Jan Nádherný: Jsem Čech, krev si člověk nevymění

Do Ameriky se Jan Nádherný dostal se svými rodiči v šesti letech, do Čech se vrátil jako devětačtyřicetiletý v roce 1992. Tohle své rozhodnutí považuje za nejlepší, které v životě udělal. Tvrdí: "Ani jednou jsem si neřekl - měl jsi zůstat v Americe. V Kalifornii jsem byl spokojený, dařilo se mi, ale tady mám své kořeny. Jsem Čech, moje krev je česká. Člověk se může přestěhovat, ale krev nevymění. Když jsem se v roce 1992 procházel zámeckým parkem, říkal jsem si: To je jako chrám. Našel jsem tu klid a mír. A pak - vždycky jsem měl rád dobrodružství a ze začátku to dobrodružství bylo."

Otce označili za kolaboranta

Maminka Jana Nádherného byla německého původu, ale otec Čech stejně jako dědeček a pradědeček. Za války německé úřady vyčítaly baronce Nádherné, že si vzala Čecha. Ale opravdu špatný čas nastal pro rodinu až po válce. V září 1945 přijel do Chotovin maršál Žukov s několika sty vojáky. Většinu zařízení zámku spálili nebo později odvezli s sebou do Ruska. Paní baronku i s dvouletým synem přestěhovali do domku u parku a nakonec museli do sběrného tábora. Hrozilo, že je vystěhují na Sibiř.

"Tatínek byl zrovna zavřený, protože se našli lidé, kteří chtěli získat náš majetek a prohlašovali, že byl kolaborant, což je naprostý nesmysl. Otec byl kvůli tomu třikrát ve vězení. Mě a maminku zachránil americký důstojník, který nás odvezl autem do Rakouska. Už sami jsme putovali do Salcburku, v jehož blízkosti měl zámek náš bývalý soused z Mladé Vožice. To bylo v dubnu 1946," vzpomíná Jan Nádherný.

Když jeho otce propustili z třetího pobytu ve vězení, požádal Nejvyšší soud o přezkoumání rozhodnutí o zabavení svého majetku. V prosinci 1947 soud rozhodl, že konfiskace byla nezákonná a že majetek je třeba vrátit. Baron Nádherný byl však už se svou rodinou v Rakousku. A pak přišel únor 1948.

Na jaře příštího roku se našel kalifornský farmář (dnes by se řeklo sponzor), který Nádherným poslal peníze, aby mohli přijet do Ameriky a pracovat u něho. "Začátky v Kalifornii byly těžké. Anglicky moji rodiče uměli jen trošku, ale zvládli řeč rychle. Otec byl lingvista, domluvil se česky, německy, francouzsky, znal latinu i klasickou řečtinu. Jeho angličtina byla brzy perfektní. Nejprve pracoval na farmě jako zemědělský dělník, matka vařila. Za deset měsíců se jim podařilo splatit farmáři dluh, pak na čas převzal farmu poblíž San Franciska, než se stal cenovým znalcem v Oaklandu. Později měl ještě jedno zaměstnání a v roce 1974 odešel do penze. Maminka pracovala s malými dětmi, vedla školku," říká Jan Nádherný.

Když jeho otec v roce 1985 zemřel, požádala rodina, jestli by mohla uložit urnu s jeho popelem do rodinné hrobky v Chotovinách. Ale komunisté nesouhlasili, takže urnu přivezli až v roce 1990, aby splnili otcovo poslední přání vrátit se domů. Obřadu se zúčastnil i Karel Schwarzenberg. "Otec měl rád zdejší lidi a myslím, že i oni měli rádi jeho. Měl sociální cítění. Když jsem se vrátil, říkala jedna naše bývalá zaměstnankyně: Za pana barona jsme si žili jako baroni," dodává Jan Nádherný. "Maminka ještě žije, letos jí bude šestaosmdesát let. Víc než půlku života strávila v Americe a starý strom se jen těžko přesazuje. Byl bych rád, kdyby se ještě přijela podívat, jak krásně jsme zámek opravili."

Nový domov, nová rodina

Jan Nádherný vystudoval v Americe technicky zaměřenou univerzitu a získal titul inženýr. V roce 1966 nastoupil na tři roky do armády a část z nich prožil ve Vietnamu. Do civilu odešel jako kapitán a šest měsíců mu trvalo, než se vzpamatoval z drsných válečných zážitků. Pak studoval ještě obchod. Osm let byl zaměstnán u firmy Hewlet Packard, ale pak se osamostatnil. Měl realitní kancelář v San Francisku a ve Washingtonu. A v roce 1992 se rozhodl začít nový život.

"Problém byl s češtinou. Ještě dneska mi chybějí slova a něčemu nerozumím. Naštěstí jsem od svých amerických přátel dostal kontakt na Čecha, který uměl anglicky. Tlumočil mi a byl jakousi mojí pravou rukou. Dostal jsem rodné číslo, občanský průkaz a pustil se do češtiny. Hlavně bylo potřeba najít spoustu dokumentů na katastrálních úřadech i dobrého advokáta. Za deset měsíců jsem dostal zpátky první část majetku, asi tři sta hektarů lesa, které začaly vydělávat peníze. Měl jsem i jedno velké štěstí. Začaly mě bolet zuby a v ordinaci jsem se seznámil s lékařkou, svou nynější ženou Marií. S jejími dětmi vlastně máme další rodinu. Bohužel, vracení majetku se pak několik let táhlo, protože byl zabaven podle Benešových dekretů. Naštěstí tu bylo soudní rozhodnutí z roku 1947," vysvětluje baron Nádherný.

Velké problémy měl i s pozemky v Proseči ve východních Čechách, s dědictvím po babičce baronce Ringhoferové, u níž se zpochybňoval její český původ. Nakonec však téměř všechno dopadlo, jak si představoval. Jen zámecký inventář byl ztracen.

Jan Nádherný si chtěl v rozsáhlém francouzském parku postavit nový rodinný dům, ale památkáři to nepovolili. Protože končil ze zákona desetiletý nájem zámku pro školství, pustil se do jeho důkladné opravy. Nová střecha, fasády, omítky, topení... Dokonce s povolením památkářů ozdobil budovu novým balkonem, který jako by tam byl odedávna.

Rodinný majetek nelze dělit

VAmerice byl Jan Nádherný dvakrát ženat. V prvním manželství měl tři děti, nejstarší syn bohužel tragicky zemřel, v druhém dvě. "Moje děti jsou stoprocentní Američané. Jsem na ně pyšný, čtyři se rozhodly pro studium na univerzitě, nemají žádné problémy s alkoholem nebo s drogami. Myslím, že je čeká krásný život, jsem optimista. Nejstarší dcera je zubařka, její manžel právník, ti z Ameriky asi nepůjdou. I můj starší syn Joshua chce být zubařem, mladší se oženil, našel si práci a v Americe je velmi spokojený," odpovídá na dotaz po pokračovateli Jan Nádherný.

V úvahu ještě připadá nejmladší dcera Jamie, která sice studuje umění, ale je prý velmi praktická a chce se začít učit česky. "Mám sen, že sem zase přijede a zůstane. Myslím, že by se dokázala o rodinný majetek postarat. Ale v tom případě bych chtěl, aby její jméno i jméno jejích dětí bylo Nádherná, jak by si to přál můj otec. Aby na zámku nežil třeba pan Dvořák," říká baron Nádherný. Má sice problémy se zdravím, v posledních letech zhubl o dvacet kilo, ale říká, že na rozhodování má ještě aspoň deset let. "Jedno vím jistě, tenhle majetek se nedá dělit, to by byl jeho konec. Příliš dlouho jsem bojoval, abych ho dostal zpátky... A co by tomu řekl tatínek..."

BORIS DOČEKAL, MF DNES

obsah | osobnosti