Luděk Mikloško: Fotbal v Anglii je jako jiná dimenze

Stačí, když brankáři podává ručník. Kráčí přes půlku hřiště a dvacet tisíc lidí na stadionu Upton Park skanduje: Ludo! Ludo!

Úcta fanoušků bere dech, vždyť ten vysoký gentleman v teplákové soupravě pochází z Česka. "V Anglii mě stoprocentně znají víc než u nás," říká Luděk Mikloško.

Bývalý reprezentační gólman pracuje v londýnském klubuWest Ham United jako asistent trenéra. Za devět dní mu bude 43 a sní o návratu do první ligy. West Ham i s obráncem Tomášem Řepkou je šestý. "Věřím, že postoupíme. Klub s takovou historií by si to zasloužil," říká Mikloško.

Po přestupu z Baníku Ostrava jste v Anglii 14 let. Domů vás to netáhne?

Když jsem přijel poprvé, byla to fantazie. Plný stadion. Já ještě nemohl chytat, protože jsem podepsal smlouvu později, ale uchvátilo mě to už jako fanouška. Atmosféra, dupot, hukot a to tempo na hřišti.

Takže fotbal vás dál drží v Anglii, i když trénujete brankáře jen v druholigovém týmu?

No počkat! Úroveň First Division je mnohem vyšší než české ligy. Nepřeháním. Jen se podívejte, kolik reprezentantů tu hraje. U nás Ukrajinec Rebrov, slavný Teddy Sheringham, snad se brzo do nároďáku vrátí i Tomáš Řepka. Určitě by se neztratil... České týmy by v naší soutěži odpadly. Nestačily by, je to jiná dimenze fotbalu. Chtěl bych v ní zůstat, dokud to jen půjde.

Ale po sezoně vám končí smlouva.

Jestli bude mít klub zájem, rád zůstanu. Když ne, najdu si něco jiného.

Co jiného? Jste na tom finančně tak, že byste nemusel vůbec pracovat?

Asi bych pracovat nemusel, jenže zkuste ležet jen tak na kanapi. Jak dlouho to vydržíte? Já tak týden. Možná bych se vrátil do Česka.

Do fotbalu asi ne, co?

Těžko. Co bych tam měl dělat? Český fotbal potřebuje silně vyčistit. A s těmi lidmi, kteří tam zůstávají, vyčistit nepůjde.

Co vám na dálku vadí?

Je to žumpa. Znám ho, máloco se změnilo. Ještě mi nebylo třicet a už jsem byl na konci. Nemohl jsem dál. Rozladění, naštvání, bezmoc. Už tenkrát byla korupce, podplacené zápasy. Začal jsem dělat v Baníku kapitána, takže jsem viděl, co se děje.

Povídejte.

Dřu, makám a stejně to nemá cenu, když už si někdo nahoře výsledek domluvil. Proč jsem tady za blbce? Povídám: Končím, už to dělat nechci! Vedení mě přemluvilo, ať zůstanu do konce sezony, že mi něco najdou.

Vydržel jste, chytal dál a pak přestoupil do Anglie. Osudový krok?

Klika, jinak už bych dávno nechytal. Jenže první krok v Londýně mě neuvěřitelně nastartoval. Najednou jsem měl obrovskou sílu, bylo to lepší než ve dvaceti. Fotbal mě udělal znovu šťastným. V Česku vás ocení, jen když se daří. Zlaté Nagano... To jsme ohromní Češi. Pak se něco pokazí a všichni dávají ruce pryč: Né my, to oni. Tady veWest Hamu se sestoupilo a znovu přišlo 30 tisíc lidí.

Že fanoušci milují svůj klub, docela chápu. Čím jste si je získal vy?

Vždycky jsem odvedl všechno, což Angličan ocení. Řeknu příběh: hrajeme Ligový pohár se slabým soupeřem, vítr, zima, déšť. Vedeme 3:0 a chytám lehkou ránu z dálky. Už předem koukám, komu míč vyhodím, a najednou ticho jako v hrobě. Ten balon mi proklouzl mezi rukama. Gól. Jak já se styděl. Za pár vteřin už slyším hromové: Ludo! Ludo! Nikdo se mi nesmál, podrželi mě. Taková chvíle ve vás zůstane nadosmrti.

To se nedivím, že se k návratu do českého prostředí nechystáte...

Rád se vracím na dovolenou nebo na pár dní, když máme volno. S láskou se procházím Prahou. Královská cesta, Karlův most, pozoruju.

Jste víc Čech, nebo Angličan?

Obojí. Čechem zůstanu, v Anglii jsme si celá rodina zvykli. Náš syn Martin tu vystudoval univerzitu a teď kupuje byt na druhé straně Londýna. Do Česka se nehrne.

Ani vy. Jak často se dostanete domů do baráčku u Ostravy?

Prodali jsme ho, sháníme byt. Jenže v Ostravě? Tam stojím - a všude smog. Jako bych čuchal rovnou komín u fabriky. Máme chalupu u Kopřivnice, kousek od hor. Tam je čisto.

Odpočíváte rád?

Možná dva týdny v roce, kdy už mám fotbalu plné zuby. Ve West Hamu se starám o všechny brankáře od áčka až po žáčky. Takže trávím na stadionu patnáct hodin denně.

Nemáte ambice stát se hlavním trenérem?

Určitě ne, jsem spokojený. Být manažer, to je velké sousto. Mě baví, co dělám. Gólmanům rozumím.

Ukazujete jim, jak se chytá, nebo na ně spíš mluvíte?

Jak kdy. Lehčí pády se naučit dají, ale už po mně nechtějte, abych skákal do šibenice jako tygr. Baví mě pozorovat, jak se kluci zlepšují. Hlavně ti šprčkové jsou legrační.

Když jste vy v Anglii začínal, žádný trenér brankářů neexistoval, že?

Ne, vůbec se tady nedělala mrštnost, obratnost, nutili mě, abych běhal s mužstvem. Pak šup do branky! Byl jsem ztuhlý jako prkno, nikdo se s brankáři nemazal. Změnilo se to, snad jsem tomu sám trochu pomohl.

Už vůbec nechytáte?

Párkrát mě donutili, abych si do branky stoupl, a pak povídali: Ludo, proč vlastně nechytáš? Udělal jsem nulu a kluci ze mě měli srandu.

Tak proč tedy nechytáte aspoň za starou gardu?

Ále, necpu se tam. Tělo drží, ale vylekala mě vyskočená plotýnka před dvěma lety. Nemohl jsem se hýbat. Bylo to šílené. Teď mám strach udělat prudký pohyb.

Ale na tréninku jste sebou hodil.

No právě a boky mě ještě bolí. Zas mám od chytání na pár let pokoj.

To je zvláštní. Vždyť ještě stále máte registrační průkaz.

Když jsem v devětatřiceti skončil, žádali mě, abych byl při ruce, kdyby náhodou něco... A já si registračku obnovuju. Ne z nostalgie, spíš pro jistotu. Doba v brance už je prostě pryč.


Česká fotbalová legenda Luděk Mikloško...

Trenérský asistent ve fotbalovém klubu West Hamu United.

Bývalý slavný gólman, který proslul džentlmenským chováním a dlouhověkostí. Na úrovni chytal 22 let.

První český fotbalista, který se prosadil v Anglii.

V reprezentaci chytal 42 zápasů, premiéra v roce 1982, poslední utkání až v roce 1997. Byl na mistrovství světa 1990.

Ligu si zkusil v Chebu, pak osm let v Ostravě (třikrát skončil druhý). V roce 1990 přestoupil do West Hamu, později do Queen's Park Rangers.

Narozen 9. prosince 1961 v Prostějově.

Vyučený provozní zámečník bez maturity.

JAN PALIČKA, MF DNES

obsah | osobnosti