Geri mu vyhrál Oscara

Kdo je posledním českým nositelem Oscara? Ne, není to Jan Svěrák, který ho dostal v roce 1997. Je to jiný Jan, Jan Pinkava, který se v roce 1963 narodil na pražském Spořilově. V roce 1969, ve svých šesti letech, odešel s rodiči a sourozenci Václavem, Evou a Pavlem do exilu a jeho druhým domovem se stala nejdříve Británie a dnes Spojené státy.

Historie českého exilu je něco jako historie pouštění národu žilou, protože odcházeli často ti nejlepší. V rodině Pinkavů najdeme několik generací dozadu různé pozoruhodné osobnosti, je tu podnikatel i hudebník. Nejznámějším členem rodiny byl však až do Janova filmového úspěchu jeho otec Václav, který psal pod pseudonymem Jan Křesadlo. Otec Václav byl mužem mnoha talentů a mimo jiné byl také dovedným kreslířem. Podle vzpomínek dětí namaloval libovolné zvířátko během několika vteřin nebo tvář či růži jedním tahem. Pokud jde o inspiraci, nemohly si tedy děti u Pinkavů stěžovat. Otec byl polyhistor, znalec mnoha jazyků, milovník hudby. A otcovy geny rozhodně nepřišly nazmar.

Animátorem od dětství

Animovaný film Jana zaujal už v dětství, když sledoval na BBC televizní pořad Boba Godfreye nazvaný Jak si sám natočit animovaný příběh. V roce 1975 dostal k Vánocům filmovou kameru na osmimilimetrový film a nenechal ji zahálet. Když mu bylo patnáct, vyhrál svou první filmovou cenu. Dostal ji za film The Rainbow - Duha. Vytvoření filmu, který rozkreslil na 1500 listů papíru, mu trvalo pouhé tři týdny, a to ještě zápasil s technickými problémy s kamerou. Recenze se shodovaly, že film je možné hodnotit bez ohledu na věk tvůrce. V šestnácti už Jan Pinkava pracuje pro BBC na zakázku a točí film s názvem Díra. Věnuje se však i jiné tvorbě - vytvořil například plastiku kočky, kterou zakoupila univerzita v Essexu. Jak tvrdí Pinkava na své internetové stránce, "skulptura se těší oblibě studentů, kteří si v jejích pařátech nechávají vzkazy, každoročně ji krmí konzervou pro kočky".

Odbočka k počítačům

Pak se na čas zdálo, že se další Janova kariéra bude týkat spíše počítačů. Studoval informační technologie a svou doktorskou práci psal na univerzitě v Abersystwythu na téma, které běžnému smrtelníkovi zřejmě nic neřekne - o "abstraktní senzorické robotice". "Dokončit doktorát pro mě bylo jako dostat se z vězení," říká.

Přesto jindy přiznává, že ho velmi zaujala počítačová grafika. K jeho zájmům patřila během studia ještě lukostřelba, šerm a létání na Rogallově křídle. Pokud jde o šerm, ten se mu stal později svým způsobem osudným, protože jeho šermířská soupeřka jménem Kay se stala jeho manželkou.

Po studiu nastoupil Jan Pinkava do londýnského studia Digital Pictures, kde mimo jiné pracoval na architektonickém návrhu hongkongského letiště a navrhoval kartičky s obrázky hokejistů. V roce 1993 nabídl ukázky své práce studiu Pixar v San Francisku a byl tam přijat. Ani tady se nevěnoval umění, ale reklamě. Zřejmě se mu v tomto oboru nevedlo zle, protože hned o rok později dostal cenu Clio udělovanou za animované reklamy, což je v oboru jakási obdoba Oscara. "Jan se stává odborníkem na komerci, což jej poněkud frustruje," hodnotí toto období života jeho bratr Václav.

Jeho uměleckého úspěchu se otec už nedožije. Václav Pinkava umírá v roce 1995 v Anglii a syn mu na náhrobek na pražském Vinohradském hřbitově vytvoří bustu. Později bude také ilustrovat jedno z vydání otcovy knihy Mrchopěvci.

Oscarový Geri

Studio Pixar nakonec oddělení reklamy uzavřelo a Jan dostal možnost pracovat na vlastním animovaném filmu Geriho hra. Je to příběh důchodce, který sám proti sobě hraje šachy. Postava Geriho byla inspirována Pinkavovým dědečkem, který byl vášnivý šachista a dokázal hrát celé hodiny sám se sebou.

Film sice na plátně trvá jen čtyři minuty, ale práce na něm zabrala dva roky a jen vlastní natáčení trvalo osm měsíců. Pracovaly na něm dva týmy animátorů a ve své době byl jedním z vrcholů počítačové animace.

Uzávěrku Oscarů se podařilo stihnout jen taktak. Je paradoxní, že zatímco natočení hraného filmu se dá stihnout za rok, u celovečerního animovaného filmu jde o komplikovanou týmovou práci, která zabere třeba také šest let.

Konkurence byla toho roku tvrdá, ale Geri obstál. Jan tak mohl při přebírání slavné sošky říci do televizních kamer: "Mami, to máš k narozeninám." Matka v ten březnový den roku 1998 den slavila 64. narozeniny. Když býval po obdržení ceny srovnáván s tehdy velmi úspěšným Titanikem Jamese Camerona, protestoval. "Je to můj miniaturní Titanic - a pro mě možná zajímavější. Myslím si, že v Geriho hře lze najít mnohem zajímavější věci než v tříhodinovém Titaniku."

Mít Oscara je samozřejmě velká výhoda i po komerční stránce. A kromě toho, jak Pinkava v jednom rozhovoru poznamenal, když máte v rukou Oscara, dostanete se i na různé večírky v Los Angeles, které střeží takoví ti lidé, co jim čouhá drát od vysílačky z ucha.

I tak vypadá globalizace

Pinkava dnes žije v USA. "Máme v Kalifornii hezké počasí, mé manželce, rodilé Angličance, se ale stýská po dešti a oba postrádáme evropskou kulturu," řekl v jednom rozhovoru. Podle posledních zpráv by rád natočil celovečerní film, ale nechce o tom moc mluvit, aby to nezakřikl.

Za Čechoameričana se nepovažuje. Má britské a české občanství. Komentuje to tak, že má české geny, dostal anglickou svobodu a vzdělání a Amerika mu zase dala příležitost a podporu. I když se omlouvá za to, že prý neovládá dost dobře češtinu, a ví, že jeho děti už na tom budou ještě hůře, četl všechny knihy svého otce. První syn Thomas Václav se mu narodil v "oscarovém" roce 1998 a druhý, Edward Jaroslav, v roce 2000.

V pozůstalosti jeho otce byl nalezen jakýsi dotazník, kde Václav Pinkava sám sobě kladl různé otázky. Na otázku, jakou národnost by si zvolil, kdyby mohl, odpověděl, že nejlepší kombinace je být Čech s britským pasem. Jan Pinkava je teď Čech s britským pasem, britským vzděláním a anglickou manželkou žijící v USA. Inu, globalizace.

Proč odešel

Jan Pinkava opustil Československo v šesti letech, takže to bylo rozhodnutí rodičů. Jeho otec Václav, známý jako spisovatel Jan Křesadlo, měl doma problémy s několika režimy. Už na gymnáziu ho v době protektorátu vyloučili za "neuctivý" vztah k výuce německého jazyka. Po roce 1948 byl zase jako příslušník buržoazie vyloučen z Karlovy univerzity. Navíc si celý život uchoval mnohé ze svého rodinného katolictví. Po nějaké době směl dostudovat, ale jako psycholog našel místo jen na nepříliš prestižním pracovišti pro sexuální deviace. Janův otec patřil k lidem, ve kterých komunistický režim vyvolával hlubokou nechuť a pohrdání. Pinkavovi odešli po roce 1968 kvůli sovětské okupaci ČSSR do Anglie.

JAN JANDOUREK

obsah | osobnosti