo společné silné okouzlení americkou kulturou - především pop-artem, reklamou i hudbou.

Ačkoliv je jméno Jan Saudek vnímáno většinou jako nehybný "trademark", jeho dílo v průběhu let prodělalo několik výrazných zvratů. Od optimistických alegorií šedesátých let se během dalšího desetiletí Saudek propadl do hořčích poloh: do jeho snímků se vkrádala melancholie. Zřejmě pod vlivem americké inscenované fotografie se také začal věnovat časosběrným cyklům (Deset let mé Veroniky) či inscenovaným animacím (Smrt vojáka).

Obraz izolovaného umělce

Během 80. let se osvobodil od nutnosti dělnického zaměstnání a jeho dílo začalo získávat světovou proslulost a vábivou erotiku pomalu střídala sžíravá sexualita. S uvolněním politických poměrů pak svoje náměty ještě radikalizoval a jeho dílo se definitivně uzamklo do "saudkovské šablony" vymezené proslulou zdí žižkovského ateliéru.

Je logické, že jako kulturnímonument se Saudek dočkal i vlastních epigonů, často těžko rozeznatelných navzájem i od originálu. Jen málokdy se také ve fotografii tak silně prolíná dílo se svým autorem. Celoživotní autobiografičnost díla je vystupňována tím, že Saudek ve svých snímcích často sám vystupuje jako model.

Saudek si dlouhodobě a cíleně vytváří obraz izolovaného umělce z lidu, fanfarona a bonvivána, který sám sebe vyzdvihuje i shazuje zároveň. "Když nepočítám jeden kalendář v Japonsku a vodku ze Švédska, nikdy jsem neudělal jedinou fotografii pro výdělek. Vždycky jsem ji dělal proto, že jsem chtěl. A ty fotografie z nějakého podivného důvodu účinkují. Uvědomuji si, že je v nich nějaké lidské poselství. Kdo jsme, odkud a kam jdeme. Byl bych pitomec, kdybych toho nevyužil. Když mě někdo osloví, chci za jeden diapozitiv přinejmenším deset tisíc dolarů," prohlásil o sobě před lety.

Saudkovi se nepochybně podařilo vytvořit si vlastní celosvětově známý umělecký rukopis a zároveň se během 70. let zachytit uměleckého i tržního nástupu fotografie do galerií. Zatímco Josef Sudek se celosvětového uznání dožil až krátce před smrtí, Saudek i přes totalitní obstrukce již tvořil a také prodával v době, která byla pro fotografii extrémně příznivá.

Jedním ze základních Saudkových témat je samotný čas, jeho plynutí a proměny. Autor jako by se vracel do mytické éry, nezkažených dob, jiné morálky i techniky. Do mnoha snímků je vkopírována tatáž dramatická obloha a snímky jsou často na způsob raných dob fotografie kolorovány. Výrazná je i často záměrná naivnost témat a obsahů. Tady je zřejmě největší úskalí Saudkova díla, když spoléhá stále častěji na jakousi "pravdivost" aparátu a neváhá před něj postavit kohokoliv a cokoliv.

Josef Lada české fotografie

Můžeme si myslet o Saudkovi cokoliv, každopádně je těžké ho zcela ignorovat a zbabělé jej zavrhovat. Stal se pevnou součástí dějin, a to nejen české fotografie, a především pak ikonou české populární kultury, Karlem Gottem české fotografie. Jeho snímky jsou přístupné a pochopitelné každému. Je-li to spíše jejich přednost, či prokletí, ukáže zřejmě až čas, který nechá dílo uzrát, usadit a ideálně se zformovat. Materiálu je pro to dostatek. Stejně jako jsme se museli kriticky vyrovnat s Muchou či Ladou, budeme se časem muset vyrovnat i se Saudkem.

Život v datech

13. května 1935 - narodil se v Praze
1953 - absolvoval grafickou školu, obor reprodukční fotografie
1953 až 1983 - pracoval jako tovární dělník
1972 - objevil svou "Zeď", která se stala synonymem pro jeho tvorbu
1976 až 1984 - výstavy a spolupráce s galerií Jacques Baruch Gallery v Chicagu
1983 - opustil továrnu a začal se živit fotografováním
1988 až 1995 - výstavy a spolupráce s Galerií Torch v Amsterdamu
1990 - ve Francii mu byl udělen Řád za umění a literaturu
1999 - dostal ocenění Nadace pro transplantaci kostní dřeně. V roce 1998 se stal jejím nejštědřejším dárcem. Nadaci věnoval 68 snímků, jejichž prodejem se utržilo více než sedm milionů korun.

PAVEL VANČÁT

obsah | osobnosti